Třetí Battlefield má poměrně vysoké ambice. Chce ovládnout vánoční trhy, stát se jednou z nejhranějších multiplayerových her a mimo to touží prorazit i do progamingu. Co nám o tom napovídá beta?
Poznámka: Článek se záměrně vyhýbá popisu chyb, které vycházejí z technických nedodělků betaverze (mizející stromy, plavání pod povrchem atd.). Hodnotí technickou stránku, vybrané herní principy a kvalitu zážitku.
EA potenciální kupce lákali zejména na technické provedení hry. Frostbite 2 engine sliboval skvělou grafiku a propracovaný fyzikální model. To všechno splnil beze zbytku. Hra v ultra detailech skutečně vypadá stejně jako na screenshotech, spekulace o úpravě obrázků photoshopem se tedy nepotvrdily. Zajímavé jsou ale požadavky na hardware. Hra jela při maximálním možném nastavení kvality plynule bez jediného záškubu na Phenom II X4 3.2 GHz, 4GB RAM a HD 6850. To už je dnes vcelku mainstreamový hardware, nebo přinejmenším slabší, než jaký byl jinými (neoficiálními) zdroji deklarován jako potřebný k plynulému hraní. K plnému posouzení ale potřebujeme finální verzi Battlefieldu. V betě totiž není možné nastavit všechny možnosti na ULTRA a nevyzkoušíme si letecké ani tankové bitvy, které našim strojům naloží o něco více.
Za zmínku stojí i zvuková stránka. V jiných hrách rachot střelby mění svou hlasitost podle vzdálenosti. V BF3 se ale veškeré zvuky modelují mnohem věrohodněji. Nedochází pouze ke snižování či zvyšování hlasitosti, ale zvuky se mění i podle prostředí ve kterém vznikají nebo kterým procházejí, podobně jako ve skutečnosti. To vás někdy může zmást, ale je to featurka, kterou příznivci reálných simulací ocení. Koneckonců, uvěřitelnost technického zpracování ladí se slibem vývojářů u DICE – nabídnout hráčům skutečně autentický válečný zážitek.
Jako na bojišti
Obavy, zda se autentičnost neskrývá právě a jen v technické pokročilosti enginu jsou naštěstí ty tam po deseti minutách na bojišti. Herní principy a stavba map (mapy) vás postaví do role obyčejného vojáka, pouhé jednotky ve squadu, která by měla pamatovat zejména na vlastní přežití a až pak na plnění úkolu. Pokud tedy nechcete pokaždé po pěti vteřinách hraní čekat na respawn, měli byste se držet následujících rad:
Nejste Duke
… jako takový jste docela křehký. Smrtelná může být už první kulka a tak se musíte efektivně krýt. Využívejte terénních nerovností, přírodních překážek nebo si raketometem pokácejte strom.
Camping
… za balvanem přesto není moc efektivní strategii. Mnohdy k prozrazení pozice stačí jediný výstřel a jakmile o vás protivník ví, udělá cokoli proto, aby vás z nory vykouřil. Proto je třeba se neustále přesunovat.
Rambo
… by nepřežil. Pokud nemáte skutečně vyvinutý smysl pro cheating, sám toho moc nezmůžete. V rush módu (jediný momentálně dostupný) navíc nejde o fragy, ale o ničení nebo držení důležitých lokací a k tomu je týmová spolupráce vyloženě nutná.
Hraní proto není jen o slepé střelbě, neustále přemýšlíte kam a kudy se přesunout, vymýšlíte strategie k útoku, hlídáte mapu, někoho kryjete nebo utíkáte před granáty. V různých fázích hry je navíc užitečné vyměnit svou třídu (povolání) a správně si upravit zbraň. Nevydechnete zkrátka ani na vteřinu, gameplay je velice dynamický a nabízí skvělý herní zážitek. Ovšem pouze za předpokladu, že do toho všeho dostatečně rychle proniknete. Jinak se právě rychlost může stát přítěží.
Nic pro zelenáče
Betaverze moc nenahrává nováčkům. První je překvapí HUD. Ten je nemilosrdně zavalí množstvím údajů, které není snadné pochopit, pokud si je nemají s čím spojit. Až s určitou znalostí hry se je naučí efektivně využívat. Do té doby ale bude bloudit mapou, aniž by měli ponětí, kam jít, co tam dělat a po čem se má a nemá pálit.
Zejména jednotlivé strany klání by si zasloužily poněkud výraznější rozlišení, než jsou barevné minitrojúhelníčky nad hlavami jejich vojáků. Barev i geometrických tvarů se totiž ve hře používá poměrně široká škála. Herní praxe nováčka kvůli tomu vypadá tak, že bez jediné emoce postřílí kamarády a s přátelským poplácáním po zádech podá medkit partě teroristů. Ve finále se nebaví ani on, ani spoluhráči. Počáteční nepřehlednost může zážitek výrazně snížit.
Problémy mohou natropit i ranked hry. Postup v hodnostech a s tím spojené získávání lepšího a lepšího vybavení je sám o sobě dobrým nápadem. Jako takový zaručuje znovuhratelnost a motivuje k tomu, abyste za klávesnicí trávili hodně času. Začátky jsou tu ale docela tvrdé. Do boje vás nasadí se zbraní oholenou na dřeň a vy čelíte hráčům s laserovými zaměřovači, lepšími hledími, zkrátka o třídu lepšími zbraněmi. Dokud se sami neprobojujete na vyšší hodnost a nezískáte konkurenceschopnou výzbroj, budete často, zejména v otevřených prostorách, jen nevěřícně kroutit hlavou.
Samozřejmě, propracovat se mezi nejlepší vždycky něco stojí. Tady ale zde tento princip padá s tím, že čím jste zkušenější, tím větší vám hra nabídne výhody. Progamery to neodradí, ti jsou na dlouhé cesty za úspěchem zvyklí, ale některé mainstreamové hráče to možná dožene k přechodu na nerankované hry. Sám jsem zpočátku marně hledal nějakou možnost roztřídit servery podle náročnosti nebo průměrné hodnosti zde hrajících hráčů. Nakonec jsem ale zatnul zuby a pokračoval. Atmosféra byla i tak dostatečně přitažlivá.
Verdikt
Hráli jsme jednu mapu v jednom módu, přesto nám betaverze docela jasně ukázala, co očekávat. Problémy s HUDem zřejmě vyřeší tutoriál nebo samotná kampaň, drsnost ranked režimu k nováčkům je ve hvězdách. Obecně ale můžeme říct, že zatím Battlefield 3 dělá dojem technicky bravurně zpracované hry, která simuluje bojiště věrněji něž cokoli před ní. Atmosféra je úžasná a to říkáme s poznámkou, že jsme se ještě neproletěli v letadle ani neprojeli v tanku.
Nejvíce se přesto těšíme na mody pro menší počet hráčů. Teprve pak budeme vědět, jestli se BF3 hodí k progamingu. Zatím máme jen pocit. Pocit, že by to mohlo klapnout.
