Podle mnoha studií hraní videoher zlepšuje různé aspekty kognitivních funkcí – zvýšenou pozornost, lepší paměť a rychlejší reakce. Profesionální hráči mají zvýšenou aktivitu v určitých oblastech mozku spojených s rychlým rozhodováním. Stejně na tom jsou i vrcholoví sportovci. Vědecké články dokazují, že rychlé reakce jsou výsledkem intenzivního tréninku a specializovaných cvičení zaměřených na reakční časy.
Mezi ty, kteří svůj reflex pilují nejvíce, patří například závodníci formule 1 nebo třeba hokejoví či fotbaloví brankáři. Roli samozřejmě podle dalších knih hraje i genetická predispozice. Většina zdrojů se ale shoduje, že hlavním faktorem ovlivňující výkon a reakční čas je trénink. Pokud teorii převedeme do reálné situace, jaký pak bude mezi hráči a takovými závodníky a sportovci rozdíl? O jeden takový ukázkový pokus se díky spolupráci s Red Bullem nyní postaral bývalý profík Tarik „tarik“ Celik s F1 závodníkem Yukim Tsunodou.
Pro hráče je důležitá jak vizuální, tak motorická nebo kognitivní reakce. Profesionální hráči her typu FPS mají reakční čas v rozmezí 150-250 milisekund. Trénují své jemné motorické dovednosti, což jim umožňuje rychle a přesně reagovat na podněty na obrazovce. Díky kognitivní reakci dokáže rychle zpracovávat velké množství informací, rozhodovat se a strategicky plánovat během několika sekund.
Jezdci F1 mají reakční časy nad 100 milisekund, což rozhoduje nejen na startu. Závodníci také potřebují rychle reagovat na změny na trati a na chování soupeřů. Stačí jedna chyba a nebezpečná nehoda je na světě. Hokejoví brankáři naopak musí reagovat na puky, které mohou letět rychlostí až 160 km/h. Jejich reakční časy se pohybují kolem 200-300 milisekund, ale liší se v závislosti na situaci. Fotbaloví se zase mají na pozoru před častými změnami směru míče, ale jejich reakční časy jsou podobné těm hokejovým.
Profesionální hráči i sportovci musejí mít vynikající koordinaci ruka-oko, rychlé kognitivní zpracování a schopnost rychle a přesně reagovat na různé podněty. Hráči tráví hodiny hraním a tréninkem reakcí na vizuální podněty, zatímco tradiční sportovci trénují jak fyzickou, tak mentální reakci na reálné podněty. I když reakční časy počítačových hráčů a sportovců se mohou lišit v závislosti na kontextu a typu reakce, je zřejmé, že mohou mít reakce srovnatelné s některými z nejrychlejších tradičních sportovců nebo závodníků.
