Pokud nevíte, co je to Dreamhack, tak se jedná o nevětší digit festival na světě konaný dvakrát ročně ve Švédsku. Co to pro nás znamená? Obrovský komplex hal, všemožné atrakce, přes 20 hodin cesty z ČR (1500 km), více než 10 000 návštěvníků a hlavně světová největší LAN párty s turnajem pro 64 pozvaných nejlepších hráčů světa (včetně korejců) a dva vedlejší turnaje pro BYOC hráče (tzn. lidi do hlavního turnaje nepozvané, kteří si přivezli vlastní PC, aby se účastnili LAN párty a měli šanci taky vyhrát nějaké ceny).
Z Česka na tuto monstrózní akci cestovala poměrně velká výprava tří plných aut (sedmimístných). V našem případě narvaný Ford Galaxy s 6 lidmi (Já, řidič METHik, Horroren, sc2cz tým Murdoc s Tučňákem a Crow), 2 stolními PC, 3 notebooky, taškami a horrorovým pojebaným kufrem o rozměrech schopných zahambit i mohutné africké přirození. Asi nebude žádné překvapení, že jsme museli hrát menší tetris po vzoru Homera Simpsona, aby se tam všechno vlezlo... Horror, jakožto největší kuřbuřt, si vysloužil na cestě tam i zpět místo vpředu, které mělo čistě náhodou nejvíc místa na nohy a „BOHUŽEL“ nešlo posunout ani o milimetr dopředu díky blíže nespecifikovanému fatal erroru. Já s Methikem jsme cestovali z Karviné, tedy největší kus trasy (cesta tam přesně 24 hodin a 10 minut, zpět méně), v Holomóci jsme přibrali Horrora, v Brně sc2cz lamery a v Praze Crowa. V Brně se kupodivu jevila největší zima, o poznání větší než ve Švédsku. Taky funny storry, když Horror zvonil na Murdoca a v komunikátoru se představil jeho tata, Horror řekl důrazně „kontrola kotelny“ a odběhl od zvonků. Kupodivu silly, silly Murdoc´s Dad nepochopil, že přišla očekávaná parta bláznů unést jeho následníka „Malého“ trůnu do Švédska a namísto jeho dobrovolného vydání, přešel informaci, jakoby se nechumelilo... Inu, jiná mentalita, v Brně nejspíš kontroly kotelen běžně probíhají.
Cesta nebyla žádné Peříčko se Sárou Saudkovou, ale i navzdory menšímu zdržení, kvůli hledání směnárny v Ústí, jsme dorazili k německým břehům akorát dle časového plánu (a zasvěcení ví, že plán je plán!) a nalodili se na trajekt, o kterém Horror celou dobu troloval, že bude jen malá bárka pro tři auta... Řidiči usnuli, výletníci konverzovali s ostatními členy výpravy a Pigi z esuby natáčel první pornovidea. Po dvou hodinách, tedy v 1:30 v noci jsme nabourali do Dánska, já předpokládal, že Methika za volantem vystřídá Horror a to obzvláště po tom, co měl Methik evidentní problém se i přes řvaní rozhlasu probrat, ovšem nestalo se tak. Methik vzal břímě cesty kompletně na svá záda a zvládl neuvěřitelný 24 hodinový maraton řízení bez cizí pomoci. Před cílem nás čekala ještě poslední stopka, která zcela jasně definovala rozdíl mentalit mezi Českým a Švédským obyvatelstvem – zastávka v McDonaldu, 4 z 5 lidí si objednali předražené jídlo (pro srovnání cheeseburger za 45 Kč oproti našim 20 Kč – přesto však netrumfnul Snickers na benzince za 50 Kč), ale já díky velkým zásobám z domu nikoliv. Překvapený týpek za pultem se nejdřív ptal, jestli někoho nemissnul a když jsem řekl, že ne, tak i přesto mi přinesl tác s velkými hranolkami a kelímkem na kolu. Já překvapeně zopakoval, že jsem si nic neobjednal a on se jen usmál a řekl „That´s allright“... Tak tohle by se v Česku NIKDY nestalo, tady by jídlo radši nechali implodovat, než aby jej někomu dali zadarmo, natož cizinci!
Osmá hodina raní a my jsme na místě, k obrovskému komplexu hal se sjíždí dvoupatrové autobusy a z něj se unrarují stovky lidí přidávající se k dalším stovkám, až tisícům všude okolo. Začínají první prohlídky okolí a okempování místa pro PC. Stoly nic moc, trochu vysoké, žídle na piču, ale nedá se nic dělat, prostory pro invitnuté hráče byly naopak docela luxusní, každý měl nad sebou vyvedenou TV obrazovku, aby mu diváci nemuseli funět přes rameno, kolem sebe měli dost prostoru a běžné lidi k nim vůbec nepouštěli. Mám dokonce dojem, že někteří hráči měli něco jako polo-ochranku, např. když šel Huk (nejlepší nekorejec) chc.t, měl před sebou dva lidi, kteří rozráželi cestu (resp. frontu, jenž byla stabilně u všech pánských WC po celou dobu akce a čítala občas i 10+ lidí) a pak mu možná i oklepávali di.ka. Kolem se to hemžilo herními celebritami, osobně jsem však s žádným top SC2 hráčem nemluvil, ani se neúčastnil autogramiád (často i hodinové fronty), akorát jsem zpoza Artosise s Tastelesem zakřičel „My heroes!“, načež se Artosis otočil, usmál a bokem pronesl „What´s up man?“. Větší radost jsem měl z nejznámějšího a nejlepšího trolla Athene (určitě navštivte www.youtube.com/athenewins) - s tím jsem si potřásl rukou, jakožto fellow-flamer a taky jsem ho informoval o tom, že jsem GM protoss a popis mého streamu na teamliquidu praví „second best flamer after Athene“, čímž jsem si vysloužíl jeho nadšené poplácání po ramenou... Priceless :)
Samotný turnaj obsahoval pár menších i větších překvapení, v hlavním turnaji bodoval můj klanový kolega Seiplo, který nebýt toho, že jsem mu dal v online kvalifikaci win, by možná na dreamhacku ani nebyl. naopak nečekaně brzo vypadl Stephano, Thorzain a koneckonců i Idra... BYOC turnaj byl až překvapivě prostý top hračů, takže jsem do něj dal všechno a zvítězil, což řadím mezi své největší úspěchy (ceny v hodnotě 17000 Kč). V druhém turnaji jsem zapsal dva dobré skalpy, ale pak mi došlo štěstí a vypadl jsem na noname hráči, naštěstí zaslouženě zvítězil Predy, a tak se dá říct, že BYOC bylo kompletně pod nadvládou čechů... Samozřejmě ne všichni se bavili turnajem, dreamhack obsahoval spoustu stánků, kde bylo možné soutěžit o ceny, testovat hry na elitním HW vybavení, nebo jen tak skandovat a rabovat v davu. Např. Murdoc se zdál, že těmito aktivitami pohrdá, ale po nekonečném přemlouvání Tučňáka o tom jak je to super, si tedy zatočil o sluchátka a hned je vyhrál. To už se Tučňákovi tak super nezdálo, protože on sám si odnesl jen Logitech láhev na moč... Tedy pití... Aha, vlastně to jsou synonyma...
Co mohla být další sranda, ale nedošlo na ni, jsou RL střety s dalšími online flamery. Nightend a Forsen mi vysloveně slíbili „punch in the face“, já jim řekl, že klidně, ale nedočkal jsem se ničeho. Přimo na místě jsem ještě přes bnet popichoval jednoho chuja, vypadnuvšího v druhém kole, co mi dříve nadával. Napsal jsem mu i kde sedím, on, že sežene 15 lidí, které jsem vyflamoval na ladderu a přijde... Nepřišel... Asi sehnal jen 14, škoda :)
Akce se pomaličku blížila ke konci, před poslední nocí si někdo stihl „vypůjčit“ mé lehátko, které „zapomněl“ vrátit, a tak jsem spal na zemi – fuuuck! Ještěže jsme vstávali ve 4 ráno (uff, nečekal jsem, že tohle bude někdy plus), takže jsem se nestačil dokonale otlačit ze všech stran –> sad face :( První reálné drama nastalo v čas plánovaného odjezdu (nezapomeňte, že plán je plán!), kdy jsme zjistili, že Crow nejen, že nemá sbaleno, ale má ještě zapnutý PC a stahuje torrenty... Vůbec Crow na dreamhacku nedělal nic jiného, než že utrácel cizí peníze a stahoval torrenty, ale proti gustu... Znáte to. Minuty ubíhaly, nervy přetíkaly, protože silnice byly mokré a na povrch vzlínaly spolu s vlhkostí (a to nikoliv vlhkostí v oblasti genitálií) obavy, zda stihneme trajekt. Můj rage je instantní, explozivní, ale za to rychle mizí, takže já řval něco o vyjebaných čurácích, ale brzo se uklidnil, Murdoc už to tak snadno nestrávil, měl sérii pichlavých narážek, jenž vyústily v Crowovu hlášku, kterou brzy na sc2cz streamu očekávejte jako legendární: „nemám na tebe náladu“. Crow také neřešil místo v autě, nakoupil spoustu pičovin v čele s 4 (slovy: čtyřmi) klávesnicemi a tak bylo na cestě zpět auto paradoxně ještě plnější než na cestě tam... Well, some people just don´t give a shit.
Trajekt se nakonec stihl včas, avšak měl zpoždění, po mém rozhovoru s plavčíkem, jehož skill rozhodně nesahal Davidu Hasselhoffovi ani po předkožku, jsme se dozvěděli, že nikdo nic neví, ale možná budem muset trajekt opustit a čekat x hodin na jiný. Panika nás zachvátila jak partu malých paniců, ale naštěstí se po 45 minutách trajekt rozjel. Kýval se však mnohem víc, než před tím, neboť moře nebylo zrovna klidné. Dveře na palubu téměř nešly otevřít a vítr foukal tak silný, že měl člověk problém držet se na nohách – skvělý pocit + pohled na zuřivé moře také velmi zajímavý. Na druhé straně trajektu, když se dveře pokoušel otvírat Horror, měl opačný problém, podtlak ho vycucnul ven a mrskl s ním o zem... Noob.
Cesta zpět byla poměrně poklidná, hodně se spalo a z letargie nás probudil až Tučňák na benzince, když vzal do ruky hadici a výhružně řekl línému Murdocovi, že jestli nevyleze z auta ven, tak mu do akurátně pootevřeného okýnka nalije benzín :) Murdoc viděl, že tápá po Dieselu, přičemž vedle byl Ultimate Diesel, tak nasraně řekl, ať na něm, kurva, nešetří a lije mu tam jedině Ultimate! Geniální scénka... Poslední situace hodná zmínění nastala při vysazování Crowa, ten byl domluven, že si pro něj někdo přijede do „průmyslové zóny“ v Ústí... Jakože... Co na to říct, prostě průmyslová zóna, aneb běžné kontaktní místo pro každou situaci! Tak jsme ho vysadili i s miliónem tašek u dvou velkých komínů a jeli jsme do pičiska. Sice jsme nemohli najít cestu zpět na první pokus, tak jsme za 10 minut kolem něj projeli podruhé, přičemž jsme čekali, že už tam bude ležet jen jeho bezvládné, pobodané a znásilněné tělo, rozkradené klávesnice a PC skříň použitá jako toaleta, ale naštěstí se tak nestalo. Co se však naneštěstí stalo byl Crowův telefon po dalších 5 minutách, že si u nás něco zapomněl. Tak kurva další čekačka, předávání zboží a drog na dálnici, a pak poslední zjištění, že Horror si pod sedadlem stejně nechal jeho stojan na monitor... Neboj, vrátíme na Lancraftu!
Pozn.: Článek byl ponechán v původním znění, až na vyretušování některých vulgárních výrazů.
