LanCraft Spring 2k9 měl o něco slabší účast ve WarCraftu 3, nepřijeli silní hráči ze Slovenska, mezi které dříve patřili v různě namixovaných sestavách kromě Amatera i humani Tigricek, ShowMe a Ust4age a orkové Cimo a Klerna. Giacomo už byl definitivně neaktivní a KraGesh krátce po předchozím LanCraftu ze dne na den prodal počítač. V turnaji se objevila nová krev - undead Bunda s nápadně vysokým levelem na battle.netu a undead Angelius, jehož specialitou bylo solidní micro s pavouky, které hrál do všech matchupů. Tréma a respekt ze zvučnějších jmen ho asi dostaly, když postup do finále za mnou doslova věnoval Horrorovi, který jakožto hráč Doty nebyl pro 1v1 turnaj vyloženě favorizovaný. Přesto se mu zázračně podařilo projít i přes Rikytana, který už si ve WarCraftu vybudoval solidní renomé. V turnaji se také představil mladý ork Tomikus, který se dostal na vrchol až o pár let později ve StarCraftu 2. Z mimoherních aktivit nesmíme opomenout laser game, která dle mě patřila k těm nejzábavnějším jednohubkám LanCraftu. Hrálo se 2v2 ve speciální zatemněné místnosti doplněné o několik zrcadel, skrze které bylo možné laser odrážet. Zajímavostí je, že zrovna z tohoto LanCraftu se dochovaly dva reporty zde a zde.
LanCraft Summer 2k9 byl opět o den delší, neboť se na něm dohrávalo nejen MČR StarCraftu, ale tentokrát i WarCraftu. A byl to opravdu šalamounský tah, protože jednodenní Invex Cupy uprostřed obřího veletrhu stejně nikdy neměly atmosféru, která by LanCraftu sahala alespoň po kotníky. Počet hráčů se tedy vyšplhal na 131, StarCraft ovládly hvězdy z Polska, mezi nimiž byl na druhém místě i MaNa, dnes již 12. rokem profesionální hráč StarCraftu 2 za Team Liquid. Mistrem se opět nestal Maix, ale naopak w0nder. WarCraft 3 měl nabízet zajímavé souboje mezi mnou, Amaterem a Rikytanem, který svým způsobem nahradil KraGeshe v našem trianglu. Na mistrovství mu ale vypálil rybník Kačer, který by za svoje hlavní rasy, ork a human pravděpodobně neměl šanci. Jenže ten člověk vždycky dokázal ve hře spatřit něco, co jiní neviděli. Vybral si elfy a v mirroru se mu podařilo precizního Rikytana přemassovat hrubou silou, tedy tier 1 jednotkami. Pamatuju na ten moment, kdy jsme s Horrorem a pár dalšími lidmi zírali s otevřenou pusou Kačerovi přes rameno, jak ohýbá pravidla vesmíru. Jeho Kněžka vystřelením ohnivého šípu křupla hned dvě Rikytanovy obranné balisty najednou. Nikdo to nechápal, říkali jsme, že Kačer prostě dává splash damage...
Finále proti Kačerovi jsem si pohlídal a pamatuju, že jednu z věcných cen jsme spotřebovali hned u pódia, byla to basa piv… V hlavním WarCraft 3 turnaji Rikytan vrátil Kačerovi úder a poté se dokonce dokázal vykoupit z předchozího debaklu v elfském mirroru, když se mu podařilo zlomit auru Amaterovy neporazitelnosti v mirrorech na domácí scéně a postoupil i přes něj až do finále. Pro některé byl najednou i favorit na úplnou výhru turnaje, protože moje abusování věžiček se zdálo již prokouknuté. Já jsem ale překvapil standardní hrou a bylo vymalováno.
Angeliusova vzpomínka na LanCraft:
„Srdečně zdravím všechny, kteří zabloudili na tenhle článek, ať už jde o pamětníky legendárních LanCraftů a dob, kdy bejt nerd nebyl mainstream a prize money byly tak malý, že ani nepokryly náklady na cestu, nebo o zoomery, co pařej Fortnite a z nudy sem kliknuli, aby se dozvěděli něco o prehistorických časech česko-slovenského progamingu.
Když jsem byl osloven, jestli bych něco málo nenapsal, moje okamžitá reakce byla, že ano. A moje první myšlenka byla něco, na co jsem se sám sebe za posledních 10 let nikdy neměl potřebu zeptat. „Nejsou moje vzpomínky na LanCrafty tak láskyplný jen proto, že klasicky dřív bylo líp?“. A došel jsem k závěru, že odpověď je ano i ne. Ale vzhledem k tomu, jak můj mozek funguje, zašel jsem přirozeně ještě dál a položil jsem si i otázku, jak velkou roli vlastně LanCraft hrál v mém dosavadním životě a potažmo jak velkou roli hrál v mojí gaming kariéře. A i když jsem si jistej, že ostatní se budou věnovat spíš tomu, jak si akci užívali na subjektivní rovině, já bych tady rád pronesl pár myšlenek jako poklonu celému širému admin teamu. Protože si většina z nich určitě dřív ani zdaleka neuvědomovala, jak výrazně dokážou ovlivnit česko-slovenskou gaming komunitu, nebo prostě jen životy lidí, co už od opravdu mladého věku měli jako svůj sen se gamingem živit a uplatnit se v něm. A jestli si to uvědomovali, tak to byl spíš jenom vlhkej sen, kterej nejdřív musel obstát zkoušku času. Takže... obstál?
Úplně pro pořádek bych měl říct, že můj první LanCraft jsem navštívil ve 14 letech. Na Frozen Throne CZE-1 jsem o něm slyšel v jednom kuse, dřív jsme neměli Discordy, nebyl ani PLAYzone a jakákoliv online centralizace moc nefungovala, kromě fan webu Warcraft3.cz, kterej jsme všichni milovali. Téma „LanCraft“ byl evergreen, buď jste o něm slyšeli, když zrovna skončil a lidi si povídali o zážitcích, nebo jste četli výhružky, že vám někdo rozbije hubu na LanCraftu, když jste se flamovali. Z dnešního úhlu pohledu může působit vtipně, že něco tak „obyčejnýho“, jako lanparty bylo tak obrovský téma skoro každej den, ale v tehdejší době to nebyla jenom lanka. Byl to LanCraft, tedy prostor poznat všechny ty nerdy, se kterejma jste sdíleli tohohle - pořád ještě ne-mainstreamovýho koníčka a zároveň jste si mohli zahrát na turnaji, kterých nebylo mnoho a který byl na tehdejší poměry rozhodně prestižní. Retrospektivně mi přijde až neuvěřitelný, že jsme měli takový štěstí, že taková akce byla prakticky na dosah ruky a dvakrát do roka sjednocovala bláznivou komunitu RTS milovníků (a později samozřejmě i dalších) ve stovkách, který na ní jeli buď jen popít a zapařit, nebo vyhrát pár korun a bragging rights, že jsou strašně dobrý, když si odvezli pohár StarCraft III - The Frozen Throne (real story).
Mohl bych tu sypat z rukávu jeden zážitek za druhym, Aklainovo pivo zadarmo, „Najs"craft 2k9, „Alfinko chtěl bych tě *****“, Greenovy kocoviny, Tloustovo překvapení, Stelerovy travní hody, Slámu jako uklízečku, Rikytanovo ******, pařby s Rýmařovskejma middle aged šelmama ve Véčku, ale došlo mi, že tohle stejně nikomu v dnešní době nic neřekne, a těm pár co jo, tak ty si to připomínat nepotřebujou, protože vzpomínky jsou tak silný, že je stejně nikdy nezapomeneme. Takže co vlastně říct chci? Miloval jsem atmosféru, která tam vždycky byla, měl jsem rád prakticky všechny lidi, co jsem tam kdy poznal, měl jsem pocit, že můj sen o tom, že gaming bude nedílnou součástí mýho života už napořád, je díky všem kolem o tolik pravděpodobnější a zároveň jsem byl pubertální nerd, co chtěl ve hrách něco dokázat. LanCraft samotnej mě motivoval k tomu, abych non-stop trénoval, dal mi možnost bejt v kontaktu s lidma, se kterejma jsem se mohl zlepšovat a pracovat na tom, abych si plnil svůj sen, kterej jsem v tehdejší době jako sen ani nevnímal. Když se zrovna totiž nechlastalo pod obraz, nebo se netryhardilo při turnaji, vedly se taky oduševnělý, trochu naivní konverzace o tom, jak bude gaming určitě brzo na olympiádě, jaký jsme průkopníci a jak tvoříme historii. Jak moc jsme těch circa 13-14 let zpátky byli blízko realitě, to už nechám na posouzení vám, ale můžu s jistotou říct, že LanCraft měnil a ovlivňoval životy. Minimálně jeden... jak asi pramení z předchozího textu, jako jeden z mála jsem v prostředí gamingu zůstal až doteď, gaming se stal mým zdrojem obživy. Myslím si, že nebejt těch několika úžasnejch, inspirativních akcí, na který jsem se železnou pravidelností jezdil, dost možná by to tak nebylo.
Porovnávat originální LanCrafty v Rýmařově s jakoukoliv akcí vlastně vůbec nejde. Nechci rozhodně tvrdit, že všechno dneska sucks, protože za poslední dekádu se samozřejmě herní komunita u nás vyvinula, progaming už není jen slovo pro nerdy, který s nim chtěj dodávat legitimitu svýmu koníčku, prize money jsou násobně vyšší, komunity jsou větší, máme máme milion platforem, gaming je násobně inkluzivnější... Ale všechno bylo jinak. A všechno byla sranda. A všechno nebylo jen o hrách. Dneska už člověk nejede na lanku proto, aby tam dva dny spal pod stolem (nebo nespal vůbec) a admin ho musel budit na MČR v 8 ráno, protože si večer dal moc piv. Jede tam podat výkon, získat prestiž, sponzoring, reprezentovat...
A kdyby nebylo LanCraftů, Jumpa a všech těch naprosto úžasnejch lidí, který tyhle akce podporovali, jezdili tam a doslova tím vším žili, tak by nic z toho pravděpodobně nebylo. A nebo by profesionální hraní v našich luzích a hájích pořád bylo v plenkách, ve kterejch jsme ho s láskou zažívali my všichni back in the day. Takže díky moc, bez každýho jednoho z vás by to nebylo možný.“
(pozn. red.: Ten pohár „StarCraft III: The Frozen Throne“ mám stále doma (smích))
