Čína má s celkem 665 miliony hráčů největší trh, co se týče videoher, na světě. Možná právě proto si čínská vláda dobře uvědomuje nebezpečí závislosti na videohrách či internetu, která z přehnaného hraní pramení, a snaží se s ním bojovat. Již od počátku tisíciletí se snaží tento problém různými nařízeními řešit. V roce 2019 země vyhlásila právě kvůli obavám ze závislosti poměrně přísnou regulaci pro nezletilé hráče.
„Večerka“ omezující přístup k online hrám trvá od 10 večer do 8 hodin ráno, během pracovních dnů mohou nezletilí hrát 90 minut, během víkendů či státních svátků se pak tato doba prodlužuje na 3 hodiny. Krom toho je také omezena výše částky, již si gameři mohou převést na své účty. Technologie rozpoznávání obličejů hráčům znemožní využívat triky a „večerce“ se tak vyhnout. Aby v současnosti mohli hráči vůbec hrát, musí se zaregistrovat za pomoci průkazů oficiálně vydaných vládou. Děti jsou ale vynalézavé a mnohé z nich využívaly průkazy svých rodičů nebo jiných dospělých. Nyní bude po určité době hraní nutná kontrola právě za pomoci této technologie, že jste to skutečně vy.
Rozpoznávání obličejů není nic nového, Tencent tento software vyvíjel již od roku 2018. Nyní ho zakomponuje do svých 60 her. Napadlo vás, co se bude dít v případě, že daný hráč nemá právě po ruce webkameru? U nás na západě by to mohlo představovat problém, jelikož ale čínskému trhu dominují zejména mobilní hry jako Honour of Kings nebo Game for Peace, nemusí tento zádrhel v Číně řešit.
Reakce na oznámení o využití této technologie byly různé. Někteří s jejím použitím kvůli boji se závislostí souhlasili, jiní vznesli otázku kyberbezpečnosti a toho, jak bude se získanými daty zacházeno, když budou předávána úřadům. Rozpoznávání obličejů je v Číně používané často k usnadnění každodenních činností a regulaci veřejného chování. Používají je například hotely při odbavení hostů nebo banky k potvrzení plateb.
Proč má Čína tak přísné restrikce nočního hraní?
Světová zdravotnická organizace sice uznala „herní závislost“ jako onemocnění již v roce 2018, s novým omezením v Číně to však nemá mnoho společného. V Číně se obávají zejména toho, že hraní může mít na mladší hráče negativní vliv, čemuž chtějí zamezit. Jestli tedy chcete v Číně vydat hru, musí vám ji regulační úřad nejprve schválit. Když na tamní trh chce vstoupit zahraniční společnost, musí daná pravidla akceptovat a své hry tomu přizpůsobit. I proto vznikly vyloženě čínské verze různých her, aby vyhovovaly tamním podmínkám, jako je třeba jeden z nejoblíbenějších titulů v zemi – League of Legends.
Hráči pod 18 let nejsou v zemi žádnou malou skupinkou, podle údajů z roku 2019 tvoří skoro celou čtvrtinu hráčské populace (konkrétně 23,1 %). A jelikož mladí mají blízko k mobilním a dalším zařízením již od útlého věku a tráví mnoho času hraním s přáteli nebo spolužáky, je debata týkající se možné závislosti na videohrách na místě. Čína ovšem rozhodně nechce těmito nařízeními videoherní, nebo snad esportový trh, jakkoliv potopit. Naopak se snaží ho podporovat. Od roku 2019 je zaměstnání v esportu považováno na rozdíl od mnoha jiných zemí za oficiální profesi. Čínské ministerstvo pro lidské zdroje a sociální zabezpečení představilo dvě pozice, jimiž jsou „esportový provozovatel“ a „esportový profesionál“. Před několika měsíci se pak seznam oficiálních esport profesí ještě rozšířil.
Čína a její pozice ve světě přispěly svou měrou k tomu k tomu, že se esport stává stále oblíbenějším a spolupracuje s dalšími odvětvími. Dokonce 72 % čínské populace esport zná, nebo se do něj zapojuje. Esportové publikum v zemi nadále roste, čeká se, že příští rok dosáhne neuvěřitelných 645 milionů diváků. V zemi žije dokonce více než 92.8 milionu esportových nadšenců.
Když na to pohlédneme, videohrám a esportu se v této zemi rozhodně daří a bude pravděpodobně i v blízké budoucnosti. Byť nevíme, co na nové omezení říkají samotní čínští mladí hráči, musíme souhlasit, že závislost na internetu a hraní her může být nebezpečná pro lidi po celém světě a je dobře, že se tato problematika neopomíjí. Provedení za použití technologie rozpoznávání obličejů je pro nás ve střední Evropě ale těžko uchopitelné.
