Některé učební řemeslné obory byly dívkám v minulosti zapovězeny. Studovat je mohou až od roku 1990 a v posledních letech jejich zájem o řemeslo roste. „Před rokem 1989 bylo jednoznačně určeno, na které obory dívky nemohou, školy je nesměly ke studiu vůbec přijmout. Z našich oborů se jednalo například o obor kominík. Dnes již toto neplatí a dívky se mohou hlásit na jakýkoliv vybraný obor. U stavebních oborů jsou ve třídách stále výrazněji zastoupeni chlapci, ale úplné výjimky dívky nejsou. Většinou platí, že když už se objeví dívka na typicky chlapeckém oboru, patří k těm nejlepším, protože má o zvolený obor opravdový zájem. Časté jsou také případy, že se jedná o dívky z rodin, které provozují rodinnou firmu zaměřenou na vybraný obor,“ vysvětlil Miloslav Janeček, ředitel Střední odborné školy Jarov (SOŠJ).
Dívky si obor studia pečlivě vybírají, důkladněji zvažují specializaci oboru, víc se zajímají o vybavení školy, mimoškolní aktivity nebo možnost praxí v zahraničí. Pokud si dívka zvolí nějaký obor, už u něj zůstává. Řemesla, která dívky volí, jsou většinou technicky zaměřená. Samozřejmě jsou některé obory pro dívky fyzicky náročné, zejména u stavebních oborů je většinou náročnější manipulace se stavebním materiálem a některým nářadím. Ale další obory malíř nebo podlahář mohou být pro dívky vhodné. „V současné době na naší škole studují dívky obory malíř/lakýrník, truhlář, lakýrník a kamnář,“ prozradil Miloslav Janeček.
Dívky, které vystudují řemeslný obor, často své mužské kolegy dokonce takzvaně „strčí do kapsy“. Pan Janeček soudí, že většina dívek je pečlivější, neboť mají větší cit po detail. Například v oboru malíř se více uplatní v jemných dekorativních malbách, u podlahářů to zase bývají složitější pokládky parket. Jejich šikovnost se projevuje i na soutěžích, kterých se škola účastní. „Například naše žákyně z oboru malíř/lakýrník v roce 2018 zvítězila v regionálním kole a následně se umístila i v republikovém kole na předním místě. Žákyně na oboru instalatér vyhrála několik celorepublikových soutěží. Nedávno se v Rakousku konala soutěž EuroSkills, což je soutěž pro mladé řemeslníky do 26 let, a právě v oboru malíř/lakýrník byla většina soutěžících děvčata."
Nejenom řemeslo je vnímáno spíše jako mužská záležitost. K profesím, které jsou spojovány spíše s muži, patří i informační technologie. Zájem dívek o tento obor je ovšem stále velmi nízký. Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky (SSŠVT), uvedl, že od vzniku jeho školy v roce 1994 se počet studujících dívek pohybuje konstantně mezi pěti až deseti procenty všech studentů. Není to ale tím, že by neprošly přijímačkami, velká převaha chlapců je patrná už mezi uchazeči o studium. „Protože ale informační technologie prostupují do stále více oborů, mírně roste i zájem dívek o jejich studium a předpokládáme, že se tak bude dít i v následujících letech."
Stejně jako u řemesla mají i v oblasti informačních technologií dívky nad chlapci výhodu v lepším smyslu pro detail. Pan Vodička si myslí, že předpoklady pro obory ICT dívkám rozhodně nechybí. Dívky dosud většinou tíhly ke grafice, kde mohou těžit z lepší trpělivosti, smyslu pro detail a většinou i silnějšího estetického cítění. „V posledních letech je ale stejný počet studentek také ve specializaci programování nebo správě sítí, kde uplatní logické myšlení."
Mužští absolventi řemeslných oborů nebo informačních technologií chtějí své znalosti co nejdříve uplatnit v praxi. Dívky naopak věnují více času studiu. Podle pana Vodičky ze SSŠVT většina jejich absolventů pokračuje ve vzdělávání na vysoké škole. Zatímco chlapci následné vysokoškolské studium ICT oborů často přeruší, nastoupí do lukrativních prací a ke studiu už se nevrátí, dívky vysokou školu téměř vždy dostudují. To může souviset právě s vlastnostmi jako sebedisciplína a zodpovědnost, které jsou dívkám bližší. „Jako absolventky ICT oborů si mohou z pracovních nabídek vybírat, mít flexibilní pracovní dobu nebo pracovat z domova a na různých projektech.“
Tato slova ostatně potvrzuje i Miloslav Janeček ze SOŠJ. „Dívky určitě patří k zodpovědnějším žákům, už před přijímacím řízením se většina z nich zajímá o nástavbové studum a průběh maturitních zkoušek. O svém budoucím povolání se rozhodují podle toho, zda se jim konkrétní obor líbí, zda jsou dostatečně přesvědčené, že by v něm mohly být dobré, a důraz také kladou na následné uplatnění na pracovním trhu,“ uzavřel.
