Měl to být další z mnoha turnajů v jeho kariéře. Nakonec se z klání Tipsport CS Praha II vyklubala cesta úniku a vysvobození od chmurných myšlenek. Ale ani zdolání trasy Tel Aviv–Praha nebylo jednoduché. Třiadvacetiletý hráč musel nejprve čekat několik hodin na vstup do letadla a do poslední chvíle nevěděl, jestli opravdu odletí. Nakonec v Praze přistál v noci ze čtvrtka na pátek a následně svůj tým dovedl k výhře.
Jsi šťastný, že si dorazil do Prahy a jsi v bezpečí?
Jsem rád, že jsem tu. Byl to dlouhý týden. Upřímně, od soboty jsem toho moc nenaspal. Myslím, že dohromady tak 10 hodin. Bylo to fakt drsné. Ale víš, musím zůstat silný kvůli rodině a také kvůli sobě. Jsem profesionální hráč, a tak musím dělat to, co musím.
Včera jsem během dne několikrát sledoval tvůj let z Tel Avivu do Prahy. Jaká byla cesta?
Na letiště jsem dorazil v 16:30 izraelského času a čekal jsem do 21:15, než jsme odletěli. Bylo to těžké. Pokud se nemýlím, do Prahy jsme neletěli přímo, udělali jsme takové kolečko, ale nevím to jistě. Po cestě mi psala spousta lidí, že sledovali můj let a že se o mě báli. To mě hřeje u srdce, že se takto starají.
Jaká byla situace na letišti v Izraeli?
Na letišti bylo hodně lidí. Abych mohl odevzdat zavazadla, tak jsem musel čekat zhruba dvě hodiny. Jen jsem se tam procházel a nevěděl nic.
Jaká je situace ve tvém rodném městě? Týmový manažer Dynama Eclot nám v dřívějším rozhovoru řekl, že bydlíš kousek od Pásma Gazy, je to tak?
Ano, žijeme kousek od hranic, je to v linii zhruba pět kilometrů od Pásma Gazy. Já jsem pořádně neměl čas trénovat. Každý den u nás zněly sirény. Snažil jsem se hrát, ale kvůli častým poplachům to nešlo. Jeden den jsem nechal zapnutý mikrofon, když jsme byli s klukama na TeamSpeaku. Musel jsem rychle odejít a nevěděl jsem, že to zůstalo zapnuté. Spoluhráči pak říkali, že slyšeli zvuky dopadajících bomb. To bylo šílené.
Můžeš popsat, co se u vás dělo, obzvlášť 7. října, když teroristé z Hamásu zaútočili na Izrael?
Šel jsem spát asi v šest ráno, protože jsem hrál Counter-Strike. Po asi 40 minutách jsem se probudil, protože zněly sirény a nikdo nerozuměl tomu, co se právě děje. Vzal jsem telefon a viděl jsem, že spousta teroristů vnikla do Izraele. Doslova to bylo plné chaosu. Nedokážu to popsat. Bylo to… Bylo to jako holokaust. To, co se stalo, je strašné.
Co sis říkal, když si viděla videa nebo fotky z měst poblíž Gazy, která byla plná teroristů?
Báli jsme se. Bylo to velmi blízko. Po dvou třech dnech jsme náhle slyšeli střelbu z kulometů. Cítil jsem se, jako když hraju Counter-Strike, ale je to tam venku a není to hra. Bylo to bláznivé. Já jsem to zažíval už jako dítě. Od narození v Izraeli slyšíš hodně poplachů, nejsi z toho nadšený, ale zvykneš si. Aby to došlo do téhle fáze, kdy je tu spousta mrtvých, s tím nesoucítím. Nedokážu to vyjádřit. Těžko se to vysvětluje lidem, kteří v té situaci nejsou.
Pojďme ke Counter-Striku. Co říkáš na nový díl CS2?
Cítím se v tom dobře. Mělo by být víc změn, v tuhle chvíli to není kompletní hra. Ale obecně je to dobrá hra. Potřebuje opravit drobné věci jako movement, střelbu a podobné záležitosti, ale ta hra má slušný potenciál.
Jak moc jste s Dynamem Eclot trénovali v Counter-Strike 2?
Moc ne. Myslím, že jsme trénovali asi dva dny po návratu ze Slovenska. Měli jsme tak dva dny, abychom zjistili, co kdo dělá blbě. A pak to všechno začalo. Vlastně jsem přišel na trénink, mohl jsem hrát, jenže v půlce zápasu přišel raketový poplach a já musel jít pryč do bezpečí. To bylo nehratelné. Kluci hráli alespoň s Dytorem, Já jím rozumím, že je to těžké i pro ně, protože hrát s člověkem v takové situaci je složité.
Co tedy čekáš od turnaje Tipsport CS Praha II? Můžete tady vyhrát?
Jo. Řekl bych, že jsme trošku outsideři, protože jsme netrénovali tolik jako ostatní. Ale já mám rád, když se od nás nic neočekává, protože pak můžeme všechny překvapit. Stát se může cokoliv, protože je to nová hra, kde doslova stačí běhat, běhat, běhat a můžete vyhrát.
Ale také jste vyhráli všechny velké turnaje v letošní sezóně. Takže jste motivovaní uspět i teď?
Na sto procent chceme uspět. Jasně, mám v hlavě situaci v Izraeli, ale jsem profesionální hráč. Já prostě musím dělat svoji práci. Moje mentalita je vyhrát všechno.
A co bude po turnaji? Vrátíš se zpátky domů?
Nejsem si jistý, co bude. Mám letět zpátky v pondělí, ale není jisté, jestli se vrátím, nebo zůstanu v Praze. Uvidíme, co se stane, teď vážně netuším.
Uvažuji nad tím, že v Izraeli je povinná vojenská služba. Nemusíš se tedy vrátit zpátky, abys v případě nutnosti musel narukovat?
Nemusím do armády. Nemůžu to pořádně popsat, ale nevzali by mě bojovat.
