Internet a počítačové hry mají hráči spojené většinou s příjemnými zážitky. Baví se u nich, zabíjí jimi nudu. Jsou ale tací, kteří to přehánějí. Tráví u počítače veškerý svůj volný čas a přichází kvůl tomu o přítelkyně, hádají se s rodinami a třeba kvůli hraní přijdou i o práci. Je možné jim pomoci? A dá se tu mluvit o závislosti?
V pravém slova smyslu ne. Nedávno jsem na podobné téma (sociální sítě) dělal krátký rozhovor s Jaroslavem Vackem, psychologem Kliniky adiktologie při Karlově univerzitě. Podle něj o závislosti mluvíme ve chvíli, kdy člověk užívá návykovou látku. V případě počítače, sociální sítě nebo například iternetu ale mluvíme o závislostním chování, které je následkem jiného problému.
Ti, kteří se okolí jeví jako opravdu závislí, prý většinou mívají potíže psychického rázu. Bývají to lidé, kteří zkrátka fungují trochu jinak, než je běžné. Asi každý známe nějakého génia, který ve světě počítačů plave jak ryba ve vodě, ale v běžném prostředí lape po vzduchu. Může to být ale také člověk, který má třeba jen deprese nebo se před něčím uzavírá. Podle neoficiálních odhadů je procento postižených poměrně vysoké. Ve stavu ohrožení se nachází asi pětina mladých lidí mezi patnáctým až pětadvacátým rokem života.
Co je ale důležité, nejsou to samy počítačové hry, které z vás udělají závisláka. Věta „nehraj to, skončíš jako ty feťáci, co je ukazovali v televizi,“ je mylná a rodič, přítelkyně, popřípadě starostlivý kamarád, by se měl chovat jinak. Sledovat jiné ukazatele, třeba to, jestli má dotyčný kamarády, jestli není šikanovaný, zkrátka jestli jej netrápí něco jiného.
Důležité je ale především to, aby si svůj problém člověk uvědomil sám. To se většinou stane, až když si sáhne na dno. Pak se buď rozhodne pro odbornou pomoc, což je spíše výjimkou, nebo si zkusí pomoct sám. A tady je nejdůležitější motivace. Baví mě to takhle? Jsem tak spokojený? Čeho bych chtěl dosáhnout? A jak to udělat?
Pak je třeba vůle konat. Stydět se není třeba. Snaha není, jak říká Homer Simpson, prvním krokem k neúspěchu. Naopak. Lepší je příklad Nikoly Tesly. „To, že se mi něco tisíckrát nepovedlo neznamená, že jsem neuspěl. Pouze jsem oběvil tisíc cest, které nefungují,“ říkával.
A důležité je i okolí. To by místo posměšek mělo hledat spíše slova podpory. Jako Rocky Balboa v posledním dílu slavné filmové série (youtube klip výše). Pomáhá to. Znám člověka, který to zkusil na svou zlatou rybku - teď je z ní žralok.
