Letošním MČR nás bude provázet šestice komentátorů Mozilla, Kangae, Charmie, Davkouny, Bananides a Mortsche. Když už mezi nimi máme i dva bývalé profesionální hráče, tak nás napadlo, proč se všech nezeptat na nějaký jejich památný moment z League of Legends. Pro některé to jsou úspěchy z turnajů, pro někoho momenty ze solo queue. Hlavně každý má radost z něčeho jiného, tak mrkněte, co to bylo pro naše vážené komentátory.
Pamatuji si hlavně dvě série, které jsem si ve své kariéře asi užil nejvíce. Samozřejmě bych byl rád, kdyby jich bylo více a méně těch prohraných, ale já jsem se svou kariérou spokojený.
První série a moment určitě musí být MČR 2014. Hráli jsme vlastně v takovém mixu, jako relativně velcí outsideři. Nikdo nám nedával moc šanci a i první mapa nasvědčovala tomu, že bude očekávaný průběh. Nicméně na druhé mapě, kdy jsme identifikovali, že hlavní bude mít dobré engage hrdiny, zvláště pak Maokaie, si pamatuji moment, kdy jsme prostě na hulváta divovali mezi tier 2 a 3 věží na midu a v ten moment jsem si po vyhraném teamfightu říkal, že okay, dneska bude dobrý den, jsme sebevědomí na lanu a nebojíme se bojovat. Právě to je často problém týmů a ukázalo se to jako pravda, neboť hlavně teamfighty rozhodly o vítězi MČR.
Druhá série je pak určitě NiP proti C9 v nabité Wembley aréně v Londýně. Mám na to dobré vzpomínky, protože i když jsem si říkal, že musím být prostě zákonitě nervózní před tolika diváky, tak vlastně já jsem byl tehdy fakt v klidu. Sérii jsme sice prohráli, ale nezapomenu na moment, kdy jsme byli behind a začali prohrávat a pak jsme vytáhli mega teamfight na botu s quadrou pro Yasua a aréna úplně explodovala. Úžasný pocit.
Takže, co se týče mého hraní LoLka, tak úsměvný momenty už hledám spíš při maličkostech v komentování a snažím se víc a víc věnovat esportu než samotnému hraní soloQ.
Nicméně bych se vrátil k roku 2016-17, kdy jsem se aktivně snažil hrát nějaké online turnaje. Peak byl něco kolem diamondu 2, ale moc jsem to neuměl. Překvapilo mě, že jsme dokázali s kluky ze školy (golďaci) hrát vyrovnaný hry s full MT hráči. Jednou jsme proti nám dostali Máru (Humanoida) a po 40 minutách, kde měl Mára asi 50 killu se Zedem jsem ho OMYLEM zabil ve své vlastní fontáně. Když jsem pak viděl, jak solokillnul Fakera a Showmakera, tak mi došlo, že jsem je solokillnul taky.
Je to fakt spíš funny moment když vím, že do banu šli moji egirl supporti - Nami, Thresh, Janna, což mě rozhodilo, tak jsem hrál poprvý v životě Barda.
Nejlepším momentem v soloQ bylo rozhodně dosažení goldu ve třetí sezóně. Byl jsem v té době příšernej a strašně jsem tryhardil, tento úspěch bylo velké zadostiučinění. V kompetitivním hraní to pak každopádně bylo vítězství v offline lize Pentaweek s legendárním brněnským týmem eXile, dodnes nejlepším týmem v historii lolka.
Jednoznačně se mi jako první moment vybaví semifinále MČR 2017. Tu dobu jsem reprezentoval eXtatus (sestava já, Sawyor, Ordno, Carzzy a Rufus) proti IG.Tribunal (Cekutka, Vinxen, Zoiren, Freeze a Tarky). První hru jsme dostali strašnej přejezd, ale to nás ještě snad motivovalo do dalších 2 her, abychom to IG vrátili. BO3ku jsme zvládli otočit ze skóre 0:1 na 2:1, obě hry byly šíleně napínavý, ale nakonec jsme si to vybojovali a dostali se do finále MČR 2017. Přesně si pamatuju ten moment, když jsme vyhráli sérii a já se na stagi snažil co nejrychleji ze sebe dostat protihlukový sluchátka a špunty abych mohl vyskočit radostí a co nejrychleji obskákat své spoluhráče.
Nejvíce mi utkvěly v paměti většinou bugy, konkrétně čistě jen vizuální. Mezi moje nejoblíbenější patří zabugovaná animace Zacovo E, nebo točící se Nunuova sněžná koule na místě.
Nakolik si hraní lolka moc často nedopřávám a roli junglera už vůbec ne, nejlepší vzpomínku mám právě na jednu konkrétní hru. Byla to už více než padesátiminutovka a šlo fakt do tuhého.
Prohráli jsme fight a přišli o dva hráče, ale měli jsme v rukávu jedno eso. Jeden z mých oblíbených picků - Zaca. Jak jinak než Pool Party skin. Na poslední chvíli jsem proletěl nad Baron pitem a za letu se mi podařil smite steal. Na základě tohoto powerplaye jsme byli schopni hru ještě otočit. Zajímalo by mě, jaký ohlas by takový play měl před živým publikem. Ale to v mém případě nehrozí, to by musel někdo zahrát místo mě haha.
Jak si naše komentátorská šeštice vede v herním prostředí, to už jsme vám prozradili. Všichni se ale těšíme především na to, jakými slovy doprovodí výkon nejlepších hráčů na domácí scéně. To se dozvíme už o víkendu od 12. 11. kdy vypuknou boje o titul mistra ČR
