Za co byste utratili peníze z vyhraných turnajů? Američan Victor De Leon dá většinu za hračky, videohry a věci pro svého psa. Není mentálně zaostalý a není ani komiksákem ze Simpsonů. Jen je trochu mladší. Ve dvanácti letech je nejmladším profesionálním hráčem her na světě a v sérii Halo i jedním z nejlepších.
Videohry jej uchvátily když mu byly dva roky. To poprvé dostal do rukou ovladač od Segy Dreamcast. Jeho táta, očividně velký fanda her, v rozhovorech říká, že ho chtěl malý Victor pouze napodobit, jako to malé děti dělávají. Nebránil mu a kde to šlo, snažil se mu pomáhat. Realita ale nejspíše bude někde jinde. Victor v rozhovoru pro vidthru přiznává, že jako malému, nebo spíše menšímu, mu táta zkrátka šoupl do ruky ovladač, kdykoli to vypadalo, že začne plakat. A třeba s ním i dal kooperativní partičku. Ostatně, filmař Beth Earl, který později o malém progamerovi točil dokument, tvrdí, že viděl video pořízené po porodu, ve kterém Victor De Leon starší nadšeně říká, že se nemůže dočkat, až juniora poprvé uvidí hrát na Nintendu.
Tátův nepřiznaný sen přivést syna na víru pařanskou se beze zbytku splnil. Když byly mrňousovi čtyři roky, měl už dost herních zkušeností na to, aby lámanou dětskou angličtinou odpovídal na tátovy ingame rady slovy „Ano, já vím.“ Brzy pak přešel pod křídla zkušenějšího strýce, úspěšného progamera a milovníka Halo, Poisona. Tomu dal najevo obdiv přijetím přezdívky Lil' Poison, v překladu malý Poison (malý jed), a jal se udělat kariéru ve stejné hře. Táta se přesunul do pozice manažera.
Ve čtyřech letech se Lil' Poison zúčastnil svého prvního velkého turnaje. V pěti letech patřil mezi 64 nejlepších hráčů HALO na světě. V roce 2005, to už mu bylo úctyhodných sedm, se zúčastnil Major League turnaje ve Washingtonu a mezi 550 hráči skončil těsně za svým vzorem, tedy na druhém místě. Okamžitě mu byl nabídnut kontrakt u StK, nejlepšího Halo týmu té doby.
Netrvalo dlouho a se stal miláčkem mainstreamových médií. Není divu. Teenageři, kteří hrají videohry, nejsou pro běžného diváka zajímavým tématem, ale každodenním problémem, kterému je občas potřeba udělat svačinu a donést mu ji až pod nos, aby nezemřel hlady. Lil' Poison je jiný. Sice také hraje hry, ale pořád ještě má ty velké zvědavé oči, buclaté tvářičky, vždycky říká pravdu a je dětsky naivní. Je zábavný, i když se chová přirozeně. „Ahoj, já jsem Victor a je mi 7. Mám rád plavání, malování a rád hraju hry,“ říká v jednom starším rozhovoru. Dále vysvětluje, že se u Halo nikdy nenudí, protože hraje i jiné hry. Když přijde na styl hry, neříká, že je potřeba týmové spolupráce, ale vysvětluje, že se nesmí rushovat, ale hlavně si povídat s ostatními.
Když jel v roce 2009 do Londýna na oslavu hráčské edice Guinnesovy knihy rekordů 2009, vníž má vlastní heslo, sepsal pro list First News London své zážitky z britské metropole. Vyprávěl, že si zapomněl vzít svetr a proto se nastydnul a také mu připadalo srandovní, jak angličané říkají hranolkám. Jindy, v rozhovoru pro New York Times, zase dostal otázku, jaké to bylo, když se viděl v televizi v pořadu 60 minut, kde jej představili jako jednoho ze sedmi nejúžasnějších mladíků. Kdekdo by se pochválil, poděkoval Bohu, rodičům a pronesl něco o světovém míru. On ale odpověděl, že mu připadalo, že je tam nějaký malý. Od natáčení po vypuštění na obrazovky totiž uběhl nějaký čas a Lil' Poison mezitím opravdu povyrostl.
Jeho posledním velkým kouskem je účinkování v dokumentárním filmu Lil Poison the movie. Ten vytahuje na veřejnost některé informace ze života malého talenta a soustředí se na rodinné vztahy. Podle režiséra Betha Earla chlapec nejspíš zdědil jakýsi supertalent, úžasně vyvinutou schopnost koordinace očí a rukou. U svého Xboxu totiž netráví více jak hodinu nebo dvě denně, rodiče mu dokonce zakazují hrát, pokud nenosí ze školy dobré známky. Má spoustu kamarádů, rád jezdí na kole, učí se bojová umění, je nadprůměrným studentem a dokonce ve škole založil plavecký tým. Je součástí normální rodiny se všemi plusy, ale bohužel i minusy. Jeho rodiče se totiž rozvádějí. To už je ale jiný příběh ...
