Vítáme Vás u pátého vydání Playzone článku na téma: "Naše československé tanky."
Předchozí/Následující díl:
Předchozí: 1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl
Následující: 6. díl, 7. díl, 8. díl, 9. díl, 10. díl
Obsah:
Lehké tanky:
- ČKD: LT vz. 38, TNH n.A.
- Škoda: T-15 a T-16, T-17, TNH 57/900
Obojživelný tank: Leták
LT vz. 38 (TNHPS)
Popis/Historie:
V říjnu 1937 se armáda rozhodovala, jestli má objednat další sérii tanků LT vz. 35 nebo zvolit jiný typ. Protože u tanků LT vz. 35 byly neustále opakující se problémy s provozem, rozhodlo vrchní velení o zkouškách všech dostupných nových typů. Soutěže se obě firmy zúčastnily jak s upravenými starými typy, tak se zcela novými konstrukcemi. Škodovka rekonstruovala LT vz. 35 do dvou prototypů. LT vz. 35 Rek. I se zlepšeným podvozkem a LT vz. 35 Rek. II s novou převodovkou. Navíc slíbila nový typ Š-II-a-2. ČKD do soutěže poslal LT vz. 34R a nové konstrukce LTL (vyráběné pro Litvu) a značně pro české poměry upravený tank TNH pod označením TNHPS. Zkoušky začaly 19. ledna 1938, když dorazil TNHPS. O týden později dorazil i LT vz. 34R. Obě rekonstruované Škodovky přišly až v polovině března. LTL a Š-II-a-2 nedorazily ve stanoveném termínu a proto se zkoušek nezúčastnily v plném rozsahu. Během testů se na škodováckých konstrukcích vyskytlo spousta poruch. LT vz. 34R na tom byl omnoho lépe, ale nebyl brán jako největší kandidát, protože jeho slabé pancéřování už dávno nevyhovovalo. Komise ale schválila konstrukční úpravy a navrhla, aby stejným způsobem byly přestavěny všechny zbývající tanky LT vz. 34. Vítězem soutěže se ještě před oficiálním ukončením zkoušek (kvůli mezinárodní napjatosti) stal typ TNHPS, protože během jízd vykázal nejlepší jízdní vlastnosti a nejméně poruch (byly pouze drobnějšího rázu).
20.dubna 1938 vydal hlavní štáb objednávku na 150 tanků TNHPS, tedy LT vz.38, i když cena se zdála armádě příliš vysoká. Celá dodávka měla být dokončena do května 1939. Během krizových zářijových dní armáda objednala ještě dalších 150 tanků. Tato druhá objednávka ale nevydržela dlouho, protože po osudném Mnichovu ji štáb odvolal. První série ale odvolána nebyla, jenže do 15.března firma kompletně vyrobila pouze nultou sérii 5 (některé zdroje uvádí 10) vozidel. Zbytek byl ve velmi rozpracovaném stádiu. Z toho plyne, že do výzbroje československé armády se nikdy nedostal.
Německá zbrojní komise nalezla celou sérii 150 tanků v rozpracovaném stádiu. Po malých úpravách (hlavně vnitřního vybavení a osvětlení) komise rozhodla o zakoupení celé série, kterou firma dodala do listopadu roku 1939. V německé armádě sloužily pod označením PzKpfw 38(t). Wehrmacht objednal další série, které se lišili hlavně tvarem přední pancéřové desky, počtem nýtů. Verze C a D měly zesílené čelní pancéřování na 40mm. U typu Ausf.E opět zesílili čelní stěnu na 50mm a boční na 30mm. Poslední verze tj. Ausf.E, Ausf.F a Ausf.G měly rovnou přední desku a jednodušší konstrukci. Souběžně s verzí F se vyráběly také tanky pro Švédsko, ale Wehrmacht je zabavil pro vlastní potřeby i když jejich konfigurace odpovídala vzoru LT vz. 38. Armáda na nich nařídila mnoho úprav, včetně zesílení čelního pancíře na 50mm. I když výzbroj tanku byla překonaná už v roce 1941, s jeho výrobou se pokračovalo až do července 1942. Celkem tedy bylo vyrobeno 1433 kusů (pro německý Wehrmacht a slovenskou armádu 37). Ale až do konce války se na podvozku tohoto typu stavěly různé druhy samohybných děl a stíhačů tanků.
Do srpna 1939, tedy do předvečera útoku na Polsko, dodala BMM (přejmenované ČKD) 78 strojů, na nichž se pilně cvičily osádky, aby byly na začátek války připraveny a sžity se svými stroji. Během polského tažení ukázaly své výborné bojové vlastnosti. Přitom měly minimální ztráty. Sedm poškozených tanků, z nichž se podařilo všechny opravit. Stejně vysokou hodnotu prokázaly při dalším útoku na Francii, Belgii, Nizozemsko a Lucembursko. Spolu s tanky PzKpfw 35(t) si prorazily cestu neproniknutelnými Ardenami a dorazily až ke kanálu La Manche a pomohli tak odříznout spojenecké jednotky od vnitrozemí Francie. Z 229 tanků Francouzi zničili jen 6 a 48 poškodily. Další etapu své kariéry strávily během operace Barbarossa. Na začátku ruské kampaně měly stejné výsledky jako při předchozích operacích. Postupně ale začaly narážet na daleko lépe pancéřované T-34, KV-1 a KV-2. Větším ztrátám se vyhýbaly hlavně díky velmi dobré manévrovatelnosti a vysoké rychlosti. Po odražení útoku na Moskvu došel Wehrmacht k přesvědčení, že lehké tanky už nevyhovují taktickým účelům. Proto je začala stahovat z fronty a nahrazovat středními a těžkými tanky. Přesto až do konce války zůstalo oficiálně ve výzbroji kolem dvěstě deseti tanků tohoto typu. Stažené stroje skončily ve skladech hlavně ve Vídni nebo sloužily na německých obrněných vlacích jako obrana proti pěchotě. Odtud je poskytovali spojencům Osy. Některým tankům byla odmontována věž a sloužily jako nosiče munice. Odmontované věže pak sloužily jako pevnůstky na Atlantickém valu.
Dalším státem, který měl tento typ ve výzbroji bylo Slovensko, které jako jediný stát obdržel svých 37 strojů přímo od výrobce. Nazvali je LT-38 a spolu s LT vz. 35 a LT-40 (což byly upravené tanky LLT) je použili při přepadení SSSR. Slovensko do prvního útoku nasadilo 10 strojů. Během bojů o bunkry na řece San a při bitvě u Lipovce ztratili po jednom tanku. Další stroje byly poškozeny. Po bitvě u Lipovce byly všechny tanky vráceny do domovské posádky. Šest tanků sloužilo na jaře 1943 v zajišťovací divizi proti partyzánům na Ukrajině. Při útoku na Kavkaz Slovensko poskytlo 6 tanků LT-38. Tam se dostaly všechny, ale během sovětského protiútoku byly všechny ponechány na místě kvůli nedostatku benzinu. V letech 1943-44 Slovensko nakoupilo dalších 37 tanků z německých skladů (Původně objednali 58 strojů). Většina těchto tanků se zúčastnila SNP. Nepojízdné stroje bojovaly zakopané jako pevnosti. Většina jich byla zničena protitankovými zbraněmi.
Dále je Wehrmacht z skladů dodával Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Většinou to bylo kvůli doplnění stavů armád spojenců osy po těžkých ztrátách u Stalingradu a evakuaci z Kavkazu. Rumunsko a také Bulharsko je po přechodu na ruskou stranu použilo proti Němcům. Pohyblivým tankům se dařilo zejména v horských oblastech Jugoslávie.
Po válce se tento typ dočkal konečně využití naší armádou. I když ne jako plnohodnotný tank, ale jako výcvikové vozidlo nebo podobně jako v německé armádě na obrněných vlacích. Poslední tanky dosloužily v druhé polovině padesátých let.
LT vz. 38, neboli Panzer Kampfwagen 38 (t) (kdy "t" neznačí hmotnost, ale národnost), byl nejslavnější československý lehký tank, na který vzniklo veliké množství modifikací, ať už stíhač tanků nebo samohybná houfnice. Podvozek tohoto tanku byl použit ať už na slavném lehkém stíhači tanků Jagdpanzer 38 (t) Hetzer (ST-I, G13) nebo Panzerjäger 38 (t) Marder III (ST-II), které sloužili i v československé armádě, tak i na německou houfnici známou jako Grille. Více info českoněmeckých o variantách tanku můžete najít zde.
Technické data:
Výrobce: ČKD Praha (po okupaci BMM Praha)
Léta v.: 1938 (pro Německo 1939-42)
Počet: 1 prototyp (pro Německo a Slovensko 1433)
Hmotnost: 8,8 t
Délka: 4,51 m
Šířka: 2,08 m
Výška: 2,24 m
Pancíř: 8-25 mm
Výzbroj:
- kanon vz.38 ÚV ráže 37 mm
- 2x kulomet vz.37 ráže 7,92 mm
Osádka: 4
Motor: Praga TNHPS, vodou chlazený šestiválec
Výkon: 126 HP (93,1 kW)
Max. rychlost: 42 km/h
Fotogalerie:
TNH n. A.
Popis/Historie:
Impulsem k dalšímu vylepšení stávající konstrukce se stala nabídka z poloviny roku 1940 od oddělení německého zkušebního úřadu zodpovědného za vývoj tanků (WaPrüf 6) na vývoj rychlého dobře pancéřovaného plně pásového průzkumného prostředku, jehož specifikace vykrystalizovaly ze zkušeností získaných během bojů v Polsku a následně ve Francii. Ukázalo se, že klasické lehké tanky se pro roli průzkumných prostředků nehodí kvůli příliš nízké rychlosti a obrněné automobily nemají potřebnou průchodnost terénem. Hmotnost požadovaného stroje neměla přesahovat 13 t a jeho maximální rychlost neměla klesnout pod 50 km/h. Dále se vyžadoval vynikající výhled z vozidla a možnost instalace výkonného radiovybavení s velkým dosahem. Stejnou zakázku jako firma BMM obdržely i firmy Skoda Werke (přejmenované Škodovy závody) a MAN.
První vyrobený exemplář byl na jaře 1942 dopraven k první fázi srovnávacích zkoušek do Kummersdorfu, která trvala až do června 1942. V tomto období prokázal své vynikající jízdní vlastnosti, které překonávaly konkurenty. Během tohoto intenzivního využívání se na tanku vyskytlo až neuvěřitelně málo závad, kdy mezi vážnější patřilo jen praskání jednotlivých listů v perech. V červnu se vrátil do továrny ke zjištění problémů a jejich odstranění, aby se v říjnu opět vrátil do Kummersdorfu k rozhodujícím zkouškám, ve kterých tank TNH n.A. opět předvedl své vynikající jízdní a technické vlastnosti a zaslouženě byl doporučen k zavedení do stavu jednotek Wehrmachtu. Před objednávkou sériové výroby měla vzniknout ještě vzniknout poptávka na patnáctikusovou ověřovací sérii. Zřejmě na nátlak německých výrobců se tak ale nestalo a do výzbroje byl vybrán stroj firmy MAN, čili VK 13.03 (kdy první číslo označuje přibližnou/odhadovanou hmotnost a druhé číslo prototypu/projektu) nebo později též PzKpfw II Ausf.L "Luchs". Padla i objednávka ověřovací série.
Toto zamítnutí a také nedostatek tvrzeného plechu způsobil zpoždění výroby zbylých čtyř prototypů. Na žádost firmy byly všechny zbylé stroje postaveny z klasické měkké oceli a to během let 1943 a 1944. Čtyři prototypy postupně převzal Wehrmacht, a to tři vybavené děly Škoda a jedním, bez výzbroje. U tohoto stroje se plánovala zástavba výkonnějšího děla německé provenience s ráží 50 mm. Třetí prototyp (kompletně vybavený výzbrojí a věží) byl v letech 1943-44 zkoušen se zabudovaným vzduchem chlazeným dieselovým motorem Tatra T-103. Výsledky těchto testů posloužily ke zdokonalení pohonu stíhače tanku Jagdpanzer 38(t) neoficiálně zvaného Hetzer a později při vývoji stíhače Hetzer Starr s motorem Tatra T-103. Poslední z prototypů zůstal v majetku firmy. Torzo tohoto vozidla bez výzbroje a věže přečkalo v továrně válku a později po úpravách sloužilo ke zkouškám poloautomatických protitankových děl Škoda a k vývoji lehkého průzkumného tanku TNH 57/900 (o kterém bude řeč za chvilku). Později ještě jako silně opotřebený sloužil ke zkouškám pásových traktorů jako náhrada za typ DT-III. Jeho stopa zřejmě definitivně mizí na konci padesátých let.
Technické data:
Výrobce: BMM Praha
Léta v.: 1941-43
Počet: 5 prototypů
Hmotnost: 11,8 t
Délka: 4,62 m
Šířka: 2,17 m
Výška: 2,26 m
Pancíř: 12-30 mm
Výzbroj:
- dělo Škoda A19 ráže 37 mm
- 1x kulomet MG34
Osádka: 4
Motor: Praga NR, vodou chlazený osmiválec
Výkon: 245,4 HP (183 kW)
Max. rychlost: 64 km/h
Fotogalerie:
T-15 a T-16
Popis/Historie:
Projekt firmy Škoda vznikl v roce 1940 na požadavek WaPrüf 6 o vývoj rychlého, plně pancéřovaného průzkumného tanku. Kromě Škoda-Werke (Škodovy závody) obdrželi zakázku i MAN s typem VK 13.03 (pozdější Pz.Kpfw.II Ausf.L "Luchs") a BMM (ex.ČKD) s typem Praga TNH n.A. Specifikace byly zadány v polovině roku 1940 a Škodovka obdržela oficiální zakázku 30. 7. 1940. Stroj měl mít hmotnost v rozmezí 11-13 tun a max. rychlost 50-60 km/h a měl mít dobré pozorovací a spojovací možnosti. Stroj dostal tovární označení Škoda T-15 (PzKpfw. T-15).
Firma Škoda rozpracovala dva navržené tanky: T-15 a T-15D
T-15D: Stroj se vznětovým motorem o uvažovaném výkonu 147 kW (250k) a max. rychlosti kolem 50 km/hod. Protože tento typ nesplňoval technické podmínky byly práce na něm zastaveny a vývoj se soustředil na druhou verzi.
T-15: V roce 1941 byla podepsaná smlouva o výrobě 5 prototypů tohoto typu, z toho 2 kusy měly být z nepancířované ocele.
V období březen-červen 1942 byly prototypy všech tří firem (Škoda, MAN a ČKD) podrobeny srovnávacím zkouškám na testovací základně v Kummersdorfe nedaleko Berlína. Ve zprávě pro Vojenský zbrojní úřad byl prototyp Škoda T-15 hodnocen jako technicky nevyzrálý a nevhodný do sériové výroby. Prototyp se pak vrátil do mateřské továrny k odstranění zjištěných nedostatků. Druhé a závěrečné kolo testů se v Kummersdorfe odehrálo mezi 6.-8. 10. 1942. Konečné rozhodnutí znělo v neprospěch T-15. Německá strana o tento typ ztratila zájem, ale firma Škoda se rozhodla o pokračování vývoje ve vlastní režii a požádala německý zbrojní úřad o odkoupení jednoho z prototypů. Úřad souhlasil jen s výměnou za jeden kus T-11, ale tato výměna se nikdy neudála. Němci tak převzali 4 prototypy. Výroba 5. prototypu byla zrušena koncem roku 1944, avšak 23. 1. 1945 bylo rozhodnuto urychleně 5. prototyp dokončit a odeslat VTÚ v Olomouci. To se však do konce války neuskutečnilo a stroj zůstal v plzeňské továrně jako zkušební prostředek.
Po válce prototyp stál v tovární hale bez věže a výzbroje. Provizorní byla namontována věž z LT vz. 35 a stroj se dočkal úprav a modernizace a figuroval pod označeními T-15A, později T-15S.
Další modernizací měl vzniknout projekt Škoda T-16, který měl vycházet z T-15S. Podle projektu se čelo věže mělo upravit tak, aby se mohla namontovat nová výzbroj, kterou měl tvořit 47 mm kanón Škoda A24 nebo 57 mm kanón Škoda A25, který se nacházel ve vývojem stádiu. Stroj měl dostat novou pohonnou jednotku. Jednalo se o dieselový motor Tatra T-103. Takto upravený stroj měl nést označení Škoda T-16, ale prototyp nebyl nikdy postaven.
V 50. letech tanky postihl stejný osud jako mnoho jiných zajímavých strojů, skončil na šrotišti.
Technické data Škody T-15:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1941-45
Počet: 5 prototypů
Hmotnost: 10,86 t
Délka: 4,58 m
Šířka: 2,17 m
Výška: 2,16 m
Pancíř: 8-30 mm
Výzbroj:
- kanon Škoda A-19 ráže 37 mm (78 nábojů)
- 1x kulomet MG34 (210 nábojů)
Osádka: 4
Motor: Škoda T-15, vodou chlazený osmiválec
Výkon: 220 HP (164,1 kW)
Max. rychlost: 60 km/h
Fotogalerie:
Prototyp:
Dřevěný model:
T-17
Popis/Historie:
Mezi 18.-20. 11. 1948 se konala 5. porada zástupců MNO a představitelů firmy Škoda v Plzni, na níž padlo rozhodnutí vyvinout lehkou platformu pro eventuální lehké samohybná děla. Už před setkáním samotná firma Škoda přišla v září 1948 s návrhem nového lehkého tanku T-17. Šlo tank se čtyřčlennou posádkou, pancířem silným 10-60 mm, vyzbrojeným 75 mm kanónem s revolverovým zásobníkem a dvěma kulomety. Kanón byl představen zástupcům MNO již v roce 1947. Podle výkresu Martina Dubánka se jednalo o klasickou koncepci podvozku tvořenou čtyřmi velkými pojezdovými koly, hnacím a napínacím kolem a třemi podpůrnými kladkami na každé straně. Korba měla moderní tvar v čelní a zadní části tvořen pancířem skloněným pod úhly (čelo mělo podobný tvar jako IS-3). Boky korby jsou ale kolmé. Věž má také moderní oblý tvar (podobný věži např. T-55). Maska kanónu měla podobný tvar jako tzv. Topfblende používaných u některých německých tanků a samohybných děl během druhé světové války. Zajímavý návrh se však pravděpodobně nedostal dál, než do roviny úvah. Lehké tanky totiž neměli v poválečných časech mnoho nadějí na úspěch.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Navrženo: 1948
Pouze na papíře.
Hmotnost: 19 t
Délka: 5,5 m
Šířka: 2,5 m
Výška: 2,4 m
Pancíř: 10-60 mm
Výzbroj:
- kanon A18 ráže 75 mm (autonabiják)
- 2x kulomet ráže 7,92
Osádka: 4
Motor: ?
Výkon: 200 HP (149,1 kW)
Max. rychlost: 50 km/h
Fotogalerie:
TNH 57/900
Popis/Historie:
Vedle projektu Tanku všeobecného použití (TVP, o kterém také bude řeč v 7. díle) probíhal v poválečném Československu vývoj lehkého průzkumného tanku. Nešlo doslova o novou konstrukci, konstruktéři oddělení SPE (speciální konstrukce) mohli vycházet z válečného projektu lehkého průzkumného tanku TNH n. A. Vynikající konstrukce předválečného tanku umožnila pokračovat v tradici firmy ČKD a vznikl tak projekt moderního lehkého průzkumného tanku.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Navrženo: 1949
Pouze na papíře
Pancíř: 20-50 mm
Výzbroj:
- kanón Škoda A25 ráže 57 mm (50 nábojů)
- 2x kulomet ráže 7,92 mm (3000 nábojů)
Osádka: 4
Motor: Tatra, vzduchem chlazený dvanáctiválec
Výkon: 250 HP (186,4 kW)
Max. rychlost: 48 km/h
Fotogalerie:
Leták (obojživelný tank)
Popis/Historie:
Projekt obojživelného tanku hmotnostní třídy 15-20 t zadaný v březnu 1954. Projekt vycházel z jiného projektu a to VOŽ (Velký obojživelník). Oproti VOŽ počítal projekt Leták se zkráceným podvozkem (6 pojezdových kol na každé straně). Stroj měl být vyzbrojen automatickým kanónem ráže 57 mm. Vyvoj proběhl v závodech JVStalina v Martině. Po vypracování výkresové dokumentace postavení několika modelů, na kterých se testovaly hydrodynamické vlastnosti stroje byl projekt v únoru 1956 zastaven zrušen.
Technické data:
Navrženo: 1954-56
Hmotnost: 15-20 t
Pancíř: 10-20 mm
Výzbroj: 57 mm A25 autonabiják
Osádka: 4 ?
Motor: V-6
Výkon: 200 HP ( 149 kW)
Max. rychlost: 60 km/h
Fotogalerie:
1. verze:
2. verze:
Závěr:
Tohle je ode mě o lehkých tanků vše, v příštím díle se můžete těšit na střední tanky. Určitě jste si i všimnuli, že ve hře WoT už několik českých tanků je.
Děkuji za pozornost, Whiskey1939
