Student SPŠE v Košicích se měl během své kariéry zúčastnit desítek turnajů, z nichž sedm měl se svým týmem rovnou vyhrát. Současně se hovoří o jeho aktivitě se zakládáním herních skupin. Celkově si za roky hraní měl přijít již na několik tisíc eur. Jelikož jde o hráče, o kterém domácí scéna ještě neslyšela, tak si své úspěchy mohl do jisté míry vydobýt na méně známých zahraničních turnajích, které se do místního spotlightu jen nemusely dostat. Nebo prostě jen jinou aktivitou spojenou s hrami, která se v přepisu mohla jen nešťastně formulovat. Ale pokud jsme dosud nebyli přísní, tak u jedné z titulních fotografií musíme začít být. Doslova u ní stojí:
Tím se tak definitivně dostáváme na domácí scénu, kde měl podle publikovaného článku Milan Koyš působit a získávat se svým šestičlenným týmem úspěchy jako právě na MČSR. Prvním faktem je ten, že MČSR v roce 2017 existovalo pouze ve FIFĚ. Daleko důležitějším ale je, že pokud se podíváme na třetí místa MČR i MSR z daného roku, tak žádné takové jméno na výsledkové listě nefiguruje. Na Slovensku získala bronz Pyctophobia, v České republice si jej rozdělili Dark Tigers a Majestic Lions. Vzhledem k tomu, že jde o více než známé organizace a jejich týmy, tak bychom jméno tohoto údajně úspěšného hráče museli již v minulosti minimálně zaznamenat.
Nejvíce bizarní je však samotná fotka, kterou v původní podobě najdete výše. Jde sice o oficiální fotografii pořízenou Y-Games, nicméně se na ní nacházejí hráči League of Legends týmu eSuba, kteří v Bratislavě triumfovali ve zcela jiné hře. Jednotlivé hráče na fotce navíc není problém identifikovat a sám zmíněný Košičan si zde zahrál na Patrika, dnes slavného hráče LEC. Stále ještě někdo nepochybuje o psaných úspěších? Pokud by šlo jen o internetový článek, dá se to vždy s omluvou přepsat a opravit. Ale vytištěnou verzi už nikdy nevrátíte.
Za každý prostor, který elektronický sport dostane v mainstreamových médiích, jsme samozřejmě rádi. Zejména v novinách, kam se dostává opravdu zřídka a každá zmínka má cenu zlata. Vlastně se dá říct, že pokud by široká veřejnost uvěřila celému příběhu, tak i přes značné nepřesnosti (slušně řečeno) to nic špatného vlastně nepřinese. V tomhle případě je ale velká škoda, pokud tedy nejde o nějaký vtípek, že si autor nedal více záležet a nepoohlédl se po skutečném příběhu, protože těch by se na Slovensku našlo opravdu spoustu.
Pokud by Nový Čas či jiný deník hledal inspiraci na reálné články o esportu, neváhejte se obrátit na naši redakci.
