V nedávném rozhovoru pro The New York Times Will Wright popsal vznik hry The Sims. Zpočátku ji prý nikdo neměl rád, ale nakonec zásadně ovlivnila celý žánr simulací. „V raných verzích hry byla autonomie Simíků příliš dobrá,“ přiznává Wright. Natolik dobrá, že Simíci v podstatě dokázali přehrát samotné hráče. „Téměř cokoliv, co hráč udělal, bylo horší než to, co by Simíci zvládli sami v režimu autopilota.“
Simulace, kde by hráč vlastně nebyl potřebný, by určitě takový úspěch nesklidila. Vývojářům tedy nezbylo nic jiného, než do hry přidat trochu chaosu a upravit Simíky tak, aby byli více závislí na hráči, což z ovládání postav učinilo uspokojivější zážitek. Najednou se věci mohly velmi rychle zvrtnout, například při vaření obyčejného jídla, kdy mohl vzniknout požár.
Přesně to vývojáři využívají k tomu, aby hráče zabavili. Absurdní a často nesmyslný způsob, jakým Simíci přistupují k problémům, je záměrným prvkem, který do hry přidali. Když začne požár, Simíci začnou mávat rukama a křičet, místo aby se snažili oheň uhasit. A právě to dává celé sérii její kouzelný šmrnc a hráčům poskytuje pocit božské moci.
