Radary a fólie
Oficiálně je za otce počítačových her považován americko-německý vynálezce Ralph Baer a to díky své vizi, že „v budoucnu bude kromě pasivního sledování televize také možnost interakce s obrazem“, kterou sdílel se světem v roce 1951. Podle Aleše Grygara z Baťovy univerzity ve Zlíně však existují dokumenty o první simulované hře pocházející z roku 1947. U zrodu první hry, kterou můžeme nazvat počítačovou, stáli Thomas Goldsmith a Estel Mann.
Jednalo se o simulaci střely vypálené z odpalovací rampy a hráčovým úkolem bylo za pomoci několika tlačítek korigovat dráhu jejího letu. Inspirací pro oba vynálezce byly dle Grygara armádní radary, které pracovaly na principu katodových trubic. Hra se zobrazovala na CRT obrazovkách. Jelikož ale nebyly schopné zobrazovat ani vektory či pixely, ve hře tak chybělo jakékoliv ztvárnění krajiny a herních modelů. Autoři použili k jejich zobrazení průhlednou fólii, na kterou všechny herní prvky nakreslili a poté je přikládali na obrazovku. Hra se samozřejmě nikdy nestala masově vyráběnou ani komerčně úspěšnou. Je to ale první náznak pokusu člověka o vytvoření jakéhosi virtuálního zážitku.
Vznik herních polí
V roce 1952 britský profesor a počítačový expert Alexander S. Douglas hledal způsob, jak demonstrovat interakci mezi člověkem a počítačem. Vznikla tak hra OXO – počítačová verze oblíbené společenské hry piškvorky, k jejímuž zobrazení sloužily stejně jako v případě „hry se střelou“ CRT obrazovky. Hráč tak vyplňoval pole svým druhem piškvorkových znaků a jeho úkolem bylo porazit počítač. Hru OXO si mohou lidé dnes zahrát na internetu v různých variantách.
V knize Počítačové hry a jejich místo v životě člověka uvádí autor Jaroslav Basler rok 1958 za zlomový co se týče vývoje počítačových her. V tomto roce připojil zaměstnanec jaderné laboratoře William A. Higenbotham v americkém Brookhavenu sadu analogových páček k osciloskopu – přístroji k měření elektrického signálu a jeho parametrů – a za jejich pomoci simuloval dráhu letu míčku. Hru časem zdokonalil a pojmenoval ji Tennis for two. Hrací plocha tenisového hřiště byla na CRT obrazovce zformována osciloskopem, síťku reprezentovala svislá čára. Hráči odpalovali míček za pomoci ovladače ve tvaru krabičky s otočným voličem a tlačítkem pro odpalování.
Nástup Atari
David Sláma ve své knize Chléb a hry: Historie počítačových her považuje za první skutečnou počítačovou hru výtvor studentů technologického institutu v americkém Massachusetts nesoucí název Spacewar! Jednalo se o první opravdovou střílečku pro dva hráče. Oba hráči ovládali své lodě, které ovlivňovala gravitace planety mezi nimi. Cílem bylo zničit protivníkovu loď.
Na začátku sedmdesátých let minulého století se na trhu objevila první komerčně prodávaná hra studia Atari. Jmenovala se Pong a simulovala partii ping pongu. Pálky reprezentují obyčejné obdélníčky, které se na každé straně pohybovaly svisle nahoru a dolů a hráči odráželi míček podle toho, pod jakým úhlem dopadal na jejich „pálku“. Pokud míček propadl, hráč prohrál kolo.
Koncem sedmdesátých let se začaly masově vyrábět herní automaty, které byly dostupné v barech, hernách a obchodních centrech. Lidé si mohli za určitou peněžní částku zahrát po určitou dobu hru, kterou konkrétní automat nabízel. Později se možnost hraní her přenesla do domácností v podobě herní konzole Magnavox Odyssey, která obsahovala i onu velmi populární hru Pong. A jejich úspěch byl nemalý. Během prvního roku se prodalo přes sto tisíc kusů této konzole.
S rozvojem herní technologie a její úspěšnosti mezi širokou veřejností reagovala herní studia masovou výrobou a distribucí dalších her. Mezi lidmi se staly velmi populární tzv. arkádové hry, neboli hry, jejichž obtížnost roste exponenciálně s uživatelovým postupem hrou. Takovým příkladem může být hra Pac Man. Hráč se s postavičkou Pac Mana snažil procházet herní mapou tak, aby jeho postavička „snědla“ všechny kuličky. Spolu s Pac Manem se na mapě rodili nepřátelé v podobě duchů, kterým se hráč musel vyhýbat. Pokud duch Pac Mana polapil, hra skončila.
Krize v herním průmyslu
Počátkem osmdesátých letech došlo k největšímu rozmachu herního průmyslu. Stále se zakládala nová herní studia, která vydávala nové a nové hry jako na běžícím pásu. Kvalita ustoupila kvantitě a veřejnost byla zahlcena hromadou her, jejichž hratelnost a zpracování byla opravdu nízká. Lidé ztratili o hry zájem a herní průmysl se ocitl ve vážné krizi. Herní studia postupně zanikala.
Krize byla zažehná v roce 1983 s příchodem herní konzole NES (Nintendo Entertainment System) od japonské společnosti Nintendo. Vývojáři z Nintenda kladli důraz na kvalitu jejich her z hlediska hratelnosti i obsahu a vývoj tak trval o něco delší dobu, než jak tomu bylo na počátku desetiletí. Nabídka her se zúžila a jejich cena vzrostla. Přesto se strategie japonských vývojářů osvědčila a krize byla u konce. Nintendo vydalo mnoho úspěšných titulů, které jsou populární i dnes např. Super Mario Bros., The Legend of Zelda nebo Final Fantasy.
S ukončením krize došlo k postupnému rozšiřování dalších platforem, které hraní her umožňovaly. V druhé polovině 80. let se rozvíjí PC (Personal Computer). Tato zařízení se těšila velké oblibě i přes fakt, že byla velmi drahá a jejich grafický výstup byl pouze textový. Studia tak pro PC vyvíjela pouze textové hry, které se ale těšily velké oblibě hráčů. V té samé době se na trhu objevily také handheld zařízení – malé přenosné zařízení s možností užívání herních aplikací. Snad nejznámější herní značkou pro tato zařízení se stala hra Tetris. Na přelomu 80. a 90. let spatřuje světlo světa herní zařízení Game Boy.
Hry nové generace
Jak se platformy postupně vyvíjely a zpřístupňovaly veřejnosti, vyvíjely se vedle nich i kvalitnější hry. V roce 1989 přichází na trh budovatelská strategická hra SimCity a o pár let později další strategie – Dune II. V tomto období se v herním prostředí více a více pracuje s 3D technologiemi. Hra Wolfenstein 3D přichází nejen s novým rozměrem modelování prostoru, ale také s pohledem první osoby, který byl doslova revoluční. Hráč byl hlouběji vtažen do děje a připadal si více jako součást hry. Tato hra je považována za jednu z prvních, kde je zobrazen násilný obsah.
Za úplně první hru s násilným obsahem můžeme považovat Death Race z roku 1976, kde hráčovým úkolem bylo za pomoci auta přejíždět monstra. Pokud hráč monstrum přejel, objevil se na jeho místě náhrobek. Hra se tehdy stala terčem kritiky právě z důvodu násilného obsahu a pravděpodobnosti, že by se hrou mohl někdo inspirovat. Opodstatnění ke kritice udává fakt, že hra se inspirovala akčním filmem Death Race 2000 z roku 1975, ve kterém se vedl závod aut a jeho účastníci měli za úkol srážet chodce. Čím brutánější sražení, tím více bodů. Hra se v původní verzi jmenovala Pedestrian (z angl. Chodec), což ke kritice ze strany médií a bezpečnostních expertů také přispělo. K takovým incidentům, kdy by se konatel podobného činu odvolal na hru Death Race nebo jí předcházející film, však podle dohedatelných dokumentů nikdy nedošlo.
90. léta se nesla ve znamení zdokonalování 3D akcelerace. V roce 1996 vychází hra Quake, která 3D plně podporuje a ve stejném roce vychází první díl dnes již legendární série Tomb Raider. Počítačová grafika se postupně dostává i do filmové tvorby. Díky ní je možné dokonalejší texturování a realističtější zobrazení virtuálních objektů. S jejich pomocí se ve filmu velmi často doplňovaly efekty jako mlha nebo kouř.
S vývojem technologií a neustálým zvyšováním nároků jednotlivých hráčů na kvalitu se prodlužuje doba vývoje her a roste i jejich cena. Je to čistě z kompenzačních důvodů. Před rokem 2000 se hra vyvíjela zhruba rok a pracovalo na ní pár desítek vývojářů. Dnes se na hře pracuje klidně i několik let a na jejím vývoji se podílí týmy, které se skládají až z několika stovek vývojářů.
