Už je to tu zas. Čas, kdy jsou Vánoce sice oficiálně za námi, stromeček jste ale ještě z okna nevyhodili, protože na něm stále visí několik posledních kousků figurek z čokoládové kolekce. Čas, kdy pomalu ale jistě děláte dospělá rozhodnutí a už si neberete všechny akční figurky a herní gadgety od letošního Ježíška s sebou do postele, když jdete spát, ale necháváte je na nočním stolku, ať na vás koukají z pod lampičky. Čas, kdy taky nejspíš plánujete silvestrovské a novoroční oslavy a vybíráte tu údajnou jedinou správnou pomazánku na chlebíčky, nebo alespoň rozesíláte online invity na New Year’s party pro vaši guildu ve vaší domovské taverně (lepší, osvědčenější a méně stresující verze).
A zatímco během těch několika posledních a extrémně matoucích dní před koncem roku nakupujete brambůrky a další novou kupu akčních figurek a herních gadgetů v povánoční slevě, jste chtě nechtě okolní společností nuceni přehodnocovat uplynulých 365 dní kritickým okem. Teda, permanentku do fitka si stejně nekoupíte, to radši poslední Just Dance, ale i tak nejednomu vytane na mysli heretická otázka, za kterou se po zbytek roku posílají proradní zrádci do horoucích gamingových pekel: dává mi to hraní vůbec něco užitečného?
Choose your weapon!
Pokud jste i vy jedním z pochybovačů, kteří za uplynulé dny došli na scestí, vězte, že zdaleka nejste sami. Bohužel pro vás, odpověď na otázku, jak opět svůj charakter postavit do úrovně úctyhodného Hráče (a to velké háčko tam není bezdůvodně), se skrývá v útrpných hlubinách gamingových fór a diskuzí. Naštěstí pro vás, i já měla svou slabou sváteční chvilku a pod nátlakem své rodiny a blízkých jsem byla nucena přehodnocovat význam a smysl svých volnočasových aktivit, tudíž jsem ony motivační drahokamy „proč-nepřestat-hrát“ ve svém vlastním zájmu našla. Pod záplavou screenshotů CS:GO statů, fotek obrazovky League of Legends buildů, v hromadě extrémně toxic a salty komentářů třináctiletých dětí, jejichž jedinou slovní zásobu tvoří „kys“, a taky mezi triliardou odkazů na cizí facebookové profily s komentářem „SCAM???“, mezi věrohodným i tím méně povedeným herním fanartem a inzeráty na prodej nechutně předražených skinů.
Zkrátka, byl to boj, ale výsledkem je hned několik celkem relevantních důvodů, proč vaší drahé famílii tu radost prostě neudělat, a místo fejkování zábavy na pseudo-novoroční-silvestrovské párty si užít drahocenné chvíle s lidmi, které jste sice možná IRL nikdy neviděli, ale je vám s nimi dobře i za předpokladu, že ta ve-vašich-představách-sexy healerka se sexy avatarem by klidně mohl být šedesátiletý Helmut s vážně dobrým voice changerem.
Posvátná mantra Hráče aneb Proč nepřestat hrát
- Ve hrách je legální zabíjet hloupé lidi. Kdyby agresivní hráči nehráli fpska, byly by ulice teror. Fakt.
- Hraní je relax, odpočinek od stresu a odreagování… nebo drama a emoce. Podstatné je, že to záleží pro změnu jen na vás, nikoliv na vašem hysterickém příbuzenstvu.
- Hry rozvíjí fantazii. A to ať už fantazírujete o nových světech Warhammeru, o taktikách útoku na nové mapě v Overwatch nebo jen o Laře Croft z Tomb Raideru (hahaha, všichni jsme na ní přece měli crush, tak nelžete).
- Hry člověka učí. Ať u v rámci historie, architektury, fyziky, biologie, jazyků nebo jen v ohledu zlepšování reflexů, den ode dne se člověk zlepšuje. A to dělá radost. A štěstí je přece to nejdůležitější ve vesmíru.
- Když člověk hraje hry, většinou už nemá čas na drogy ani na alkohol. (To, že na ně dost často nemá ani peníze, je vedlejší.) Taky se nemůže stát, že by člověk přes Teamspeak omylem v patnácti otěhotněl.
- Vaše jmění máte uložené bezpečně online. Dokud se tedy Valve nezhroutí a neselže celý Steam systém.
- Hraní rozvíjí osobnost – kritické myšlení, práci v týmu a dodává světový rozhled – zvlášť pokud umíte být toxic v několika jazycích.
- Někdo čte knížky, jiný poslouchá hudbu, vy hrajete. Je to koneckonců lepší, než sedět u televize. Což je stejně to jediné, čemu se věnují vaši, když se jim konečně podaří odlákat vás od monitoru počítače. Z nějakého zvláštního důvodu jim ale Rosamunda Pilcher přijde míň patetická než celý Zaklínač dohromady.
- Když jste dobří, snadno si tím vyděláte. A to musí umlčet všechny posměváčky do konce jejich bídného života.
Doufám, že aktuálně nejsem jediná, kdo před sebou vidí zářnou gamingovou budoucnost a je odhodlaná nenechat si nechápajícími generacemi brát něco, co člověk baví a naplňuje. Pravdou však zůstává, že čeho je moc, toho je příliš. Stejně jako jednou přijde čas, kdy budete nuceni vyměnit Laru Croft za někoho z masa a kostí (a nejspíš to ani nebude tak dramatické a pod nátlakem, jak se zdá), je pravděpodobné, že spolu s vaším herním crushem půjde ven z okna i čas, který hraním strávíte. Koneckonců, vy máte na rozdíl od vašeho avatara život jen jeden.
