Jeden z předních střelců východoevropských Natus Vincere, Egor "flamie" Vasilyev na sebe ve svém rozhovoru s redaktorem Cybersport, Alexeyem "OverDrive" Biryukovem prozradil opravdu hodně. Jak hodnotí celou CS:GO scénu? A co říká na svět fotbalu? Čtěte překlad anglické verze!
Foto: HLTV.org
Začněme okamžikem, kdy jsme se poprvé potkali – cestou na Copenhagen Games 2013. Co můžeš říct o tomto výletě?
Cesta na CPH Games byla úplně první na nějaký opravdový turnaj. Před tím jsem hrál jenom s nějakými mixy divné, ruské ligy. Hrál jsem tedy samozřejmě s různými hráči, jejichž jména si už vesměs nepamatuji. Mezi nimi byl ale jeden, kterého opomenout nejde, hooch. Tento legendární hráč 1.6ky o mně dlouho tvrdil, že jsem onliner a podobně, odehráli jsme toho spolu ale spoustu a nakonec to byl on, kdo mě pozval do Kodaně.
Tak ale k otázce. Moje pocity z turnaje byly, samozřejmě, naprosto úžasné. Nikdy předtím jsem neviděl opravdové profesionální hráče v akci, takže jsem pozorně sledoval vše, co se tam dělo. Nejvíce ale samozřejmě bylo to, že jsem na turnaji sám hrál. Nevzpomínám si, že bych cítil nějaký stres, hrál jsem celkem normálně – i když jsme nevyhráli ani jednu mapu (z celkem sedmi) můj rating se pohyboval někde kolem 1.0. Ne že by to nebylo těžké, to ani náhodou, ukočírovat všechny své pocity, které prostě zákonitě pocítíte na své první velké LAN akci, není jen tak. To hlavní ale paradoxně přišlo až po konci turnaje – po CPH Games jsem si totiž konečně našel pořádný tým, nejprve USSR a potom dAT.
Jak ses dostal do HellRaisers?
V již zmíněných dAT jsem hrál po boku AdreNa, bondika, Bladea a WorldEdita. Byli jsme domluveni, že soupisku měnit nebudeme, že se prostě pokusíme zůstat spolu. Jenže potom dostal pozvání do HR AdreN a neodmítl. Potřeboval k sobě druhého snipera, pozvánku tedy dostal také WorldEdit. Ten ale zůstal loajální Bladeovi a AdreN pozval mě. Rozmýšlel jsem si to opravdu, opravdu dlouho, nakonec jsem ale přestoupil. Někdo může říkat, že jsem kluky zradil, tehdy jsem ale opravdu zvážil všechna pro a proti a nakonec mi prostě vyšlo, že přechod do HR mi tak moc pomůže, že to odmítnout nejde.
Když už jsme u těch HellRaisers, dostaly se ke mně řeči o tom, že jsi prý jednou, po špatně zahraném kole svým spoluhráčům řekl, že kdybys byl v Na'Vi, zahrál bys to jinak. Je to pravda?
Ano, tohle se opravdu stalo, byl to ale vtip! I když, chápu, že tehdy to asi moc vtipně nevyznělo. Hráli jsme s CLG na Katowicích 2015 a po obraně, za kterou jsme získali třináct bodů, přišlo samozřejmě pistolkové kolo za Téčka. Rozhodl jsem se opustit své spoluhráče na Áčku a... zkrátka, nebyl to dobrý nápad. Nakonec jsme ještě zvládli prohrát, a když se rozebíraly naše chyby, došlo samozřejmě i na tohle – a tehdy jsem to právě řekl.
A potom jsi přešel do Na'Vi.
Turnaj končil, Na'Vi byli taky venku, bavil jsem se s ZeroGravity a ten mi řekl, jestli bych byl ochotný dát jim šanci. Neskutečně mě to překvapilo, nebylo ale o čem – samozřejmě jsem nabídku přijimul. Ano, v HR jsem se cítil příjemně, se zbytkem týmu jsem měl dobré vztahy, ale Natus Vincere jsou Natus Vincere. Oni byli ta šance dostat se na absolutní vrchol.
Foto: HLTV.org
V Na'Vi jsi už zhruba tři roky, spousta hráčů odešla, spousta jiných přišla. Zapojil ses někdy do těchto změn i ty?
Řeknu pravdu, podílel jsem se na odchodu Zeuse, stejně jako ostatní hráči. Jsem rád, že mi to Danya odpustil a můžeme spolu nyní bez problémů hrát. Jestli máš na mysli i GuardiaNa, ten se rozhodl odejít naprosto sám. Věřil, že to už prostě nebude fungovat, je pravda, že tehdy mezi námi bylo strašně moc (mini) konfliktů a jednou prostě Laco řekl, že chce na přestupovou listinu. U seizeda to bylo podobně, toho jsem se dokonce snažil přesvědčit, aby zůstal. Když odcházel, bylo pro mě neskutečně těžké se rozloučit, protože jsme si toho spolu prožili fakt hodně. Byl to on, kdo mě vlastně dostal do Na'Vi, ale dělo se to, já s tím vlastně nic dělat nemohl.
Jedna velmi aktuální otázka: je opravdu možné hrát i po třicítce?
Myslím si, že to jde. I ve světě sportu je spousta dobrých hráčů, co vydrží až do čtyřiceti. Třeba Ronaldo, to je nejlepší hráč (není, pozn. překladatele) světa, je mu 33 a to využívá své tělo asi trochu více, než my, hráči. U nás je fyzická kondice dosti nepodstatná, takže, proč nehrát ve třiceti? Reakce? Ty potřebují i bránkáři a ti dost často hrají také až do čtyřiceti a stále jsou dobří. Vše záleží na vaší ochotě, když jste připraveni, že hrát budete do 40, zvládnete to. Je to na vás, mně je 21, nevím, co na mě čeká, jestli bude CSko ještě existovat, jedno ale vím – chci hrát i jako třicátník.
Na CIS scéně se zase udává hodně změn. Proč se to podle tebe děje?
Hráči tvoří skupiny, potom týmy a pak, v jedné chvíli přijde ta chvíle, kdy nedochází k progressu a přijdou změny. Myslí si, že mění slabý článek za silný. Ale záleží na spoustě faktorů, jde i o to, co spolu tým zažil, budete hrát jinak s hráči, se kterými máte rozdělené role, se kterými máte i nějaký vztah a jinak s hráči, které znáte dobře tak měsíc.
Podívejme se na AVANGAR. Ti nahradili svého callera, Jamea, Ramz1kem a novým callerem se stal jejich do té doby nejsilnější hráč, Qikert. Myslím si, že to je určitě špatně, udělat z tahouna IGL. Kdoví, možná to vyjde a bude se jim dařit, já si to ale nemyslím. Nebo třeba FlipSid3, nemám tucha, co se s nimi děje, věřím, že se z toho dostanou. Myslím, že si přestali navzájem věřit, pomohla by jim nová krev.
Celkově, síla hráčů u nás je nižší, než v Evropě. Když začnou dělat posun hráči, začne ho dělat i tým. Nyní je tu jen hrstka hráčů, kterým to fakt jde, a ty si vždy rozeberou ty nejlepší týmy. Mezitím, zbytek hráčů k sobě láká další hráče a tady už je to začarovaný kruh.
Co si myslíš o legendárních Virtus.Pro? Je MICHU ten, kdo jim pomůže k návratu na vrchol?
Nevěřil jsem tomu, že začnou hrát lépe, když vymění TaZe. Po tom všem zůstává jádro problému stejné – MICHU hraje fakt pěkně, to ale nepřineslo VP nějakou velkou změnou. Přeji jim ale, aby se vrátili do TOP10 týmů. Myslím, že u nich je problém ve víře v úspěch, chápu, že když rok nejste schopni vyhrát nic velkého, ochabne, bez ní to ale nejde.
Foto: HLTV.org
A co skandinávská scéna? Severské týmy si také prošly spoustou změn. Myslíš, že dojde k jejich útlumu?
Nemyslím si, že by na skandinávské scéně probíhal jakýkoliv útlum. Astralis jsou stále velmí silní a mají šanci vrátit se na vrchol. Švédi z fnatic na mě také působi velmi dobře, NiP rovněž nabírají na síle. Takže jediní, o kom by šlo teoreticky říct, že zažívá špatné období, jsou North a Heroic. Ti ho ale mají už opravdu dlouho, takže si nemyslím, že by u nich šlo mluvit o nějakém útlumu.
A kdybychom do severských týmů brali i FaZe Clan, ti jsou světovou jedničku. I přes to, že po bližší analýze nelze říct, jestli je to tak jisté – kdo bude v následujících měsících držet tuto pozici ukáží až blížící se turnaje.
A kdo je podle tebe hlavní favorit na světovou jedničku?
Mousesports. Naučili se toho za poslední dobu fakt dost.
Proč některé TOP týmy polevily?
FaZe mají trochu potíže po odchodu olofmeistera, u SK to je zase způsobeno tím, že, bůhví proč nabrali amerického hráče, takže teď mluví všichni anglicky. Všude probíhají změny, s trošičku horšími výsledky se teď musí počítat.
Ztrácí se motivace spolu s většími zisky peněz?
Když berete pět set dolarů a CSko je pro vás život, snažíte se samozřejmě zlepšovat, abyste se tím fakt uživili. Ale to platí stále, pokaždé, co začnete vydělávat víc, furt víte, že to může být ještě víc.
Stále musíte počítat s tím, že jednou za pár let už nebudete hrát a dost pravděpodobně nebudete mít ani žádné vzdělání a zkušenosti s jinou prácí, ale stále musíte z něčeho žít. Při této logice by vám ve snaze vydělávat stále víc a víc nemělo nic bránit. Ale samozřejmé je, že když vydělávate více, než reálně potřebujete, máte více možností co dělat. Ale nemůžeme říct, že když půjde hráč s platem 300 dolarů na film, ztratil tím motivaci, ne? A hráč s platem 3 000 dolarů půjde, například do drahé restaurace. Jediný rozdíl mezi tím je ten, že si vybrali to, na co mají prostředky, ale opravdu to neznamená, že by už CSko neměli rádi. Možná tu je nějaký rozdíl, ale to je jedno.
Foto: DreamHack
Co by tedy podle tebe měli hráči dělat, aby si motivaci udrželi i po výhře na obřím turnaji?
V posledních dnech se hraje fakt strašně moc velkých turnajů. Cloud9 vyhráli major a... Uplynul měsíc a nikdo se o tom ani nezmíní. Samozřejmě, všichni si to pamatuj, ale už tu máme StarLadder a další LAN akce a všichni už se prostě baví o těchto eventech. Je to celkem lehké, neztratit hlavu po výhře – vyhráli jste turnaj a víte, že další je tu za pár dní, takže musíte stále vyhrávat. Eufórie trvá třeba dva, tři dny.
Co si myslíš o shufflech na NA scéně?
Popravdě, nechápu je, prostě to nedává logiku. C9 vyhrajou Major, naberou vysněnou formu a vymění dva hráče? Ani rozhodnutí steela opustit TL mi nepřijde úplně opodstatněné.
Je pravda, že SK prohráli na WESG naschvál, protože nebyli spokojeni se svoji organizací?
Nemyslím si to. Věnovali tomu opravdu velkou přípravu a jejich nálada po selhání byla otřesná. Vždyť prohry z WESG byly to, co je donutilo ke změně.
Řekni nám, proč ses rozhodnul přeskočit WESG ty.
Po hře proti GODSENT přišel moment, kdy mi došlo, že už na to nemám energii a že si potřebuji dát pauzu. Přesto teď lituji, že jsem to udělal – ani ne tak kvůli hezkému umístění ruského týmu, spíš kvůli tomu, kolika lidem jsem tím způsobil potíže. A ani jsem ten volný čas získaný vynecháním turnaje nevyužil tak, jak jsem chtěl. Měl jsem tam prostě jet.
Opravdu jsi zaplatil hoochovi lístky?
Ano, Dmitrymu jsem koupil zpáteční jízdenku za své peníze.
Povídej, jaké to bylo, když jsi hrál za EPG.
Když hooch odcházel, nabídnul mi, jestli za něj nechci na chvíli zaskočit. Byl jsem strašně unavený, ale jedna nebo dvě mapy s mixem nejsou nic tak těžkého a byl jsem rád, že jsem klukům pomohl.
Foto: HLTV.org
Co bys nám mohl povyprávět o konfliktu mezi hoochem a tebou, kdy jsi ho dokonce nazval "starým kusem hovna"?
No, když jsem to řekl, byl jsem strašně pod vlivem emocí. Bohužel, občas mám chvilky, kdy se fakt nedokážu ovládat a řeknu něco, co nedává smysl. Lidé jsou na mě potom logicky naštvaní a já jsem pak akorát tak neklidný. Mrzelo mě, že jsem dlouho dobu ztrácel svůj temperament. Potom jsem se prostě naštval a už to bylo. Nikdy bych neměl něco takového říkat a už vůbec ne během streamu. Ale vyříkali jsme si to rychle.
Vyjmenuj nejvíce frustrující porážky tvé kariéry.
Naše poslední prohra ve finále StarLadderu. Vedli jsme 15-14 na druhé mapě (první jsme vyhráli) a nakonec jsme prohráli 2-1. Bylo to finále turnaje o 300 000 dolarů, takže to bylo bráno jako velký turnaj a ten jsme my dlouho nevyhráli. Dost špatně jsem se cítil také po porážce od fnatic ve finále EPL S2. Prohráli jsme na páté mapě! Bylo to poprvé, kdy jsme byli schopni proti nim bojovat. První mapy jsme prohráli 14-16, pak dvě vyhráli a potom prohra, konec.
A naopak, co největší výhry?
New York, stoprocentně. Jediný z největších turnajů, co jsme doposud vyhráli. Bylo super vyhrát na IEM San Jose, to byl také velmi prestižní turnaj. A DH Liepzig, tam jsem byl dokonce zvolen jako MVP.
Proti komu z Tier1 týmu se ti hraje opravdu dobře? A naopak, je tu někdo, proti komu se ti zase hraje velmi špatně?
Špatně proti FaZe. Hrají s velkým důrazem na střelbu a nejde moc se proti nim dobře připravit. Nejlépe zase proti EnVyUs. Celkově mi to jde i proti mousesports a Brazilcům, ale EnVy jsou ten tým, co jde nazvat lehkým soupeřem. Z nějakého důvod proti nim vždy funguje vše, jak má.
Co si myslíš o rusky mluvících komentátorech? Jaké nejradši sleduješ?
Takhle, já moc ruské streamy nesleduji. Radši mám ty v angličtině. Rusové mají tendenci se více věnovat zábavné stránce komentování a upadá tím tedy ta informativní hodnota, dost často je to i takový rušivý trolling. Jsou tací ruští komentátoři, co mám rád, a tací, co ne, tak to má každý, někomu se líbí tamto, jinému tohle. Naši komentátoři dělají hodně práce, ale stále cítím, že by to mohli dělat lépe, hlavně více profesionálně, jako jejich angličtí kolegové.
Pro začátek by si mohli přestat dělat srandu na úkor hráčů, méně zdůrazňovat, že má někdo málo killů. Hráči jsou také lidé, dělají chyby, a když si z nich někdo jenom dělá srandu, je to nepříjemné. Komentář vypadá, jako by vyjadřoval názory dětí a studentů – nevidí, jak to doopravdy je a stále jedou jedno a to samé, dokola a dokola. Takto vytváří umělý (a hlavně nepravdivý) názor a to je prostě špatně.
U samotné hry je to pak tak, že ti casteři, co hráli na profesionální úrovni, chápou, co se děje a předávají sledujícím ty správné idey za tím, co se událo, vysvětlují to prostě dobře. A pro ty, co kompetitivně nikdy nehráli, těm doporučuji, aby do komentáře nemíchali vlastní názor. Občas se to prostě stane, například se někdo obětuje pro tým, komentátor to nepochopí a začne hráče blamit za to, že udělal chybu – přitom měl jasnou myšlenku a věděl, co dělá. Občas je lepší nic neříct, než říct a být ve finále za hlupáka.
Foto: StarLadder
Můžeš doporučit nějaké motivační knížky nebo filmy?
Nečetl jsem moc knížek a ani neviděl moc filmů, co by měly co dočinění s motivací. Ale pár filmů jmenovat můžu – třeba Moneyball nebo Never Back Down (Nikdy to nevzdávej). To jsou filmy, co vás donutí se zamyslet nad životem. Nikdy jsem nečetl žádnou motivační knihu, co ale shledávám vhodné ke čtení jsou knihy o Siru Alexu Fergusonovi. Konkrétně mám velmi rád kniho Leading, která je o tom, jak vedla hráče, jak je motivoval (něco k tématu), věci, které jim říkal, vzal jsem si z ní hodně.
Když jsi to trochu naťukl, nemůžu se nezeptat, zajímá to opravdu spoustu lidí. Proč hraješ tak často hru Football Manager?
Ono ji doopravdy moc nehraji, občas ji prostě nechám běžet jen tak, aby utíkal herní čas. Takže ano, pro ostatní to asi vypadá, že jí hraji snad pořád. Teď už to zapnu jen zřídkakdy.
Proč zrovna tahle hra?
Mám strašně rád fotbal. Rád vedu týmy, organizuji přestupy. Je to taková ta hra, kdy prakticky nic neděláte a jenom odpočíváte.
Kdo je tvůj nejoblíbenější fotbalista? A jaký tým máš nejradši?
Hráč: Cristiano Ronaldo.Tým: Arsenal. Druhý nejoblíbenější tým: Real.
Dozrál čas na to vyhodit Wengera?
Nejsem ten, kdo by to měl rozhodnout. Sestava Arsenalu je opravdu dobrá, ale nejsou anglickou jedničkou. Jejich síla celkem přesně odpovídá výsledkům, není moc reálné z nich vyždímát lepší. Ostatní Tier1 týmy dávají sta miliony dolarů do přestupů, Arsenal se konečně odhodlal udělat něco podobného – nabrali Mkhitaryana a Aubameyanga.
Foto: StarLadder
Máš jiný zdroj peněz, než Counter-Strike?
Ne, nepočítám streamy, částky z nich jsou ale zanedbatelné.
Co byla největší útrata z vydělaných peněz?
Moje auto, BMW 3. Šetřím na dům, takže moc neutrácím.
Měl jsi někdy na Ukrajině problém kvůli politické situaci?
Ani ne. Možná na začátku konflitku jsem se tak pět minut zdržel na hranicích, ale to je tak vše. Ale hlavně, na ulici se nic neděje. Lidé jsou tu opravdu milí, vše jde bez problémů. S týmem se o politice moc nebavíme. Co se týče konfliktů obecně, všechny země mají nějaké problémy, vždy se může něco pokazit. A je jedno, jestli žijete v Rusku, na Ukrajině nebo v USA.
Povídej nám o tvé rodině, o tvých rodičích.
Vyrůstal jsem bez rodičů, měl jsem dědečka a dvě babičky. Teď už tu mám jen dvě babičky. Jsem jim všem moc vděčný za to, jak mě vychovali. Vždy si to budu pamatovat! O rodičích řeknu jen to, že tátu jsme ztratil, když mi byli dva, maminku v šesti.
Co o tvém soukromém životě? Tvá stránka na VK (ruská sociální síť, obdoba Facebooku, pozn. překladatele) říká, že jsi byl ženatý.
Ženatý jsem nikdy nebyl, ale jde tomu vlastně tak říkat. Bohužel, nakonec jsme se rozešli a už spolu nejsme. Iniciativa k rozchodu přišla z její strany, nejsem na ní nikterak naštván, ba naopak, přeji jí vše nejlepší.
Co bys rád dělal po konci své CS:GO kariéry?
Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Mé zdraví bude první věc, o kterou se budu po konci kariéry profesionálního hráče starat. Když hrajete hodně, dost si to od vás bere a ovlivňuje to vaše zdraví. A co se týče budoucnosti, je mi 21, mám před sebou celu kariéru. Stále o ní přemýšlím, mám sen přesunout se od Ameriky a najít zde štěstí. Je to tak, že žiju pro dnešek, budoucnosti se zatím moc nevěnuji a všem doporučuji dělat to samé.
Co je tvůj největší koníček?
Už ve třech letech mě strašně zaujal fotbal. Dokonce jsem ho nějakou tu chvíli hrál, kvůli zdravotním problémům jsem ale skončil.
Foto: HLTV.org
Jaké šance má podle tebe ruský nároďák na domácím MS?
Určitě nám budu držet palce, ale abych pravdu řekl, jenom postup ze skupiny by mě překvapil. A kromě Ruska budu fandit také Portugalsku, kvůli Ronaldovi.
Nějaká slova na závěr?
Děkuji všem fanouškům za podporu, je super vědět, že vám někdo věří, že je někdo, kdo je schopen vám napsat slova podpory. Je to to nejlepší, co může hráč dostat!
