Jaká je první podoba MČR, na kterou si pamatuješ?
Bylo by to hned to první obnovené na Jezerce. Byl jsem v PLAYzone asi měsíc a tehdy jsme ještě vysílali přes PLAYzoneTV a ne na žádném Twitchi. Já tehdy strávil celé tři dny sledováním chatu a zcela dobrovolným pomáháním, když jsem ještě na takové akci nejezdil. Dokonce jsem kvůli tomu vynechal i fotbalový zápas, co si pamatuji, jak jsem u toho seděl nonstop. (smích) Do této první podoby by se dal zařadit i rok 2012, kdy jsem už dorazil na místo a skladba mého působení byla vskutku kouzelná. Před akcí jsem psal o MČR články, v den příprav jsem strávil celý den a noc připravováním počítačů na stage, potom jsem se sám svého jediného MČR zúčastnil a vše zakončil komentováním finále. Dodnes mě mrzí, že tento záznam neexistuje, protože bych se asi nejen já hodně pobavil. Zbytek týmu v rámci mého prvního MČR on-site vzpomíná na to, že jsem za víkend vypil necelé tři desítky Red Bullů a byl dokonalou kombinací robota a zombie. Celkem hezky to zpětně dokresluje to, jaké MČR kdysi bylo a z jakého punku celé vyrostlo. Tuhle šílenou kombinaci už asi v dnešním esportu nebude mít nikdo šanci vyrovnat.
V jakých aspektech se tehdy tvá role lišila od té nynější?
Prošel jsem si v podstatě vším, ale nejvíce jsem toho zažil v pozici redaktora. Za éry MČR v Praze jsem na něj nejezdil, protože nebylo potřeba, ale v Brně jsem první dva roky už dělal z místa. Změna přišla v roce 2017, kdy jsem se stal analytikem CS:GO turnaje a přímo jsem se zapojil do dění kolem největších zápasů roku. Parádní pocit. Paradoxně ale, když se tehdy vypnuly kamery a zhasla světla, jsem byl na cestě se vším v esportu skončit a měla to být třešnička za celou mojí cestou. To se však nestalo a loni jsem vše směřoval k návratu do komentátorského křesla, který mi sice na MČR ještě nevyšel, ale o to více jsem mohl své dovednosti pilovat do takové podoby, abych při komentování největšího domácího PUBG turnaje roku letos podal opravdové maximum a byl se se sebou plně spokojený. A hlavně se nemusím bát předat redakční práci ostatním, kterým věřím, aniž by se náš web zhroutil.
Na scéně se pohybuješ už strašnou spoustu let. Jak je to vůbec dlouho a kudy vedla tvá cesta k postu komentátora?
Fuha, pokusím se to projít chronologicky co nejpřesněji. Svůj první turnaj jsem v CS: Source odehrál 24. ledna 2010, takže to za tři měsíce bude deset let. Kromě toho jsem se v těch časech věnoval i TrackManii a první LANky jsem se zúčastnil v Team Fotress 2. Ale to byly fakt spíše bokovky, kde jsem svůj peak hitnul celkem rychle. Source byl pro mě jedničkou a s mým tehdejším kamarádem Xeoxem jsme se 2. května 2011 vyhecovali a živě na TeamSpeaku doprovodili zápas eSuby, který ostatní diváci sledovali skrze SourceTV. Úžasné časy. To jsem byl u PLAYzone něco přes měsíc a moji snahu být na scéně aktivní různými cestami tehdy v mých patnácti leckdo obdivoval. Prvním offline komentováním bylo shodou okolností právě samotné finále MČR 2012, které jsem zmínil v první odpovědi. Dále si pak v CS:GO vybavuji Mistrovství Slovenska 2013, které jsem ale komentoval z domu. Následoval jednorázový stunt s forjim na offline kvalifikaci na MČR 2014, se kterým jsem kromě toho komentoval například European Championship. Pak jsem ale na scéně spíše poletoval a hledal se, že si toho moc nevybavím. Snažil jsem se usadit jako CS:GO analytik, protože mezi komentátory jsem svůj prostor dlouhodobě neviděl. K návratu "ke kořenům" přispělo právě až milované PUBG.
To ale není vše, co zvládáš. Běžně zastáváš mnohem více rolí, jaké všechny to jsou momentálně a historicky?
Celou svoji kariéru jsem strávil v PLAYzone a jsem na to náležitě hrdý. Kopíruje to svým způsobem můj lidský vývoj, kdy se z patnáctiletého opičáka stal někdo, na koho je spolehnutí a je pilířem celého týmu. Vždy jsem byl primárně redaktorem, ale když jsme si se Soptikem na MČR 2015 plácli a já byl kromě dnešního nejužšího vedení prvním plnohodnotným členem týmu, musel jsem nějaký čas dělat opravdu všechno, aby se moje práce zaplatila. Dá se říci, že jsem si prošel úplně vším. Od adminování online cupů, přes komplet zaštítění offline turnaje, tvoření prezentací a tabulek, režírování streamu... Nevím, bylo toho fakt nespočetně hodně a ne na vše vzpomínám v dobrém. (smích) Měl jsem období, kdy jsem chtěl skončit, protože jsem na sobě nevnímal dostatečný progres, náplň práce mě nebavila a vedení se mnou bylo bezradné. S růstem agentury se ale věci posunuly a já dnes můžu říct, že mě moje práce baví natolik, že mě nad ničím podobným už přemýšlet ani nenapadne. Abych odpověděl k momentální době, tak primárně si užívám práci šéfa veškerého našeho obsahu, nejaktivnějšího redaktora, komentátora PUBG a tvůrce valné většiny scénářů a textů, které zazní v televizním pořadu COOL Esport. Všechno by se to ale nestalo bez toho, kdybych března roku 2011 nenapsal z nudy Majklovi, jestli do týmu nehledá redaktora. Dodnes sám nevěřím, že jsem to fakt udělal...
Jak zmiňuješ, nově je o tobě známo, že spolupracuješ na pořadu COOL Esport nejen jako redaktor. Jaký je rozdíl komentovat přenos zápasu živě a pro televizní vysílání?
Pokud už člověk není takový profesionál, že mluví bezchybně i v běžném životě, tak je to něco nesrovnatelného jiného. Vážně, zkuste si něco namluvit a pustit si to. Do televize není možné poslat svůj projev se sebemenší chybkou, kdy pokud jde o segmenty v řádech maximálně desítek sekund, tak každá drobnost vynikne. Já od přírody mluvím strašně rychle a naši mi říkají, že drmolím a do telefonu jim musím všechno opakovat dvakrát a pomaleji. Je to pro mě největší výzvou současnosti, něco, na čem se snažím pracovat každým přenosem či přípravou voiceoveru. Několikrát už jsem se dokonce přistihl, jak při sledování třeba internetového zpravodajství, kde je mluvící člověk i vidět, zkoumám jeho techniku a různé prvky, které dělá jinak a které si mohu převzít, nebo si na ně naopak dávat pozor. Včera jsem odevzdal svůj sedmý díl a rozdíl mého projevu během těchto dvou měsíců je diametrálně úplně někde jinde. Vnímám svoje mezery a trénink dělá mistra.
Co vlastně děláš ve volném čase? Víš vůbec, co to je? Máš čas si občas i něco zahrát?
Jasně, že jo! Ačkoliv když máte práci, která vás baví a naplňuje, navíc kompletně z home office, tak volný čas je takový mysteriózní termín. Nechci říct, že neexistuje, jen u mě funguje trošku jinak. Není u mě například výjimkou, že si uprostřed náročné práce jdu odpočinout tím, že si třeba napíšu článek, který opravdu chci, nebo něco podobného, kde jsem sám svým pánem. Takto u mě většinu času funguje odpočinek, ačkoliv jsem dlouho ideální formu práce z domu hledal. Naprosto chápu, že dlouhodobě to ledaskomu nevyhovuje, já si to své ale našel. Co se týče hraní, tak ačkoliv už jsou pro mě seriózní turnaje minulostí, tak si stále doma relativně často zahraji PUBG, teď po večerech po půl roce Apex Legends, naopak CS:GO už jsem dlooouho nezapnul. Výhodou mojí práce je, že když si ten čas na hraní chci zcela kdykoliv udělat, tak si tomu můžu zcela přizpůsobit celý den. Aby to ale nevypadalo, že veškerý svůj čas mimo spánek trávím u počítače, tak mou velkou zálibou je jídlo, mimo to pak koncerty a fotbal. Na ty si v podstatě nejčastěji vybírám své volno a utrácím za ně většinu svých úspor. Boří to stereotypní život a dodává energii. Pokud klasicky neztratím telefon, tak o tom možná něco uvidíte právě při mém Instagram Day.
Na kterou situaci naopak z hlediska komentování vzpomínáš nejraději?
Budu mít asi dvě. Ta první bude ještě z dob CS:GO, kdy jsme s forjim komentovali zápas české reprezentace, kde hrálo tolik hráčů nEophyte, že jsem dokola říkal název týmu místo republiky. Při jednom z kol mi tak naštvaně uprostřed věty ujelo vulgární slovo, které v přenosu nemá co dělat. Tehdy to ale nebyl žádný komerční stream, takže se nad tím každý jen pousmál. Jako druhý bych jmenoval nejlepší frag loňského roku v podání Majkla, který odpálil celý tým NecroRaisers granátem a já při této akci vydával zvuky, které bych nerad nijak více specifikoval. Daleko vtipnější historku mám ale z dob hráčských, kdy jsem na jedné maďarské akci při startu zápasu svého týmu zeptal: Na vás taky prší? Bordel mě jednoduše odrovnal slovy: Drž hubu a hraj! Když se na mě ale otočil, nevěřil svým očím, že je ve stropu opravdu díra, skrze kterou mi kape přímo na klávesnici. Na pozici nejúsměvnější vzpomínky z prostředí esportu tato konkurenci prostě nemá.
Jak ses dostal právě k PUBG a proč se snažíš uchytit právě v něm? V čem tkví jeho kouzlo?
Schválně jsem se musel podívat a PUBG jsem si koupil 31. května 2017. Hrozně ten čas letí! Koncept battle royale se mi líbil, ale nejprve jsem mu nepřicházel na kloub. Když však kámoši z naší party postupně začali PUBG zkoušet více a více, tak jsem do toho spadl a dnes pro mě nemá konkurenci. PUBG nejde srovnat s žádnou jinou hrou, ačkoliv BR titulů už je na scéně celá řada. S partou jsme loni dokonce zkoušeli obětovat dva měsíce života tryhardu vstříc účasti na Mistrovství Slovenska, kde to sice extra nedopadlo, ale zážitek to byl parádní. Tohle období mi dalo hodně i z hlediska nakouknutí do kompetitivního světa PUBG, který je úplně jiný, než klasické hraní na publiku. To jeho kouzlo netřeba nijak vysvětlovat, ať si to každý zkusí sám – hrát či sledovat – a buď jej to zaujme nebo ne. Nic není úplně pro každého, za pokus to neodsoudit na první dobrou to ale stojí. Z pohledu komentátora pak pro mě PUBG představovalo ideální možnost se uchytit, kvůli čemuž jsem byl rozhodnutý seknout s analyzováním CS:GO turnajů a naplno se vedle klasické práce věnovat jen jedné hře. Loni to v rámci MČR po několika měsících píle nevyšlo, ale letos jsem moc dobře věděl, kam mé počínání směřuje. Komentování mě bavilo už před osmi lety a PUBG tuhle srdcovou záležitost jenom prohlubuje.
Na co osobně se ty na MČR nejvíc těšíš?
Na instantní emoce daného momentu, které ve své nejčistší podobě dokáže MČR nabídnout. Na to se prostě nejde netěšit, kvůli tomu to vůbec dělám! Finále MČR znamená dny, ke kterým všichni směřují svou přípravu, aby ze sebe vydali maximální výkon s minimálním spánkem. Od brigádníků na stáncích přes produkci streamu až po samotné aktéry celého divadla, po hráče na největší stage v republice. Před dvěma lety jsem opouštěl výstaviště pár minut po závěrečné klapce finále CS:GO se slzami v očích. Jasně, PLAYzone Challenge byla letos super, ale v rámci MČR mám v Brně nedokončenou práci. Netěším se z průběhu turnaje na něco opravdu konkrétního, celé to bude jedna velká jízda a parádní show. Nejvíce pro mě bude totiž znamenat moment, kdy skončí poslední hra, my předáme slovo na stage a mistři ČR za burácení publika a všudypřítomných ohňů zdvihnou pohár nad hlavu. Ve mně to prostě emoce vytváří už jen teď, když o tom píšu. Nepopsatelně se těším na to, až to se mnou zase bude cloumat přímo na místě, když budu u ochozu sledovat ceremoniál na oslavu zakončení celého ročníku a za celý tým budu pociťovat opravdovou hrdost na to, co jsme dokázali. Hrdost na všechny, díky kterým můžu být tam, kde dnes jsem. Tohle jsou ty emoce, o kterých mluvím. Tohle je esport.
Devátý ročník Vodafone Mistrovství ČR v počítačových hrách nabídne klání v CS:GO, PUBG, League of Legends, Teamfight Tactics a Rainbow Six Siege. Pokud chcete vidět v boji o český titul největší domácí hvězdy, tak v Brně nemůžete chybět! Vstupenky jsou již v prodeji ve čtyřech kategoriích, více na stránkách mcrpc.cz.
