Popiš nám v krátkosti svou osobu, čemu se věnuješ nebo čím jsi, když nefušuješ do esportu?
Jmenuji se Michal Filip a dříve jsem vystupoval pod přezdívkou stiCk, kterou už vzhledem k pozici a pohybu na scéně moc nepoužívám. Řekl bych, že v tomto nebude nic zajímavé, jsem obyčejný občan, žiju celý život v Praze a za měsíc oslavím 25. narozeniny, esport mám už téměř 10 let jako koníček, jinak aktuálně pracuji jako obchodní zástupce pro jednu z největších tuzemských společnosti v oblasti stavebnictví.
Jak se vyvíjel tvůj život u Gunrunners? Jaké byly zlomové body tvé kariéry?
Co se týče Gunrunners, přestoupil jsem do tohoto týmu již před cca sedmi lety, kdy bylo složení vedení ještě v původní sestavě v čele s Ondřejem Šimčíkem a Tomášem Seckým. Právě s Tomášem jsem se dost bavil a od něj také přišla nabídka na to jít právě do Gunrunners, kde začala má kariéra manažera. Předtím jsem začínal asi jako každý mladý kluk, který hrál hry, především v té době ještě Call of Duty 2 a dostal se tak do vod nějakého esportu. Před Gunrunners jsem prošel několika týmy jako například FeW GamerS, Suicide, Represent Gaming, NecroRaisers, Rykers či jako poslední nEophyte. Zlomové bylo asi angažmá v GRS, kde jsem měl na starosti právě série her Call of Duty. Opravdový zlom přišel někdy před 3 lety, kdy jediný člověk, který mi v tomto směru pomáhal, Tomáš Secký, již neměl dostatek času na tým, a tak jsem to přezval sám a vedl to z pozice majitele.
Lákali tě někdy k přestupu jinam, třeba i výše? Proč jsi případně odmítl?
Tak výše už se mnoho dostat nedá, než být jeden z majitelů, troufnu si říct, úspěšné tuzemské organizace, která má tradici a jméno na naší scéně. Samozřejmě ale myšlenky a nabídek pár bylo, ať už o nějakém sloučení či odchod do jiné organizace, ale vždy jsem narazil na nějaký svůj pud sebezáchovy, který mi nedovolil vzdát se tohoto týmu a nechat toto jména upadnout po těch letech a práce, kterou mě to stálo.
Jak bys charakterizoval Gunrunners, co je dělá tím, kým skutečně jsou?
Tento tým šel od počátku svojí cestou, kdy nechtěl být nikdy ten, který je nejvíc vidět, co se týče nějakých výstřelků, ale staral se vždy sám o sebe a o to, co bylo podstatné pro tým. Vždy jsme raději šli cestou angažováním celku, který měl určitého ducha a smysl pro nás. Snažili jsme si budovat to jméno na dobrých vztazích se svými hráči a plnění podmínek a daného slova, což myslím se nám povedlo. Chtělo to čas, ale na tuto práci je potřeba si udělat pořádně času a pochopit, že všechno nejde prostě ihned ze dne na den.
Když se uvolnil CS:GO tým z Majestic Lions, jak vás napadlo po týmu sáhnout? Za kolik dní se celý přestup upekl?
Zde patří mé díky jednomu člověku, který nám v tomto směru pomohl, a to je můj již dlouholetý kamarád Honza Kopřiva, který jako majitel Universe se zná dobře právě s těmito hráči a s KETUBORem, kde nás doporučil jako organizaci, která dokáže splnit podmínky sekce. Přemýšleli jsme o této sekci samozřejmě ihned po „odletu“ týmu Majestic Lions. Díky tomu, že se vše řešilo cca týden před první LAN akcí a před uzávěrkou soupisek na samotné MČR, tak mnoho času nebylo, takže tento přestup byl vyřešený za dva až tři dny. Nebylo to tak těžké, kluci mají jasné podmínky, jsou rozumní a ví, co chtějí a co dokáží nabídnout. Domluva s nimi byla naprosto perfektní a opravdu profesionální, takže se vše stihlo za opravdu krátkou dobu a výsledek již všichni dobře známe.
Dokážeš mi upřímně říct, jestli jsi aspoň v koutku duše od týmu neočekával nic jiného, než tři turnaje a tři poháry?
Popravdě? Před první LANkou TIGER Masters jsem si ani náhodou nepřipouštěl nic jiného než tři poháry a tři velká vítězství, kluci měli jasnou motivaci a jasný cíl. Po prvních dvou lankách mě kluci utvrdili v tom, že tento rok je prostě jejich, takže pokud nějaké pochyby byly, tak možná tak 1%, ale víc ne.
Nyní lehce k PUBG, jak dlouho jste zvažovali vstoupit na tuto scénu? Dle jakých kritérií jste vybírali tým?
Toto je taková úsměvná historka. O vstupu do PUBG jsme uvažovali již delší dobu, ale nikdy jsme nedokázali do toho opravdu skočit, vybrat sekci a jít do boje. Před MČR byl trochu boom v tom, že i díky hvězdné CS:GO sekci nám psalo mnoho předních a zajímavých PUBG týmů. Bohužel to bylo v období, kdy jsme každý víkend měli lanku a bylo opravdu mnoho práce, takže jsem si vždy přečetl nějakou zprávu ohledně PUBG sestavy a díky nedostatku času na ni neodpověděl, nebo nedořešil a poté jsem pouze koukal, jak tato sekce přestoupila do tohoto týmu a další zase do jiného, tak jsem si řekl, že další nabídka, co přijde, tak do ní jdeme. A ozvala se nám přesně tato sestava, takže to bylo opravdu štěstí a chtěl bych tímto klukům ještě jednou moc poděkovat za to, co dokázali. Patří jim velký obdiv!
Až do letoška měli Gunrunners jediné zlato, a to díky rSp ve FIFĚ. Dokázal sis aspoň ve snu představit, že byste si jen letos připsali dvě další?
Již dlouhodobě se snažíme nechybět na tomto vrcholu sezony, ale je pravda, že se nám příliš nedařilo. Éra rSpeho byla skvělá, ale už uběhlo zase pár let a na tyto úspěchy se začalo pomalu zapomínat, proto jsme se chtěli opět probrat a dokázat lidem, že jsme stále tady. Dva tituly bylo však opravdu ohromné sci-fi a o to větší byla radost, za to, co se nám povedlo.
Jak jsi celý víkend prožíval? Co se ti každým zápasem honilo hlavou, když CS:GO i PUBG boje byly opravdu nervózní?
Celý víkend jsem prožíval samozřejmě s hráči na samotné akci, kdy jsem se jim snažil pomáhat se vším, co bylo potřeba a zároveň splnit několik povinností, které takové akce obnáší, tedy rozhovory, setkání s partnery a podobně. Tím, že si sám CSko poslední dobou rád zahraji, tak mě neuvěřitelně lákalo vidět každý zápas, každou mapu a být prostě u všeho a podporovat kluky, jak jen to šlo. Co se týče samotného PUBG, tak to jsem do té doby tolik nesledoval, takže to pro mě bylo něco nového a musím říct, že mě to opravdu bavilo. Škoda jen, že se pro lepší atmosféru nedostalo i na stage, ale i tak jsem si PUBG maximálně užil, bylo to něco nového a skvělého.
Pamatuješ si ten moment, když jsi věděl, že je hotovo a jste nejúspěšnější organizací letošního MČR? Co to pro váš celek vlastně znamená?
Pamatuji moc dobře. Seděl jsem hned v první řadě, a nedá se to zapomenout. Byl to neskutečný zážitek a fakt, že jsme nejúspěšnější organizace, ten v tu chvíli nebyl tolik podstatný a ani mi to hned nedošlo. Podstatné bylo to, co se povedlo jednotlivým sekcím, ale poté, když to člověku dojde, je to nepopsatelný zážitek a byl jsem opravdu pyšný. Pro Gunrunners to skutečně znamená největší úspěch naší organizace a zároveň nás to zavazuje teď začít pořádně pracovat a využít tohoto momentu na plné pecky!
Pochlub se nám, jaké proběhly oslavy? Šel jsi v pondělí ráno do práce? Pokud to poháry přežily, kam sis je ty nebo někdo jiný vystavil?
Bohužel na oslavy úplně nebyl čas, kluci jeli domů a my museli také zpátky směr Praha, oslava proběhla v KFC nějakým „dobrým“ jídlem a jinak večer jsem bouchl flašku šampaňského, ale nic většího to bohužel nebylo. Hned na pondělí ráno sem měl domluvenou důležitou pracovní schůzku, takže jsem šel normálně do práce.
Uvidíme Gunrunners ještě na nějaké offline akci v letošním roce nebo nikoliv?
V letošním roce už nejspíše nic nebude, máme jednu akci v řešení, ale jak to dopadne, to ještě není jisté, takže spíše bude čas a prostor věnovat se několika online turnajům, kterých máme ještě dost, a hlavně práci pro příští rok.
Troufneš si říci, že letošní úspěšný ročník by mohl organizaci nabudit i z hlediska partnerů? Máte nějakou šanci pro 2019 udržet CS:GO sekci?
Věřím tomu a chci tomu věřit. Pro mě osobně to byla neskutečná motivace a ihned vlastně po akci (dokonce i na akci samotné) jsme již začali řešit s našimi partnery příští rok. Máme toho nyní na práci opravdu hodně, ale ten boost z posledního měsíce tu je, takže nás to opět baví a jdeme do toho naplno! Šance je vždy nějaká, ale uvidíme, jak budou probíhat vzájemná jednání a co se nám povede připravit do příštího roku.
Moc děkuji za rozhovor, ještě jednou gratuluji tobě i všem tvým kolegům. Chtěl bys něco vzkázat komunitě na závěr?
Já tobě také, je to první rozhovor po mnoho letech a bylo mi ctí se k tomuto všemu vyjádřit. Ohledně komunity by se zde dalo napsat mnoho věcí, ale je potřeba dotáhnout tuto scénu někam dál a posunout ho směrem k zahraničním scénám. Máme tady neskutečné hráče, kteří jsou schopni dobýt Evropu a svět, máme tu mnoho schopných lidí, ale je potřeba tomu dát nějakou cestu a jít společně za lepšími zítřky. #AGK #NOMORE
Na úplný závěr bych chtěl ještě jednou poděkovat všem hráčům, kteří nás reprezentovali na tomto MČR, a také poděkovat lidem, kteří se aktuálně podílejí na chodu samotného GRS – Honzovi Hrušovskému, Tomáši Seckému, Loxarovi a našim sponzorům, především společnosti AOC, bez které bychom na tyto úspěchy mohli zapomenout. #GRSHYPE
