Když jste se rozhodli vytvořit Bulánky, proč jste se rozhodli právě pro polštáře? Má to nějaký hlubší význam?
Přišlo nám vtipné udělat tvrďáky z něčeho tak neškodného, jako jsou polštáře. Právě ten kontrast nám dal prostor pro spoustu humorných situací. Dalším důvodem bylo, že jsme hry vydávali pod názvem SleepTeam, tak jsme hledali něco, co bude mít s názvem týmu souvislost. Před několika lety jsme našli náš dávno zapomenutý kreslený mini vtip Mr. Bulaan z roku 1999, který byl takovou malou předzvěstí. Hra Bulánci vyšla dva roky poté.
Čím si s odstupem 20 let vysvětlujete, že se právě Bulánci stali – bez přehánění – kultovní hrou české scény?
Patrně kombinací všeho dohromady. Především byli Bulánci zdarma, volně šiřitelní a hlavně to byla malá hra, která se dala stáhnout a rychle hrát bez instalace. To z ní udělalo ideální zábavu do všech počítačových učeben našeho školství (tímto se omlouváme všem kantorům informatiky). Vliv měly i ostatní přídavky, jako byla bulánčí poezie nebo historie. To v té době ještě nebylo zvykem, aby si hráč hru postupně dotvářel a rozšiřoval. Hrozně nás to tehdy bavilo a to bylo na výsledku znát. Bavilo to i hráče, protože viděli, že na jejich příspěvky reagujeme. Hra vyvolala mnoho tvůrčí činnosti, chodily nám obrázky, videa, básně, náměty na nové levely, prosby i vtipné výhružky, abychom vydávali víc nebo rychleji. Završil to editor, kde si hráči mohli vytvořit vlastní levely sami. Vše dohromady, společně s humorem, prostě fungovalo.
Dokážete nastínit, proč jste se jako SleepTeam nikdy neposunuli na vyšší metu? Neměli jste o to zájem?
Vždy nás bavilo dělat hry, ale tenkrát to nebylo vůbec jednoduché. Vývojáři byli vnímáni jako někdo, nad kým je třeba se pousmívat a hry měly u širší veřejnosti negativní nálepku. Přestože do vývoje byli často zapojeni významní výtvarníci, byli tvůrci her stále považováni za "Kluky z garáže". Rozhodli jsme se proto, že raději pomůžeme v Čechách vybudovat lepší prostředí pro tvorbu her a vrhli jsme se do projektů na podporu rozvoje vzdělání i podnikání v herním odvětví.
Čemu se dnes původní autoři Bulánků věnují? Pokračuje dodnes alespoň někdo v herním průmyslu?
Z původně čtyřčlenného týmu jsme v herním průmyslu zůstali tři. Každý jsme se, dle svých možností, zaměřili na projekty neziskového sektoru. Spoluzakládali jsme organizaci České hry, která sdružovala, tehdy ještě roztříštěnou, komunitu herních vývojářů a nadšenců. Založili jsme také ocenění Česká hra roku, s cílem odměnit vývojáře za jejich práci a popularizovat hry u širší veřejnosti. V loňském roce jsme předávali českým tvůrcům skleněné sošky, za nejlepší hry uplynulého roku, už podesáté.
Setkáváme se také v různých komisích a pracovních skupinách, např. na zápisy nových herních profesí do Národní soustavy kvalifikací. Stáli jsme u vzniku Asociace českých herních vývojářů, která zajišťuje komunikaci se státem a má vliv na legislativu, nebo se podíleli na každoroční organizaci mezinárodní konference Game Developers Session. Organizovali jsme řadu Game Day na festivalu Anifilm v Třeboni... Těch projektů je celá řada. Přesto nás k vývoji her stále něco táhne, takže jsme postupně během let nashromáždili do šuplíku náměty a scénáře ke hrám všech možných žánrů pro případ, že bychom se k vývoji opět někdy vrátili.
Když jste před pár lety spustili webové stránky, napsali jste tam, že připravujete několik překvapení. Byla to jen zkouška zájmu, nebo jste opravdu o něco usilovali? Když to tam teda visí dodnes.
Díky za upozornění. Už jsme to stáhli, ale nejspíš to tam brzy zase vrátíme :)
Nelákalo vás někdy vytvořit něco jako Bulánky 2.0, proč se něco takového nestalo? Nebo máte raději, ať odkaz hry zůstane jen u původní hry?
Obecně nejsme moc příznivci pokračování, protože nám přijde, že většinou kazí dojem z původní hry a jsme raději, když je každá hra originál. To byl také jeden z důvodů, proč jsme nechtěli pokračovat v Poldovi. Nicméně uznáváme, že Bulánci jsou pro remake ideální, zvlášť když už je dnes mnoho lidí ani nespustí. Dost nás překvapilo, že koncept hry zatím nikdo plně nevyužil a vidíme tam stále řadu možností, jak Bulánky posunout dál.
Myslíte si, že by tématika Bulánků mohla fungovat ve větším provedení, třeba až pro desítky hráčů? Nebo naopak v týmech jako 5 proti 5?
Ano :)
A co taková mobilní verze, která by dnes určitě mohla zaskórovat? Když jste tedy svého času jednu udělali ještě na tlačítkové telefony.
V reakcích na sociálních sítích se objevují požadavky na mobilní Bulánky často. Myslíme si, že neméně zajímavá by byla i verze pro konzole. Především Nintendo je pro párty hry ideální. Sami už máme děti a hledáme, co si s nimi doma zahrát, takže nedostatek kvalitních párty her vnímáme. Je tam stále velký potenciál.
Náš web se věnuje esportu. Bulánci byli často oblíbeným titulem na lan párty kamarádů, ale nebyli by Bulánci svou jednoduchostí právě dobrým aspirantem na turnajový svět, kdyby se odladily některé neduhy?
Bulánci by mohly být pro turnaje ideální, je to rychlé, akční, zábavné i pro diváky, ale upravovat původní hru už nemá smysl. Problém by byl i se zdrojáky. Turnaje v Buláncích probíhaly i v minulosti, hráči si je většinou pořádali sami. Před pár dny jsme dostali e-mail od příznivce, který v minulosti technicky zajišťoval lan párty. Psal nám, že podmínkou vždy bylo, že se o půlnoci budou hrát alespoň 30 min. Bulánci. Bavilo je to prý často víc, než původní hra, na kterou si už někdy ani nevzpomněli. Jednou jim to prý vydrželo ve dvou týmech až do osmi do rána. Takové zprávy od fanoušků nás samozřejmě moc těší. Dost nás pobavil i příběh o skupince lidí, kteří se navlékli do spacáků a stříleli po sobě v tělocvičně.
Pokud bychom se pro fanoušky rozhodli uspořádat nostalgický online turnaj, myslíte si, že by to mohlo i mezi dnešními hráči uspět?
To opravdu nevíme, ale věříme, že ano.
Na sociálních sítích jste začali komunikovat a sdílet různé zmínky o vás. Je to všechno jen náhoda a aktuální zájem, nebo je tomu přesně naopak?
Původně to byla jen reakce na hráče, ale síla odezvy nás překvapila a momentálně zvažujeme, co s tím. Je reálná i varianta, že se vrátíme k hernímu vývoji. Samozřejmě nás to láká, ale rozhodnutí je to zásadní a není proto jednoduché. Museli bychom všichni opustit většinu toho, co nyní děláme a věnovat se hrám naplno. Potěšila nás reakce některých fanoušků, kteří nám začali zase posílat své levely nebo různé výtvory, dokonce stolní hru i komiksy. Také se na nás, po našem příspěvku, obrátila řada redakcí, jestli něco chystáme. Na sociálních sítích hráči volají po nových Buláncích na všechny možné platformy. Je nám jasné, co by chtěli slyšet, ale tak jednoduché to není.
V článku na iDNES vás přirovnali k Fortnite dřívějších let. Co říkáte na hry a trendy dnešní doby?
Domníváme se, že novým hrám často chybí ta někdejší hratelnost a je jich tolik, že najít něco zajímavého je mnohdy dost časově náročné. I ve svém okolí vnímáme trend návratu k retro hrám. Jsme rádi, že čeští tvůrci slaví celosvětové úspěchy a je u nás řada studií, které si zachovávají svůj styl, nebo se jejich hry něčím odlišují. Přesto si myslíme, že je tu stále prostor posouvat některé žánry dál a přijít s něčím originálním.
Jaké herní tituly dnes hrajete vy sami? Případně jestli si Bulánky dokonce sami zapnete?
Bulánky jsme oprášili a začali je hrát znovu se svými dětmi. Vzhledem k tomu, že organizujeme udílení cen Česká hra roku, zahrajeme si každoročně vše, co v našich luzích a hájích v uplynulém roce vzniklo. Snažíme si udržovat obecně přehled, co kde ve světě zajímavého vzniká a jaké jsou trendy, ale stejně se neubráníme a občas sedneme k nějaké staré klasice, jako je StarCraft nebo Generals.
Na závěr tu mám důležitou otázku: Kdo je autorem hlášek typu "Kdo se vleče, neuteče"?
Takové věci vždy vznikaly za běhu. Někdo s něčím přišel a když se to ostatním líbilo, použilo se to. Často se taky stávalo, že jsme některou věc zamítli, ale pak se nám to trochu rozleželo v hlavě a vzali jsme ji na milost. Podobný osud měla i tahle hláška.
