Hlavní StarCraft 2 turnaj se opět neobešel bez překvapení. Nebudu komentovat své absolutní selhání a v podstatě druhé největších zklamání mé herní kariéry a radši pochválím PredYho, který skutečně v roce 2012 trénoval již jen minimálně, a přesto byl jednu jedinou mapu od velkého finále. Ve finále losers bracketu mu nakonec vrátil porážku Ladabaz, který následně smetl i DeViLa a zopakoval svůj fenomenální a vpravdě šokující úspěch z LanCraftu Spring 2012. Věřím a doufám, že Ladabaz si vítězství vychutnával plnými doušky a že si vzpomínky na LanCraft si bude v nadsázce řečeno cenit po zbytek života. Přeci jen hráči jsme byli a něco malého uvnitř nás hráči navždy zůstane. On se stal dvakrát po sobě nejlepší hráč LanCraftu, což obzvlášť v kontextu rivality jeho tehdejšího týmu eXtatus s eSubou představovalo obrovský triumf. A takhle vznikají momenty, za které vděčíme LanCraftu. Vyhypovaná atmosféra prestižního turnaje, přátelství u piva, či energeťáku večer, ale bratrovražedná rivalita přes den.
Ladabazova vzpomínka na LanCraft:
„O LanCrafte sa mi pre niekoho, kto tam nebol, hrozne ťažko hovorí. Pred prvou cestou do Uherského Hradiště som s offline turnajmi nemal žiadne skúsenosti – hrával som maximálne online clan wars či pár českých online turnajov – a na svoj prvý LanCraft v roku 2011 som prichádzal ešte ako mladé ucho. Atmosféra, ľudia a všetko dianie okolo ma okamžite strhli (napriek tomu, že som skončil niekde okolo 12. miesta) a na ďalších pár rokov sa predĺžené víkendy v Hradišti stali niečím, na čo som sa tešil prakticky celý rok. Určite stoja za zmienku legendárne momenty:
Moj neporazený run k výhre v turnaji na mojom druhom LanCrafte cez winner’s bracket po mizernom dni v BenQ lige, keď by si na moje top3 umiestnenie nevsadil asi vôbec nikto – ani ja sám
Šialený asi 10-kolový bo1 losers bracket (v ktorom sa hráči tajne občas dohadovali na bo3 zápasoch) – ktorého los sme poznali deň dopredu a mali sme potom na penzióne trochu tichú domácnosť.
Najlepší deň českého StarCraftu ever (subjektívne – ale zároveň to bol jediný event, na ktorý sa spomína na reunions v Neste aj po desiatich rokoch) – top3 play-off PSPL ligy, s extrémne vyhecovanou atmosférou v ére vyrovnaných eXtatus a eSuby so šialeným runom w3c (hlavne Headovou zásluhou)
Posledný LanCraft v Ostrave – na ktorom sme už tak nejak všetci tušili, že sa StarCraft u nás v podstate končí (a strávil som ho spolu s Lancelom komentovaním, nie hraním) – a kde sa na pokrovej after-party dali vyhrať x-násobky prize money
Ale myslím, že LanCraft bol vlastne hlavne sociálnou udalosťou – na každý turnaj prichádzalo možno len 5-6 ľudí s ambíciou vyhrať (dali sa identifikovať podľa toho, že ako jediní nechlastali pred vypadnutím z turnaja), ale všetci s ambíciou zabaviť sa. Bola to šanca stretnúť ľudí, s ktorými sme veľkú časť roka maximálne písali a volali; staré-známe tváre (hlavne Streetwalkera, spiaceho pod stolom) – ale i nových členov komunity (keď som prvýkrát hral proti vtedy mladučkému Keirasovi, vôbec by som nepovedal, že z neho bude prakticky last man standing českej StarCraft komunity) a zažiť skvelú atmosféru (výkriky „manéééévruuuuuj“ na celú halu); chrápanie v sleeping area, Jumpove toasty (Jumpe, díky – nielen za toasty) , občasný presun o 4 ráno na tri hodiny spánku v penzióne... Proste zvláštny mix aktivít, po ktorých človek potrebovali týždnovú dovolenku aby sa dal do poriadku – ale spomienky zostali, niekomu i navždy.„
Tím se dostávám k jednoznačně nejlepšímu eventu, který se kdy na české scéně podařilo realizovat – PokerStrategy Pro League. LanCraft Summer 2012 byl totiž opět o den delší, aby se na něm odehrálo LAN finále pro tři nejlepší týmy právě této jedinečné týmové ligy. Už základní skupiny byly plné napětí, protože eSuba dokázala porazit eXtatus, ten smáznul w3c-nEph, avšak w3c-nEph přes ace match zdolalo eSubu. Porovnáním bodů základní části vzešlo najevo, že eSuba přeci jen bude čekat ve finále, zatímco o postup k ní si to rozdají zbylé dva výše zmíněné týmy. Opět budu osobní a zdůrazním, jaký obrovský pokrok během PSPL celý tým w3c učinil, bylo mi ctí a potěšení s některými členy plánovat přípravu a trénovat. Jako první chci vyzvednout Nihila. Tento oldschooler z Brood Waru si dokázal na pažbu připsat pár zářezů zejména z doby krátce po vydání StarCraftu 2, kdy se např. probojoval do finále Národní StarCraft 2 ligy. Jeho styl byl však vždy založen na 1base all-inech, včetně různé formy proxy barracksů. Není tedy divu, že již půl roku po vydání hry se po něm de facto slehla zem. Jeho aktuální forma byla jeden velký otazník. Když však nastoupil proti Ladabazovi a rozehrál perfektní macro hru všem padaly brady. Dodnes si pamatuju, jak jsme byli v šoku a zírali na jeho bezchybné macro a multitasking. Proč tenhle člověk dříve hrával jen 1-base, je mi záhadou, jelikož kdyby při hře někdo zakryl jmenovku, nejspíš bychom uvěřili, že hraje PredY. Nihilovi doslova „chybali iba milimetry“, aby položil Ladabaze na lopatky (pozor, neplést s eSuba.Lopatou), ale přeci jen mírná nezkušenost s velkou armádou na menších mapách způsobila, že Ladabaz s Colossy a Stormy ubránil a hru otočil. Vyčerpaný Nihil sérii psychicky vzdal, další dvě mapy hrál své dva roky staré 1base all-iny, na které byl Ladabaz připraven a hravě si s nimi poradil. Nicméně chci, aby se nikdy nezapomnělo na to, co Nihil byl schopen udělat pro tým. My víme, že do toho dal své naprosté maximum a my mu salutujeme…
Druhá neznámá byl BloB a u něj se taky chci pozastavit, protože je to dost možná nejtalentovanější hráč, jaký se kdy na naší StarCraft 2 scéně objevil. BloB byl výjimečný – nejen rychlý a přesný, ale i rozhodný. Jeho strategie nemusely být vyloženě geniální, ale byly ostré jako břitva. Nejen v PSPL jsem viděl, že on na „to“ jednoduše má... Snad mi BloB odpustí, ale co jsem pochopil, BloB byl ve svých 16 letech rodiči spíše tlačen do toho, aby se věnoval sportu a hraní StarCraftu mu bylo omezováno. Bylo mi to líto tehdy a je mi to líto i teď, když jsem se stal otcem, protože nepodporovat potomka v něčem, co má rád a v čem je tak skvělý, to je hřích, kterého bych rád, aby se čtenáři v budoucnu vyvarovali. Naše děti nemusí, ba možná by ani neměly vždy kráčet v našich šlépějích, či v námi nalajnovaných cestách. Musíme rozpoznat, co je dělá šťastnými a ukázat jim cestu, jak to dělat správně, zdravě, jak si udržet rozhled, ale i jak se pro něco nefalšovaně nadchnout. BloB přijel, zametl s TomikuSem 3:0 a zase odjel. Veni, Vidi, Vici.
Harpnerova vzpomínka na LanCraft:
„Na akcích typu LanCraft jsem se nejvíc těšil na ty večery, když jsme v pozadí s lidmi jako DeViL a Lopata hráli poker, nebo deskovky typu Hru o trůny. Obecně na ty lidi jsem se strašně těšil, dali jsme si vždycky pivko a dobře pokecali.
Moje největší herní vzpomínka na LanCraft se týkala nejlepší týmové ligy, která kdy ve StarCraftu existovala – PSPL. Co jí odlišovalo od ostatních byla její propracovanost a připravenost. Jednotlivé zápasy byly perfektně zpracované z pohledu statistik, prezentace a hypování. A vrchol přišel na LAN finále na LanCraftu, kdy ve vedlejší místnosti vedle stage koukalo 40 lidí na plátno a poslouchalo komentář. To je jedna z mých nejhezčích vzpomínek na StarCraft obecně. Head nebyl součástí žádného z těch top týmů, bylo to asi dáno i těmi jeho excesy, ale spojil se tehdy s týmem w3c, z kterého se rázem stal takový černý kůň, protože on strašlivě zvedl úroveň jejich hry. Standardně by ten tým nebyl považován za někoho, kdo by byl schopen porazit zejména eSubu a eXtatus. Ten tým byl složen z takových „středně kvalitních“ hráčů. Byli velice dobří, byli schopni porazit i ty nejlepší hráče, ale ne konzistentně. Byl by zázrak, kdyby se jim podařilo vyhrát např. čtyři duely, ovšem Head tu rovnici úplně otočil, protože teď tady byl člověk, který byl schopen porazit úplně kohokoli a pak stačilo, aby jeden z těch tří členů w3c někoho porazil a do ace matche mohli nasadit znova Heada. Ta atmosféra na LanCraftu byla úplně vyhecovaná až do posledního zápasu. Mám pocit, že do toho posledního zápasu jsem šel se Zaszem a ne s Headem.
Jsem rád, že jsem tam poznal i další lidi, bylo to celkově jedno z mých nejhezčích období, ten StarCraft mi hodně dával. Když jde o akce pořádané Jumpem přihodím ještě jednu vzpomínku, byť se přímo LanCraftu netýká. Jeli jsme na DreamHack ve Švédsku s Jumpem a když jsme v Německu najížděli na trajekt, měl jsem takový nápad, že si sednu na střechu a budu to natáčet. Fakt jsem jel na té střeše auta, když jsme jeli přes takový plac na ten trajekt. Mohli jsme jet tak 20-30 km, těžko říct, nebylo to moc, ale určitě to nebylo nějak mega bezpečný. Ale byl v tom úžasný pocit volnosti a toho, že dělám něco, co by mě jinak v životě nenapadlo.“
Na mě vyšel spíše jednodušší los v podobě Nukestrike, takže se šlo na čtvrtou hru, kterou byl Zasz versus Harpner. Zasz již vše podstatné popsal ve svém úryvku a já jen potvrdím, že Zasz měl výsledek 3:1 vyloženě v kapse, ale spíše vlastní nervozitou mu z kapsy vypadl a Harpner jakožto zkušenější a celkově lepší hráč jej sebral o vteřinku rychleji. Ta herní série byla pro mě jedna z nejsilnějších, co jsem kdy nehrál, ale přitom prožíval. Zbyl tedy Ace match mezi mnou a Harpnerem, který jsem tak nějak vzdal v hlavě ještě dřív, než vůbec začal. Radost týmu eXtatus, kterou prožívali přímo na pódiu, by se dala krájet. Když si vzpomenu, jak na sebe členové týmu naskákali jak při druhém Naganu, vím, že vše dopadlo, jak mělo. A jen díky LanCraftu z toho byl zážitek pro všechny.
