Vítáme Vás u čtvrtého vydání Playzone článku na téma: "Naše československé tanky."
Předchozí/Následující díl:
Předchozí: 1. díl, 2. díl, 3. díl
Následující: 5. díl, 6. díl, 7. díl, 8. díl, 9. díl, 10. díl
Obsah:
Lehké tanky:
- Škoda: T-11, T-12, T-13 a T-14
- ČKD: TNH, LTP, LTH, LTL, LT 40, TNH-S
T-11 (Š-II-aB a Š-II-aR)
Popis/Historie:
Jde o již minule zmiňované LT vz. 35 pro Bulharsko (Š-II-aB) a Rumunsko (Š-II-aR, R-2). Tank měl být vyráběn i pro Afghánistán (Š-II-aA), transporty se ale neuskutečnily. Stroje se zúčastnily několika bojů a vzniknul také rumunský stíhač tanků TACMAN R-2.
Jediný rozdíl mezi T-11 a LT vz. 35 je, že T-11 má jinou výzbroj. Dne 26. května 1938 byly tyto vozy (Š-II-aB a aR) přejmenovány na T-11.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1935-40
Pro: Bulharsko a Rumunsko
Hmotnost: 10,5 t
Délka: 4,9 m
Šířka: 2,06 m
Výška: 2,37 m
Pancíř: 8-25 mm
Výzbroj:
- protitankové dělo: Škoda A8 / Škoda A3 ráže 37 mm
- 2x kulomet ZB-53
Osádka: 3
Motor: Škoda T-11/0, vodou chlazený čtyřválec
Výkon: 120 HP (88,7 kW)
Max. rychlost: 34 km/h
Fotogalerie:
T-12 (Š-II-aJ)
Popis/Historie:
Stroj určený pro Jugoslávii jakoby náhrada za projekt lehkého tanku Š-II-j, který byl objednán v roce 1937. Projekt Š-II-j selhal z důvodu nespolehlivosti pohonné dieselové jednotky.
Projekt vznikl koncem roku 1938 a konstrukčně a tvarově vycházel z LT vz. 35 (Š-II-a). Nová byla věž a její kanonová výzbroj. Výzbroj tvořil 47 mm kanón Škoda A9 a věž byla v zadní části prodloužena. Nový tvar získala i pozorovací věžička. Motor měl oproti standardnímu z LT vz. 35 mírně zvýšený výkon, aby se při zvýšené hmotnosti zachovaly dobré jízdní vlastnosti.
Prototyp byl dokončen začátkem roku 1940. Podrobil se továrním testům a byla s ním seznámena jugoslávská vojenská komise. Ta však rozhodnutí o nákupu odložila. Dalším potencionálním zákazníkům, který si tento typ prohlédl bylo Maďarsko. No ani u Maďarů nevznikl zájem o tento tank. Projekt byl tedy ukončen a prototyp se stal obětí tovární "kanibalizace" při stavbě jiných projektů.
Technické data:
Výrobce: Škoda Plzeň
Léta v.: 1939-40
Pro: Jugoslávie
Hmotnost: 11 t
Délka: 4,9 m
Šířka: 2,06 m
Výška: 2,40 m
Pancíř: 8-25 mm
Výzbroj:
- kanón Škoda A9J ráže 47 mm (78 nábojů)
- 2x kulomet ZB-53 (3000 nábojů)
Osádka: 4
Motor: Škoda T-11/2, vodou chlazený čtyřválec
Výkon: 135 HP (100,7 kW)
Max. rychlost: 32,8 km/h
Fotogalerie:
T-13 (dříve R-2a) a T-14
Popis/Historie:
T-13: Projekt a prototyp tanku o hmotnosti do 13 tun, s dělem A-7 ráže 37,2 mm. Zvýšená hmotnost byla simulována přídavnou zátěží. Pod tímto názvem zkoušen v Rumunsku v září 1939. Po skončení nabídky byl tank uveden do původního stavu.
T-13M: Vrcholný projekt firmy Škoda využívající jako základ konstrukci LT vz.35. Projekt byl soukromou iniciativou firmy bez jakéhokoliv podnětu na objednávku. Stavba prototypu byla zahájena na jaře roku 1940, ale práce na projektu pokračovaly díky vytíženosti továrny pomalu. Stroj se oproti původnímu LT vz. 35 navenek konstrukčně nijak radikálně nelišil, ale měl tlustší pancéřování, zvýšený výkon motoru, výkonnější chlazení, zlepšený systém řízení plynulé jízdy do oblouku, modernější příslušenství,... atd. O projekt neprojevil nikdo zájem a byl zrušen. Prototyp se podle dokumentů z léta 1945 nacházel ještě v továrně. Pravděpodobně rychle skončil na šrotišti.
T-14: Jednalo se o rozvinutí projektu Škoda T-13M. Stroj měl mít nový kanón ráže 47mm Škoda A11, měl být upraven pro boje v severní Africe. Tento typ vznikl pouze na výkresech, prototyp nebyl postaven. Němci totiž neprojevili o tento typ žádný zájem a snaha firmy Škoda udržet výrobu lehkého typu této řady vyšla naprázdno.
Technické data T-13M:
Výrobce: Škoda Plzeň
Pouze na papíře
Hmotnost: 12,6 t
Délka: 4,90 m
Šířka: 2,12 m
Výška: 2,33 m
Pancíř: 8-30 mm
Výzbroj:
- kanón Škoda A7 ráže 37,2 mm (78 nábojů)
- 2x kulomet ZB-53 (3000 nábojů)
Osádka: 4
Motor: Škoda T-11/2, vodou chlazený čtyřválec
Výkon: 135 HP (100,7 kW)
Max. rychlost: 30 km/h
TNH (TNH-P)
Popis/Historie:
Na základě nákupů různých typů zbraní v Československu se íránská armáda rozhodla nakoupit zde také obrněná vozidla. V lednu 1935 dostala ČKD i Škodovka nabídku na zakoupení lehkých tanků. K tomu požadovala také vycvičení posádek a organizaci těchto jednotek. Škodovka nabídla typ Š-I. Zato ČKD nabídla dvě zcela nové konstrukce. Tančík AH-IV a lehký tank TNH. Dále ČKD poslal perskému šachovi dárek v podobě čtvrtého prototypu tančíku P-I. Ten nejspíš vzbudil takovou pozornost, již v květnu 1935 dostalo ČKD pevnou objednávku na 30 tančíků a 26 lehkých tanků. Celá transakce měla být provedena během jednoho roku.
Při nákupu děl byli vyjednavači ze Škodových závodů nemile překvapeni, že na jsou zde přítomni také zástupci konkurenčního ČKD. Obě firmy ale brzo zakopaly válečnou sekeru, protože Íránci nadhodili možnost objednávky děl v Anglii. ČKD se tedy zavázala, že všechny tanky vyzbrojí jedině československými zbraněmi. A to děly Škoda A4 BETA a kulomety ZB vz.26 a ZB vz.35.
Prototyp byl ke zkouškám připraven v září. Ale zatím pouze bez výzbroje, která nebyla dohotovena včas. Přesto bylo předvedení úspěšné a Íránci se rozhodli zvýšit objednávku o dalších dvacet tančíků a čtrnáct tanků. Během této doby probíhaly tvrdé zkoušky. V konstrukcích se uplatnily poznatky z italské invaze do Habeše. Protože zkoušky probíhaly bez závad, nemusely se měnit specifikace a výroba mohla plynule probíhat. Tanky se přepravovaly po kolejích do Brém a odtud lodí do íránského Saleabadu. Poslední tanky do Teheránu přišly v květnu 1937. Výzbroj do Íránu putovala odděleně a montovala se až na místě. Během montáže se ale objevovaly závady na lafetách. Všechny tanky byly zkompletovány v listopadu 1937.
Tím ale celá dodávka nekončila. Češi ještě podle smlouvy museli vycvičit osádky a zorganizovat jednotky. Zdržovala je však nízká technická úroveň Íránčanů a staří vysoce postavení důstojníci. Na základě dobrých zkušeností chtěl Írán objednat dalších 100 až 300 vozidel od obou typů. Druhá světová válka ale všem transakcím zabránila. Armáda tyto tanky používala až do poloviny padesátých let.
Technické data:
Výrobce: ČKD Slaný
Léta v.: 1935-37
Počet: 50 + 1 prototyp
Pro: Írán
Hmotnost: 8,20 t
Délka: 4,51 m
Šířka: 2,08 m
Výška: 2,30 m
Pancíř: 8-15 mm
Výzbroj:
- kanon Škoda A4 BETA ráže 37 mm
- 2x těžký kulomet ZB vz. 35
Osádka: 4
Motor: Praga TN100, vodou chlazený čtyřválec
Výkon: 100 HP (73,9 kW)
Max. rychlost: 38 km/h
Fotogalerie:
LTP (Tanque ligero 38/39)
Popis/Historie:
V roce 1935 se rozhodla peruánská vláda nakoupit pro armádu tanky v hmotnostní kategorii 5 až 7 tun (s ohledem na stav vozovek a mostů v Peru), vyzbrojených kanonem ráže 37 mm a dvěma kulomety. Z klání mezi firmami Renault, Vickers, Fiat, Škoda a ČKD nakonec vyšla vítězně ČKD. V říjnu 1936 navštívil Prahu peruánský generál Tamayo v čele vojenské nákupní komise a v dubnu 1937 došlo v sídle ČKD k podpisu předběžné dohody o dodávce lehkých tanků, které firma označovala LTP (Lehký tank peruánsky). Tank měl být schopen trvalého provozu v nadmořských výškách až 4500 metrů. Původní plán na objednávku 36 tanků byl zredukován na 24 vozidel, což i tak činilo z Peru v daném regionu tankovou velmoc. Dne 15. února 1938 obě strany podepsaly finální kontrakt. Prototyp měl být okamžitě odeslán do Peru a podroben provozním zkouškám. S dodáním sériových vozidel se počítalo mezi 15. zářím a 20. říjnem 1938.
První tank přebrali v Československu Peruánci v srpnu 1938. V říjnu je tank za účasti českých techniků testován ve vysokohorském terénu ve stanici La Oroya, ve výšce 3720 metrů. Testy se provádějí i ve výšce 4500 metrů a jsou bez potíží. Do realizace dodávky dalších tanků přitom zasáhly události kolem Mnichova a vyhlášení zářijové mobilizace – dodávka tehdy byla pozastavena a v případě vypuknutí bojů s nacisty by LTP byly nasazeny na frontě u některé z československých tankových jednotek. Po uvolnění exportu bylo prvních šest LTP odesláno 4. listopadu 1938 na lodi Patria do Peru, kam dorazily 7. prosince. Dalších devět připlulo na palubě lodi Leila 14. února 1939 a zbylých osm 27. února lodí Helga. Při testech v Československu přitom na podzim 1938 jeden tank bez výraznějších závad ujel 1300 km. Zbytek tanků absolvoval kratší testy (150 km), součástí testů se staly i ostré střelby a ostřelování tanků.
Kvůli používání tanku LTP ve vysoké nadmořské výšce muselo dojít k úpravě dodávání paliva do spalovacích komor, a to prostřednictvím upraveného leteckého karburátoru. Tank vyvinul rychlost 40 km/h, dojezd na silnici byl cca 180 km. Osádku tvořili tři lidé. Otočná věž disponuje kanonem Škoda A3 ráže 37,2 mm a těžkým kulometem ráže 7,92 mm. Ve věži je zabudován ještě lehký kulomet.
Tanky LTP byly v Peru označeny jako Tanque Ligero 38/39M, a hned v únoru 1939 pomáhají potlačit vojenský převrat. Následně je zformován plnohodnotný tankový prapor, poprvé je představen na přehlídce v Limě v červnu 1939. Ve výcviku a organizaci pomáhají zaměstnanci ČKD, dva dokonce vstupují coby profesionálové do peruánské armády (zbytky Československa jsou už tehdy okupovány). Tanky jsou nasazeny i v roce 1941 i v konfliktu s Ekvádorem, Peruánci jsou s výkony strojů spokojeni. V roce 1946 jsou rozhodnuti u nás zakoupit další tři desítky tanků. V roce 1949 však došlo pouze k dodávce náhradních dílů, o rok později již nedošlo k dohodě o dodávce 20 nových tanků za 57 miliónů korun. ČKD se snažila dodat LTP i jiným státům, v roce 1945 je nabídnuta dodávka 36 tanků Venezuele. Bolívii je nabízeno 24 tanků. Zůstalo však pouze u nabídek.
Každé z 24 do Peru dodaných vozidel neslo jméno jedné z místních provincií. V Peru tanky slouží až do počátku 70. let, poté jsou přesunuty do zálohy. V záloze vydrží až do přelomu 80. a 90. let. Dnes je možné vidět několik těchto tanků coby stojící památníky v různých městech. Jeden z tanků je dosud plně funkční a pravidelně vyjíždí při slavnostních vojenských přehlídkách.
Technické data:
Výrobce: ČKD Praha
Léta v.: 1938-39
Počet: 24
Pro: Peru
Hmotnost: 7,30 t
Délka: 4,10 m
Šířka: 1,95 m
Výška: 2,16 m
Pancíř: 8-25 mm
Výzbroj:
- kanon Škoda A3 ráže 37 mm
- 1x těžký kulomet ZB vz. 35
- 1x lehký kulomet ZB vz. 30
Osádka: 3
Motor: Scania-Vabis 1664, vodou chlazený šestiválec
Výkon: 125 HP (92,4 kW)
Max. rychlost: 40 km/h
Fotogalerie:
LTH (Pzw 39)
Popis/Historie:
Další objednávku dostalo ČKD ze Švýcarska a to v dubnu 1936. Zdejší armáda objednala 24 tanků LTH, které měly oproti peruánským tankům silnější pancéřování, jiný motor a také jinou výzbroj. Prvních dvanáct tanků mělo být dodáno v kompletně sestavených kromě výzbroje. 4 cm dělo Oerlikon a kulomety Maxim měly být namontovány až ve Švýcarsku. Druhou dvanáctku ČKD mělo poslat jako stavebnici bez motorů. Místo tradičních motorů Scania-Vabis Švýcaři požadovali domácí diesel Sauer-Arbon. Prototyp byl dokončen na začátku března 1938 a za čtrnáct dnů najezdil přes 470km. V červnu ho poslali na zkoušky do Švýcarska, kde mu nainstalovali dieselový motor. Poté se vrátil zpět to domácí továrny. Na konci července firma dokončila zdárně všechny zkoušky a prototyp rozebrala. ČKD potřebovalo naměřit jednotlivé díly, protože Švýcaři zakoupili i licenci. S výrobou série ČKD započalo v srpnu 1938. První dodávka šesti vozidel měla být odeslána na začátku listopadu, ale do ledna 1939 dodali pouze dva tanky, kvůli problémům s lafetací děla. Zbytek objednávky přišel do Švýcarska až po německé okupaci v dubnu 1939. Armáda je zařadila do výzbroje pod označením Panzerwagen 39. Tyto stroje sloužily až do začátku padesátých let. Na prodlouženém podvozku Švýcaři vyprojektovali dva typy stíhačů tanků a jeden typ samohybného děla. Všechny konstrukce ale skončily pouze v prototypové fázi.
Technické data:
Výrobce: ČKD Slaný
Léta v.: 1938-39
Počet: 24 + 1 prototyp
Pro: Švýcarsko
Hmotnost: 7,70 t
Délka: 4,26 m
Šířka: 2,00 m
Výška: 2,10 m
Pancíř: 8-32 mm
Výzbroj:
- kanon Oerlikon ráže 28 mm
- 2x těžký kulomet Maxim
- 1x lehký kulomet vz.25
Osádka: 3
Motor:
- 1. verze: Scania-Vabis 1664, vodou chlazený šestiválec
- 2. verze: Sauer-Arbon diesel CT1, vodou chlazený šestiválec
Výkon:
- 1. verze: 125 HP (92,4 kW)
- 2. verze: 120 HP (88,7 kW)
Max. rychlost: 45 km/h
Fotogalerie:
LTL
Popis/Historie:
Jednalo se o jediný exportní lehký tank od firmy ČKD se zadním náhonem. V roce 1936 chtěla Litva nahradit své zastaralé tanky Renault FT. Po nezdarech firmy v této zemi s tančíky si firma zjistila všechny nabídky konkurentů a nabídla mírně levnější tank než měla konkurence. Původně nabídl tank TNH-L, který měl mít vysokou rychlost a jako výzbroj kanón 2-3,7 cm. Byl však příliš těžký na většinu litevských mostů. Proto firma navrhla lehčí typ LTL s novým vzduchem chlazeným motorem F-4. Výzbroj se skládala z 2 cm děla Oerlikon a dvou kulometů. Zástupce firmy musel tank prosazovat v konkurenci švédské firmy Landsverk. Litevce přesvědčil až když dokázal, že i Švédsko nakupuje tanky u firmy ČKD.
Litevská armáda nakonec rozhodla o nakoupení tanků v ČSR u firmy ČKD. Objednávka byla podepsána na konci května 1937. ČKD měla dodat 21 tanků LTL i s náhradními díly. Prototyp měl být ke zkouškám dodán do sedmi měsíců od podepsání smlouvy, ale současně měla být z Litvy dodána výzbroj. Tu však Litevci nedodali včas. To se ale hodilo ČKD, která měla problémy s motorem. Zbraně byly namontovány až v únoru 1938 a zkoušky započaly v květnu. Hlavním nedostatkem typu byl motor, který byl na toto vozidlo příliš slabý a ve zvlněném terénu negativně ovlivňoval chování vozidla. Proto Litevci rozhodli o změně převodů i na úkor snížení rychlosti. Také bylo dohodnuto, že do Litvy ho odešlou až po ukončení jedné třetiny zkoušek.
V červnu byl vrácen do továrny a mechanici vyměnili převodovku a upravili motor. Během dalších zkoušek prokazoval specifikované vlastnosti, ale také se u něj vyskytovaly některé nedostatky jako třeba ulamování zubů na hnacích kolech, zadírání ložisek nebo shazování pásů. Proto ČKD navrhla do zkoušek také zahrnout tank LTH vyráběný už pro Švýcarsko a Peru. Tank měl nejen spolehlivější a jednodušší konstrukci, ale firma by také měla nižší náklady na výrobu. Oba tanky byly poslány do Litvy v lednu 1939, kde se podrobily zkouškám. Komise doporučila typ LTL, ale Litevská válečná rada nakonec rozhodla o koupi tanků LTH (později LLT), protože nedůvěřovala výsledkům motoru F-4 na základě jediného prototypu. Tanky měly být předváděny ještě v Estonsku a Lotyšsku, ale po okupaci Československa se vrátily do továrny.
Technické data:
Výrobce: ČKD Praha
Léta v.: 1938
Počet: 1 prototyp
Pro: Litva
Hmotnost: 7,20 t
Délka: 4,20 m
Šířka: 1,95 m
Výška: 1,80 m
Pancíř: 8-25 mm
Výzbroj:
- kanon Oerlikon ráže 20 mm
- 2x těžký kulomet Maxim
Osádka: 3
Motor: Praga F-4, vzduchem chlazený čtyřválec
Výkon: 125 HP (92,4 kW)
Max. rychlost: 54 km/h
Fotogalerie:
LT vz 40 (LLT, LTS)
Popis/Historie:
Po již zmíněných okolnostech se Litva rozhodla zakoupit tank LLT (označení tanku LTH pro Litvu, protože označení LTL už bylo použito u předcházejícího konkurenčního typu). Měl být vyzbrojen pouze dvěma kulomety Maxim. Celou dodávku realizovala pobočka ve Slaném. Dodání vozidel bylo naplánováno na začátek roku 1940, ale menší změny v konstrukci (přemístění kupolky na věži a montáž domácích kulometů ZB vz.37) zapříčinily zdržení, takže kompletní série byla dokončena až v srpnu 1940. Mezitím SSSR obsadilo všechny tři pobaltské státy a ČKD tak ztratilo odběratele pro své tanky. Našla ho v nově vzniklé Slovenské republice. Již v srpnu se rozhodli zakoupit všechny vozidla a dovyzbrojit je 3,7cm kanónem Škoda A7. Tanky byly na Slovensko dodány bez děl, kulometů, radiostanic a optiky.
Slovenská armáda je pod označením LT-40 (ľahký tank vzor 40) nasadila proti SSSR. Na začátku útoku měly stále ještě pouze kulometnou výzbroj. Během bojů o Lipovec byl jeden z nich zničen. Zbytek strojů později dovyzbrojili již zmíněným dělem. Sloužily u zabezpečovacích oddílů. Při útoku na Kavkaz je slovenská armáda nasadila, přičemž všechny nasazené stroje ztratila kromě jediného během ústupu. Už do SNP nebyly bojově nasazeny. Při německém odzbrojování slovenské armády zabavila také některé tyto tanky. Zbylé se zúčastnily povstání, přičemž všechny zničila německá armáda svými protitankovými děly.
Technické data:
Výrobce: ČKD Slaný
Léta v.: 1939-40
Počet: 21
Pro: Litva, Slovensko
Hmotnost: 8,80 t
Délka: 4,51 m
Šířka: 2,08 m
Výška: 2,24 m
Pancíř: 8-25 mm
Výzbroj:
- dělo Škoda A7 ráže 37 mm
- 2x těžký kulomet Maxim
Osádka: 3
Motor: Praga TNH vodou chlazený šestiválec
Výkon: 126 HP (93,1 kW)
Max. rychlost: 47 km/h
Fotogalerie:
TNH-Sv (Stvr m/41)
Popis/Historie:
Po úspěchu tančíku AH-IV-Sv ČKD nabídla i svůj lehký tank TNH upravený pro švédské podmínky pod označením TNH-Sv. Švédská armáda musela se začátkem války urychlit vyzbrojení svých jednotek. A proto k již objednaným vozidlům od firmy Landsverk přidala také zakázku na 90 tanků TNH-Sv. Firma začala s přípravou výroby, ale kvůli výrobě pro Wehrmacht konstrukční práce započaly až v roce 1940. Němci je však zabavily a pod označením PzKpfw 38 (t) Ausf. S je zařadili do výzbroje. Kvůli dobrým stykům se Švédskem ale povolili prodej licence.
Švédsko u ČKD objednalo jeden prototyp z měkké oceli, bez motoru a výzbroje. Ten dostali v červnu 1941 a s namontovaným výkonnějším motorem Scania-Vabis ho otestovali. Po vyzkoušení objednali u firmy Scania-Vabis 116 vozidel s označením Strv m/41. Výzbroj byla kompletně švédská. Za další rok armáda objednala 122 vylepšených tanků Strv m/41 S-II se silnějším motorem. Firma postavila pouze 104 vozidel. Zbylé podvozky použily na útočné dělo s kanónem Bofors. Celkem bylo postaveno nebo přestavěno 36 strojů typu Sav m/43. Tanky sloužily až do roku 1957 a útočná děla do 1970.
Od konce války a během padesátých let zkoušeli na podvozek nainstalovat různé typy zbraní (15cm dělo, 5,7cm protitankový kanón, 7,5cm protiletadlové dělo). Všechny tyto typy skončily pouze u prototypu. Narozdíl od těchto strojů byl velice úspěšný obrněný transportér přestavěný z vyřazených tanků Strv m/41. Transportéry Pvb 301 měly dieselový motor vepředu, skloněnou čelní stěnu, místo pro sedm vojáků a dva členy posádky, automaticky dálkově ovládané dělo ráže 2cm a nezměněný podvozek z tanků. Tyto stroje byly vyřazovány během roku 1972.
Technické data:
Výrobce: ČKD Praha / Scania-Vabis
Léta v.: 1941-44
Počet: 1 prototyp + 116 + 104
Pro: Švédsko
Hmotnost: 10,50 t / 11 t
Délka: 4,54 m / 4,60 m
Šířka: 2,14 m
Výška: 2,35 m
Pancíř: 10-50 mm
Výzbroj:
- dělo Bofors Stvr-K m/38 ráže 37 mm
- 2x těžký kulomet KsP m/39
Osádka: 4
Motor: Scania-Vabis 1664-13 / Scania-Vabis603-2, vodou chlazený šestiválec
Výkon: 145 HP (107,2 kW) / 160 HP (119,3 kW)
Max. rychlost: 43 km/h
Fotogalerie:
Závěr:
Tohle je ode mě zase dneska vše, v příštím díle se můžete těšit na poslední vydání lehkých tanků a obojživelného vozidla.
Děkuji za pozornost, Whiskey1939
