V letošním roce ses zapsala do historie českého esportu jako první analytička v rámci MČR. Je to něco, k čemu jsi vědomě směřovala?
Já do poslední chvíle nevěděla, že budu první žena u analyst desku na MČR. Nikdy mi to vlastně vyloženě nedocházelo, že se tam zatím žádná žena nedostala. Můj hlavní cíl nebyl, dostat se jako holka k analyst desku. Já se tam chtěla dostat jako analysta. To, že jsem žena je akorát navíc, protože s tím přicházejí jak plusy, tak samozřejmě mínusy. Takže to bylo tak vědomě nevědomě.
Samotné MČR je vyvrcholením celoroční sezóny domácího Counter-Striku. Vnímáš svou účast na něm jako vyvrcholení své dosavadní kariéry? A stačí ti dosažení tohoto milníku, nebo míříš dál?
Mojí účast neberu jako vyvrcholení, spíš jako start. Dělám u analyst desku krátkou dobu, třeba tak půl roku a ani jsem nečekala, že na MČR se objevím ve stejném roce, jako jsem analytičku začala dělat. Chci jít dál, makat na každé lize, zkrátka na co nejvíce turnajích a zápasech, ale určitě se nejedná o moje vyvrcholení kariéry. Chtěla bych se posunout do Evropy a analystu dělat dál. Myslím si, že bych na to mohla mít. Samozřejmě, nevíme, jestli se tak stane, jestli mě někdo v příštím roce bude chtít.
Pojďme na to ale od začátku, na analyst desk MČR se člověk nedostane jen tak. Kudy vedla tvoje cesta?
Já se původně věnovala streamování, nijak aktivně. Později mě to chytlo a něco jsem si v tom našla, ale měla jsem problém si věřit, což mám do teď. Málokdo ví, že jsem si prošla několika ženskými týmy, když jsem CSko hrála kompetitivně. Takže zkušenost z turnajů a LAN tam byla a jednalo se o takový první úpadek Counter-Striku. Mám pocit, že nyní [CS:GO] zažívá comeback.
Přišla ti nabídka práce, nebo jsi někoho oslovila ty sama?
Nabídla jsem se sama tím, že jsem o tom hodně mluvila a Tučňákovi řekla, že do všeho jdu a ta nabídka přišla na jaře, kdy jsem ale ještě nebyla oficiální součástí analyst desku. Až po letním finále přišel Tučňák s tím, že by se mnou chtěl spolupracovat i nadále a dostala jsem oficiální nabídku, abych se stala součástí Talent týmu COOL Ligy.
Jak probíhala tvá první štace před kamerou? Byla jsi nervózní?
Byla jsem nervózní a když skončil vstup, tak jsem si oddychla. Čím víc jsem ale dělala analyst desky, tím víc jsem si je užívala. Kdysi jsem si po každém konci oddychla, nyní se těším na další. Byla jsem nervózní i právě díky tomu, že jsem holka. Že nepřijdu do náruče pochopení a lásky, ale trošku trnité náruče. Bylo mi jasné, že každý můj krok, pohyb a slovo bude sledován a o to víc jsem byla nervózní, což zapříčinilo moje myšlenky o tom, že vyhořím.
Změnilo se tohle od té doby? Je to pro tebe už brnkačka?
Stále to pro mě není brnkačka a jsem i teď nervózní před prvním vstupem, to ještě člověk není rozmluvený. Takže ne, stále jsem nervózní. První offline event pro mě bylo MČR. Vše bylo jiné. Ta atmosféra, spolupráce s produkcí a další. Takže pořád to pro mě není úplně brnkačka. Je to mnohem lepší, než před půl rokem. Jak říkám, chci co nejvíc času na analyst desku a vím, kde jsou moje výhody a nevýhody. Stále se nechávám ovlivnit nervozitou a není to úplně stoprocentní, ale je to lepší. Vím, že jsem na začátku a nejsem tak dobrá, jako bych mohla být.
Co přípravy, jak dlouho zabere připravit se na jeden zápas/turnaj?
Je to stále něco, co se učím. To, jak jsem dělala přípravy na začátku a jak je dělám teď, je velký rozdíl. A pořád to může být ještě lepší. Trvá to ale dost dlouho. Prohrabávat všechny portály, webové stránky, je docela fuška. Zahraniční příprava je trošku jednodušší, tam najdete všechno. U nás sbírat informace je poměrně těžké. Takže to trvá. Na MČR jsem přípravu dělala víc, na menší ligy míň. Jsem schopná je dělat třeba hodinu na MČR a 30 minut na „normální“ tým.
Nedá mi se nezeptat, jsi ženou v téměř ryze mužském prostředí, jak tohle vnímáš? Je to pro tebe spíše motivační, nebo tě mrzí, že si musíš cestu prošlapávat sama?
To, že jsem žena, je taková motivace. Nenávist a všechno okolo se snažím přetavit v motivaci. A protože jsem žena na analyst desku, setkávám se se spoustou nenávisti. Je to určitě motivační, protože si chceš dupnout, protože i přesto, že jsem žena, jsem stejně dobrá jako muži. Nesnažím se ale tolik prorvat si cestu jako žena v esportu, ale nesoustředím se na to, že se snažím uspět jako žena v esportu, ale to, že jsem analysta.
Nejsou v tom ani tak plusy a mínusy ze strany kolegů, ale i vybudovat si jako analysta respekt. A myslím si, že ani v česku, a vlastně i v zahraničí analysta není tak respektovaná profese. Chci si vybudovat pozici analysty správně. Už jen to je těžké. A analytička to má ještě těžší. Bojujete de facto proti všem. Snažíte se dokázat, že na to máte jak svým kolegům, tak komunitě, ale i sobě. Lidi, co koukají na zápasy, jsou skeptičtí. Ne všichni to vidí tak, že ženy jsou tak dobré jako muži. Jsou v tom i výhody, nemluvě o prostoru, který jsem dostala. Hodně článků je o mě. Je to motivační, ale i strašně vysilující.
Jak řešíš reakce haterů? Myslím teď ty založené čistě na tom, že jsi žena a je to z nějakého důvodu trápí a mají potřebu ti to dát najevo.
Asi bych to nezvládala tak dobře bez streamu a komunity, protože jsem vždycky po dni ve studiu mohla na stream mezi lidi, kteří mě podporují. Na stream, kde je to pozitivní. Na sociálních sítích jsem od nich měla zprávy do dalšího dne a podporu, takže to mě dost drželo nad vodou. Bez toho bych to zvládala hůř.
Trvalo ti k tomuhle přístupu dojít? Nebo si bereš komentáře k srdci úplně stejně, jako když ti přišel první hejt?
Jsem člověk, který je trošku zvyklý na nenávist. Není to ale pořád ideální. Vždycky se k vám dostanou. Ze začátku jsem ignorovala chat, bylo mi to jedno a mrzelo mě to. Byla pro mě rána, že nemohu číst chat, protože jsem ho vždy četla. Do teď, když se podívám do chatu a vidím nějaký hejt na mě, jenom kvůli tomu, že jsem holka, ne kvůli analýze, dokáže to zkazit náladu. Mám radši feedback, který dává smysl.
Hey, Twitter, Merry Christmas 🎄❤ Wish you lots of love, health & nice teammates 🖤 pic.twitter.com/b9ArHD119J
— Miley:) (@MileysLifee) December 24, 2021
Dá se vůbec od tohohle oprostit?
Dostávala jsem podporu od mých kolegů a kamarádů. Viděla jsem, jak mi lidi věří. Po MČR se to nabalilo a já byla strašně ráda za tu podporu, bylo toho hodně. Došlo mi, že každý den jsem bojovala s docela nepříjemným sexismem. Jsem sarkastická a dost se tomu směju a je hloupost myslet si, že holka nepatří do esportu. Nepřestanu dělat něco, co mě baví jen kvůli hejtu.
Máš nějaký vzkaz dalším dívkám v herním prostředí? Co bys jim poradila?
V esportu jsou vítáni všichni, většinou jsou ale slyšet ti, co nejvíce nadávají a ty se musíte naučit ignorovat. Nenechte si zkazit vášeň. Je hodně lidí, co mají rádi ženy v esportu a chtěla bych, aby nás bylo víc. Nenechte se shodit jen kvůli pohlaví.
