S hraním Trackmanie začal v roce 2006, kdy ho k ní přivedl táta a už za dva roky bojoval o svůj první český titul, i když neoficiální. Éra starých MČR sice skončila, ale pro hakkiho bylo vše načasováno správně. Byl na druhém stupni základní školy a měl na hraní spoustu času, takže mohl naplno rozvíjet svůj talent, který se brzy ukázal. Aby to ale mohl dělat naplno, musel leccos obětovat. Esport tehdy nebyl zdaleka tam, kde je dnes, a pro všechny kolem, kromě jeho otce, to byla pouze ztráta času.
Prvním hakkiho týmem byl HellRiders, kde strávil pouze den, ve super Qualitní skupině (sQs) už setrval takřka celý rok. Za podpory svého otce zamířil pod křídla týmu inteRaction a v roce 2008 prorazil na scénu. Na prvním turnaji skončil druhý, poté si ale naplno otevřel bránu do světa.
Paradoxem té doby bylo, že v herním žebříčku byl nejlepším závodníkem Slovák s přezdívkou Lamer. V té době to nikdo netušil, o koho jde, a v YoYoTechu, kde hakki působil, si dokonce mysleli, že to je jeho sekundární účet. Později však vyšlo najevo, že šlo o staršího bratra tweena, který v 9 letech účet přebíral a prokazoval talent. Na turnajích se až do roku 2010 neukazoval, protože v jeho nízkém věku by to ani nebylo správné. V roce 2011 ale odstartovala éra, kdy se oba potkali v jednom týmu. Hakki sice měl nabídky například z Dignitas nebo SK Gaming, kde by si vydělal i nějakou tu korunu, on se však chtěl vrátit zpět na domácí scénu.
Toho roku se navíc vracelo Mistrovství ČR a oba měli jedinečnou šanci ukázat eSubě, že si vybrala správně.
Hakki dostál svému jménu a zvládl to, co od něj každý očekával. V roce 2011 ale před ním stála další velká výzva s názvem Electronic Sports World Cup, tedy Mistrovství světa. On i tween se řadili mezi největší favority a hakki si toho byl dobře vědomý. Nikdo však nečekal, že to může být až tak povedená show v jejich podání.
Tween začal s desaťbodovým náskokom a ja som sa snažil hlavne držať tempo. V jednu chvíľu ale mal náskok 22 bodov a vtedy som si povedal, že buď teraz, alebo nikdy. On vtedy začal kaziť a ja som začal jazdiť na vrchole svojich limitov. Pri konci mal tween dve šance stať sa finalistom, ale urobil chyby, mal na konte 119 bodov a ja som sa stal finalistom ako prvý. Zo mňa zrazu opadla celá mentálna záťaž, ktorá sa so mnou niesla celý turnaj, a preniesla sa naňho. Vedel som, že teraz mám jedno kolo, kde keď pokazím, tak nikto iný nevyhrá, iba sa tween stane finalistom. Mal som najlepšie nastavenie hlavy v celom turnaji a vedel som, že si pre to idem a vyhrám to. Bol som o tom presvedčený, lebo mi k tomu ešte sadla dobrá mapa.
Na turnajích hakkiho provázelo mnohé, ale ať už vyhrával, nebo se mu nedařilo, tak jej spousta fanoušků však znala hlavně jako emotivního závodníka, jehož hlavním motorem je dát vždy vše plně najevo.
Na ESWC už hakki zářil nejen v barvách eSuby, ale také stáje Red Bull Racing. Díky eSubě se totiž dostal ke světoznámému sponzorovi a po zisku titulu mistra světa obdržel nabídku snů, která mu změnila život.
Rodák z Považské Bystrice si díky spolupráci s Red Bullem zažil mnohé, přece jenom se stal jeho vůbec prvním esportovým atletem. Pravidelně jezdil na závody formule 1 do Rakouska, potkával se s hvězdami motorsportu a pro mnohé byl dokonce idolem. Podobný život by mu mohli závidět i dnešní hráči, a dá se tak říct, že byl nadčasový a jemu samotnému to připadalo jako sci-fi. Sám si totiž mnohé místy ani neuvědomoval.
Parádně si užíval, ale hraní už vnímal jinak. Zákonitě tak musela přijít facka. V roce 2012 vyrazil do Seče jako obhájce českého titulu, a i když natrénováno měl poctivě, tak už to nebyl ten hakki, jakého domácí scéna obdivovala. Jako největší favorit selhal a skončil v poli poražených. Takový pocit do té doby neznal.
Jeho otec, známý jako hakkiSenior, byl na scéně opravdu známý a jeho absence na MČR byla více než znát. Když Junior začínal s hraním, tak ho táta nepodporoval hlavně proto, že by to bavilo jeho syna, ale on samotný si v tom našel velkou zálibu. Když viděl, že může hakkiJr něco dokázat, tak dostal všechny prostředky na to, aby to skutečně dokázal. Rodiče své děti často nepodporují a hakkimu jeho parťáka mnozí záviděli.
Hakki však během těch let nezkoušel pouze Trackmanii, na níž ho bavilo hlavně soupeřit s ostatními. Kromě ní se věnoval třeba také Gran Turismu, v němž ale neměl ve své blízkosti konkurenta. PlayStation svého času doma ani neměl a musel si ho vyhrát na turnaji, pro který si ho zapůjčil, aby mohl aspoň dva týdny trénovat. Jeho um mu ale stačil, a tak začala vedlejší odnož kariéry, která ho dovedla až do GT Academy – mezinárodní soutěže o přechodu ze světa virtuálních závodů do těch skutečných, za kterou stála automobilka Nissan. Hakki si tak mohl v rámci kempu zazávodit i na slavném okruhu Silverstone, v mecce britského motorsportu.
Další ročník MČR se ale blížil a hakki chystal velký útok na návrat na trůn. Přes rok sice tolik nehrál a byly pro něj důležité pouze zahraniční LANky, a poté samozřejmě MČR, když byla oznámená podpora Trackmanie. Po snížení počtu účastníků sice bojoval do posledního kvalifikačního turnaje, za pět minut dvanáct ale postoupil.
ESWC 2013 hakkimu nevyšlo a stejně jako rok předtím nepostoupil ani do finále. Tehdy ho opravdu mrzelo, že nebude schopný obhájit titul, protože si na něj věřil, tentokrát byl však problém v nové Trackmanii. Ta mu vůbec neseděla, proto se naplno raději soustředil na MČR. Ve Francii do finále nepostoupil ani tween, hakkimu ale v té době začalo pomalu docházet, že by se jeho závodnické dny mohly chýlit ke konci.
V nové Trackmanii 2: Stadium nebyl hakki nikdy za hvězdu a jediný dílčí úspěch zaznamenal na stále větším turnaji Gamers Assembly, tedy Mistrovství Francie kde v roce 2014 vybojoval třetí místo – své poslední pódiové umístění v kariéře. Součástí byl sice také dodnes posledního MČR, to ale proběhlo mimo stage jako otevřené. Uspět na něm tak nebylo žádnou extra motivací, protože by nemohl využít emocí a správného nastavení.
HakkiJunior byl ale i nadále spojený s Red Bullem a jezdil na akce, kde si nadále mohl znovu zazávodit s jezdci formule 1. Aktivně ale nehrál, čemuž pomohlo i to, že Trackmania na MČR nebyla, takže ani tuhle motivaci v sobě hledat nemusel. Mimo to si vyzkoušel soutěž Virtual GP, kde ale neměl na boj o nejvyšší příčky, takže u ní nevydržel, protože by musel začít od nuly. Změnu přinesl až rok 2017, kdy do toho ještě jednou sel naplno vstříc účasti na Gamers Assembly. V srpnu ale přišla definitivní tečka, která přinesla i parádní rozlučkové video.
Koncem roku se odehrával sedmý ročník novodobého MČR a vše dostálo zakončení. Nevědomý Hakki byl přilákán do Brna, kde se za svůj přínos stal druhým členem Síně slávy česko-slovenského esportu.
