Mozillova cesta k esportu začala paradoxně u sportu klasického. Když jako mladý a nadějný fotbalista a tenista pokoušel štěstí za pražské Bohemians a TK Start Praha Topolka, poštěstilo se mu. V tenisovém turnaji v Kolíně se mu podařilo vyhrát a klub ho tehdy za dobrou reprezentaci ohodnotil částkou 990 Kč. Mladý Pavel přemýšlel, co s výhrou udělat, a jelikož ve svém volném čase holdoval počítačovým hrám, zaměřil své hledání tímto směrem.
Nalézt chtěl hru, která by splňovala jeho představu v poměru cena / výkon a nebyla by zatížena měsíčním poplatkem, jako tehdy masově oblíbený World of Warcraft. Při svém hledání narazil na první díl Guild Wars, za nějž obětoval 900 Kč, a jak je každému už jasné, ve hře prostě válel. Začal hrát první turnaje doma i v zahraničí a jeho maminka se tehdy zhrozila, co to ten její kluk zase na tom internetu páchá. Domů totiž dorazily první balíčky z Ameriky, které byly ve skutečnosti výhrami z turnajů. Když pak éra Guild Wars pomalu ale jistě upadala, na scénu nastoupila novinka League of Legends, kam začal odliv jedné vlny hráčů za druhou. Pavel byl, samozřejmě, ve vlně první.
První LAN turnaj, kterého se Mozilla zúčastnil, probíhal v pražské herně BattleZone. Cena, jak bylo na tehdejší dobu běžné, byla energeťák a SCORE. Pavel si tuto výhru samozřejmě nenechal ujít a s týmem turnaj ovládl. V té době potkal na scéně Jana Barneta, majitele eXtatus, který jeho výkony chválil a tvrdil, že by se kluci mohli se svým skillem dostat i někam výš. Tehdy započalo Pavlovo první angažmá v eXtatus, kam se v následných letech několikrát vrátil. Za ten začali hrát domácí i zahraniční turnaje už během první sezóny. Na působení v EXT pak Pavel navázal přechodem do myRevenge, kdy se většina původní sestavy sebrala a přešla pod nový tým.
Pradávní League of Legends fanoušci si určitě vzpomenou na významná jména, která na scéně dominovala v jejích začátcích. Na jedné straně to byli Necromadx a Johnny, na té druhé stálo duo Adamoss a Sokok, které pod eSubou mělo prapůvodní line-up s Herdynem. V téhle době se Pavel dostal s druhým Pavlem pod jednu střechu a v rámci vzpomínání vás nemůžeme ochudit o dobové video, které dalo za vznik legendě.
Výše zmíněné dvojice stály u zrodu domácího kompetitivního League of Legends tak, jak jej známe dnes. Mozilla se mezi špičku nějakým způsobem nachomýtl, nejdříve hrál s Necrem a Johnnym a když potom přestali aktivně hrát, tak přešel do eSuby. Tam však na židli dlouho neposeděl a o chvíli později se zase vrátil do sestavy s Johnnym. Dalo by se říct, že začátky jeho LoL kariéry byly takové přelétavé, pořád sem, tam, hrozně to záleželo na tom, kdo zrovna chtěl hrát opravdu aktivně a ke komu se mohl připojit. Ostatně, o tom už týmové hry jsou. Týmy eXtatus a myRevenge byly sestaveny okolo Johnnyho a eSuba, další angažmá v řadě, měla zase roster poskládaný kolem Sokoka. Na následné působení v týmu FragZone pak Pavla pro změnu nalákal Johnny. Takhle si tehdy hráči mezi týmy přelétávali.
V oblíbené sestavě kluci vyrazili na MČR 2012, vůbec první v League of Legends, kde ale urvali pouze třetí místo, zatímco Herdyn si na svém úspěchu začal budovat velkou kariéru. Medaile v tomhle případě Mozillově týmu nestačila, byli zkrátka supertým a bylo skoro až šokem, že to místo nich vyhrála eSuba. Kurz na ní by v dnešní době byl třeba 10 a bylo obecně známo, že eXtatus hraje v zahraničí a z domácích turnajů si přijedou tak maximálně vyhrát MČR. Ambice ani skill jim nechyběly, dostali ale, jak se tak říká, bídu. A tehdy začala éra eSuby.
Seděl ob jedno místo vedle mě a byl naprosto famózní. MČR samo o sobě bylo poklidné, ale tenhle člověk byl jediný, kdo na celou halu neměl absolutně nejmenší problém zařvat „JÓ, BŮRA DOSTANEŠ!“. Takže hláška „bůra dostaneš“ byla epická hláška, která žila svým vlastním životem ještě dlouho poté. Na tuhle story si vždycky vzpomenu, je to něco, co mám v paměti od roku 2012 a ještě dlouho to tam zůstane.
Ze zahraničí má Mozilla i svůj nejhorší životní zážitek, co se týče esportu. Bylo to ve Varšavě během druhé sezóny, v kvalifikaci do LCS, kdy předvedl svůj neslavný play se Zhonyou. S týmem Curse EU měli během tréninku neskutečné skóre 38-0 a nikdo s nimi nechtěl hrát. Jediní, kdo si na ně troufli, byli Fnatic. Ostatní týmy poráželi neskutečným způsobem a měli pověst jasného favorita kvalifikace do nejprestižnější soutěže, dnes známé jako LEC. Jenže pak přišla realita a Mozi naplno pocítil rozdíl mezi online a offline hraním.
Po tomhle zážitku Mozilla udělal, dle svých slov, druhou největší chybu života, co se týče kompetitivního hraní. Chtěl si založit vlastní tým a s Freezem, který v té době také pokukoval po zahraničním angažmá, společně založili tým Esport4Life. Všechno vypadalo velmi nadějně, ale v tu samou chvíli přišla nabídka zahrát si s Rekklesem a Kazmitchem ve Fnatic.Beta, kterou Mozilla bez váhání přijal. Až později se ukázalo, že se jednalo o osudovou chybu. Freeze se zbytkem týmu začal hrát na velmi dobré úrovni a časem to dotáhli až do Ninjas in Pyjamas. Později si Mozilla za tuto slavnou organizaci zahrál alespoň jednorázově, když týmu vypadl hráč kvůli vízům.
Po posazení na lavičku B týmu Fnatic se Mozilla opět ocitl v čele nového domácího supertýmu, který z původního názvu Benched Gaming přešel pod zahraniční organizaci Reason Gaming. Společně s Bimbem do sestavy ulovil několik hráčů z eSuby a nebyl problém se soustředit na evropskou scénu. V průběhu roku ale přišel konec poté, co se týmu nedařilo najít ideálního junglera, který u nás prostě nebyl. Mozilla tak potřetí v kariéře nakráčel do eXtatus, aby si opět zahrál na MČR. Na druhý pokus byl ale vzdálený jakýkoliv cenný kov. Ten správný rok ale měl teprve přijít, protože Mozilla se s kariérou hráče loučit bez nejcennějšího domácího titulu nechtěl.
Mozillova hráčská kariéra do roku 2016 byla opravdu velmi bohatá. Hrál za přední světové i domácí týmy a jeho reputace v ČR byla jedinečná, protože do zahraničních týmu takového kalibru, jaké on reprezentoval, se jiný našinec nedokázal dostat. Velkému úspěchu ale vždycky něco stálo v cestě. A potom přišlo MČR, kdy k titulu Mozi přišel, jak se říká, jako slepý k houslím.
MČR se účastnil i v následujících letech, jen už ho nenajdeme na soupisce jako hráče. Tehdy začal pomáhat týmu Fraternitas, kteří vyhráli české mistrovství v roce 2015. Přestože není na soupisce vítězů nikde jmenovaný, v té době byl trenérem týmu a na své triko si tak může připsat titul mistra také z pozice trenéra a o rok později pak titul vicemistra, kdy k zisku stříbrné medaile dopomohl pro změnu eSubě. V určité době navíc jeho renomé stále sahalo i do světa a zatrénoval si dokonce i v Severní Americe, kdy se snažil dostat Team Imagine se jmény jako Dardoch, mancloud nebo Steeelback do nejvyšší americké ligy. Tenhle cíl byl ale neúspěšný.
Zkrátka, Mozilla si střihl na MČR vítězství, potom se vrhl na koučování, kde si vítězství střihl s týmem jakbysmet, no a pak zamířil i na komentátorskou stoličku, na níž sedí dodnes pravidelně každý rok. Po dobu osmi let je tak jednou ze stálic MČR, a kdyby kolem letošního ročníku kvůli momentální situaci stále ještě nevisela spousta otazníků, mohli bychom s jistotou říci, že Pavla za komentátorským pultem uvidíme na 100 % i letos.
V dnešní době se Pavel na scéně kromě komentování angažuje v rámci týmu Entropiq, kde v pozici Games Directora může zúročit své všestranné zkušenosti. Po hráčské kariéře totiž zkoušel ledacos. Jeho cesta do týmu vedla přes hledání zaměstnání v „klasické sféře“ mimo gaming, kdy se ucházel o místo ve firmě Ematiq, která je úzce provázána skrz Martina Kabrhela s Entropiq. Díky celé historii, kterou jsme si v rychlosti v článku prolétli, se Mozilla dostal k možnosti stát u vzniku organizace a od samotného začátku pomáhat nastavovat její směr a chod. Dnes už vede všechny herní sekce, na starosti má výběr hráčů a nespočet dalších úkonů.