Rivalita na domácí StarCraft 2 scéně: 6. část – Ladabaz

část 1 - PredY

část 2 - Harpner

část 3 - DeViL

část 4 - h34D_hUnT3R

část 5 - Rikytan

část 7 - TomikuS & BlueCheese

Ačkoli první pětka rivalů je relativně uzavřená skupina, je pravda, že několikrát ji významně dokázal narušit Ladabaz, a proto mu právem patří také jedno z míst v tomto článkovém seriálu. Ladabaz se nevěnoval StarCraftu 2 od samého počátku tak, jako předchozí jmenovaní, plížil se v pozadí, přičemž poprvé vystrčil růžky na LanCraftu Summer 2011, kde porazil Harpnera. To však bylo jen předzvěstí největších úspěchů jeho herní kariéry, které přišly následující rok. Na LanCraftu Spring 2012 se den před hlavním turnajem konalo LAN finále 4. sezóny BenQ ligy, v kterém Ladabaz dostal kanára 0:3 od Harpnera i h34D_hUnT3Ra, avšak v hlavním turnaji zázračně otočil a dokázal celý LanCraft vyhrát. Slovenský zázrak se opakoval také na LanCraftu Summer 2012. Úpadku aktivity v komunitě využil Ladabaz také další rok 2013, kdy v Asus NSL 5 neměl kromě DeViLa, kterému podlehl ve finále, prakticky žádnou konkurenci. Ladabaz je první z rivalů, který si nezakládal na agresivnímu stylu hry, ani efektivních all-inech. Jeho styl byl poměrně čitelný, snažil se vždy propracovat do macro hry a liboval si v klasickém Protosském deathballu založeném na Collosech a Gateway armádě všude kolem. Svých úspěchů zejména v PvZ by však nedosáhl bez toho, aby by do svých buildů nezařadil i efektivní haras, např. 4 Gate+Stargate opening s přechodem do třetí báze.

Ladabazovy největší úspěchy:

• 1. místo LanCraft Spring 2012
• 1. místo LanCraft Summer 2012
• 2. místo Asus NSL 5
• 3. místo LanCraft Summer 2013
• 3. místo The Nest Alienware Cup 1
• 2. místo MČR 2013
• 3. místo 4. sezóny České StarCraft 2 ligy

Na dotaz ohledně subjektivního vnímání rivality na domácí StarCraft 2 scéně Ladabaz odpověděl:

Rivalita v období najväčšej aktivity na SC2 scéne (2012-2013 asi všetci považujú za peak StarCraftu u nás v CZ/SK) bola pre mňa hlavne veľkým motorom – ako individuálne, do tréningu, tak pre celú komunitu, ktorá určite rada sledovala tie „najvyhrotenejšie“ zápasy. Bolo to zároveň fascinujúce obdobie s viacerými vyrovnanými hráčmi, bez dominantného „neporaziteľného“ favorita, ktorým bol zo začiatku StarCraftu u nás Predy, či neskôr po tejto zlatej ére Tomikus ci Bluecheese. Hoci hráčov, s ktorými som hral dôležité hry bolo mnoho (honorable mention pre Predyho, ktorého éru som trochu zmeškal, ale i v období, keď trénoval už len deň pred LanCraftom, bol stále nebezpečným súperom a dlho nezabudnem na našu crazy „extended series“ v ČSL, kde sme v poslednej hre naháňali po mape 2 carriery a 2 medivacy plné mariňákov) – rivalov som mal určite troch.

Asi „najhorším“ bol, podobne ako pre mnoho iných hráčov z tejto éry, Harpner. Hlavne v mojom smolnom roku druhých miest , 2013 , stál za prakticky každým mojim, väčšinou tesným, exitom z turnaja a zrodilo sa mnoho legendárnych hier. V pamäti mi zostáva hlavne jedna z Advíku, kde Harpner so svojím 1-base cheesom zostrelil môj mothership core poslednú sekundu pred overchargom, ktorý by mi stačil na výhru – a po ktorej sa mi pár týždňov vôbec nechcelo hrať. Zároveň vždy vedel ako na mňa. Obaja sme vedeli, ze v krátkych a agresívnejších hrách bude vyhrávať on (okrem iného i preto, že som ich vtedy moc „neuznával“ a odmietal na ne poriadne trénovať...) a v dlhších macro hrách skôr ja. Do tých sme sa ale väčšinou moc nepozreli. Myslím, že mu kvôli tomu ušiel i LanCraft titul. Keď sme sa pri mojom druhom víťazstve na LC stretli v loser brackete BO1, rozhodol sa hrať „čestne“ a vypadol . I keď bol v takej forme, že ho nikto iný podľa mňa v ten deň zastaviť nemal šancu. V tej dobe sme spolu i veľa hrávali, diskutovali a v eXtatus ére mi bol vlastne tak trochu vzorom. Viem, ako veľa v tej dobe Starcraftu obetoval a ako mu záležalo na každej výhre a i preto som k nemu mal/mám veľký rešpekt.  

O dosť pozitívnejšie som vnímal rivalitu s Devilom, jedným z najlepších hráčov, ale hlavne i ľudí českej SC2 scény. Hral podobným štýlom ako ja , strategicky, hlavne macro. Hral zerga, proti ktorému som vedel vždy hrať o dosť lepšie ako v PvP. Jednoducho mi ako súper vždy sedel, či už na Lancrafte, MČR alebo iných turnajoch. Dodnes ma mrzí, že sme si nemohli zahrať ace match v PSPL. Veľmi som si veril a napriek tomu, že by to asi málokto čakal, na Devila som mal byť esom eXtatus. (Honorable mention pre Rikytana, ktorý ma porazil a získal pre eSubu dôležitý bod. Dokázal či už vďaka mojim chýbam, príprave alebo dobrej improvizácií rozložiť môj PvT build, ktorý mal v tom čase 80% winrate v mid/high-GM hrách). Stál mi tiež v ceste pri mojich najväčších výhrach – LanCraftoch. Paradoxne však mám najkrajšie spomienky na asi jediný dôležitý zápas, ktorý som s Devilom prehral – finálne NSL v Brne. Kto bol, vie. Najlepšia atmosféra na SC2 turnaji ever, skandovanie ako na hokeji, asi 30-stupňová teplota v sále, skvelé zápasy a brutálne finále do poslednej hry, kde si Devil absolútne zaslúžil výhru. Dodnes jeden z mojich top zážitkov v živote.

Tretím z triumvirátu mojich rivalov bol nepochybne Head. Nehrávali sme spolu až tak veľa a myslím, že v dôležitých matchoch sme boli 1:1 (zápas o postup do finále môjho posledného LanCraftu a štvrťfinále MČR), ale Head bol vždy silným súperom, pred ktorým som mal rešpekt. Niekedy asi až moc. Na mojom poslednom LanCrafte som rozhodujúcu hru (ktorá bola úplne šielená – hodina technických problémov, výpadky monitoru počas hry a podobne) zahodil práve z nervozity a pocitu, že musím konečne raz vyhrať i ja. Zároveň si myslím, že som ho (i keď to asi nevedel) chápal trochu lepšie ako ostatní. Myslím, že sme z celej scény brali StarCraft asi najvážnejšie a s prehrami sme sa každý vysporiadavali ťazko, akurát tak trochu po svojom. Head svojimi legendárnymi instatnými odchodmi, ja tým, že som sa pred turnajmi schovával kým som nemal zase „natrénované“. Myslím, že ak by StarCraft scéna vydržala u nás o niečo dlhšie, mohli sme tých veľkých zápasov zohrať ešte viac. 

Statistiky vzájemných turnajových střetů s dalšími rivaly vypadají takto:

Ladabaz má sice nejnižší úspěšnost na série 42,86% a druhou nejnižší úspěšnost na mapy 48,33%, ale jak je vidět výše, to mu nijak nebránilo v dosažení pěkných úspěchů. Pro jeho soupeře bylo poměrně obtížné se vypořádat s tím, že v důležitých turnajích, byť nutně neměnil strategii, hrál zkrátka o chlup lépe než obvykle. Nehrnul se také do všech eventů, což nakonec hrálo v jeho prospěch. Vzájemných zápasů s ostatními rivaly má tedy o poznání méně a dokázal si např. udržet kladnou bilanci s PredYm. To je dáno především tím, že se střetávali až v době, kdy se PredY nevěnoval StarCraftu 2 naplno. Ze statistik také vyplývá, že není náhoda, že největší Ladabazovy úspěchy se opírají o porážky DeViLa. Úspěšnost 70% proti nejlepšímu domácímu zergovi je fantastická. Pokud bychom měli odhadnout, koho Ladabaz považoval za svého největšího rivala, měl by jím být právě DeViL, s kterým se utkal hned ve třech velkých finálových zápasech. Rivalita byla silně podpořená i rivalitou mezi týmy eSuba a eXtatus. Připomeňme, že Harpner byl nejdříve Ladabazův týmový kolega v eXtatus, kde vydržel poměrně dlouho i přesto, že se jej eSuba prakticky od počátku snažila přetáhnout k sobě. Myslím, že když se tak konečně stalo, určité přátelství a vzájemný respekt mezi touto dvojicí zůstal.