Články redaktora .PhP
.PhP & Bazy: Cesta na Lan79
Cesta na Lan79Článek sepsaný Markem Kádkem a Adamem Kaplárem pro server www.reason-gaming.netOpět se ve mně objevil pocit, že bych měl shrnout dojmy o turnaji, jehož místo konání jsme teprve nedávno opustili. Sedím v autě, před sebou máme zhruba 21 hodin cesty a chtěl bych sepsat pár věcí, které se několika lidem možná nebude líbit, ale jsou to prostě názory mě a vlastně celého mého týmu. Od toho také blogy jsou, nebo snad ne?Středa. Bazy přijíždí vlakem ke mně domů okolo deváté hodiny. Vítám ho a představuji jej mým rodičům. Chtěli jsme původně jít ven, ovšem rozhodli jsme se, že radši budeme hrát s týmem. Díky tomu, že sedíme s bazym v jednom pokoji, takže se konečně můžeme flamovat v reálu. Proto si připravujeme počítače v mém bunkru (moje a mého otce). Poté, co se připojujeme na ventrilo (ne)jsme překvapení tím, že UN a pR hrají tu stupidní hru – Dotu, takže musíme jít hrát mix.Volám ShadowMana a hlavně VH, abychom si zkontrolovali, jestli má opravdu cheaty :D. Hráli jsme proti nějakému českému týmu, takže nebylo ani třeba cheaty zapínat (jak ostatně VH přiznal po zápase). Potom konečně naši „dotaři“ dohráli, takže jsme mohli jít trénovat. Druhý den jsem šel do školy a bazy mezitím zůstal sám doma. Doslova vyžral celou ledničku a zruinoval tím celé naše potravinové hospodářství. Když jsem dorazil ze školy vzal jsem Adama do čínské restaurace. Úplným omylem jsme šli trošku delší cestou a ta nám zabrala asi 20 minut (potřebuje trošku pohybu!). Snědli jsme opravdu štědré porce jídla a odvalili se (doslova) zpět k nám. Guardiana přivezli rodiče a hned poté jsme jeli do Bratislavy vyzvednout UNa a Petra. Zde začal náš výlet na Lan79, který byl extrémně dlouhý a nudný. Kromě jedné chvíle. Někde na hranicích mezi Německem a Francií jel bazy (který v té chvíli seděl za volantem) okolo 100 kilometrů v hodině, když najednou se objevili asi čtyři policisté, kteří na nás začali mávat a křičet ať okamžitě zastavíme. Jeden z nich už dokonce sahal po zbrani. Zastavili jsme a několik z nich se okamžitě jalo prohledávat naše auto (asi hledali bombu nebo co, ještěže defuse fragy se na lanu nepočítají).Jak jsme posléze zjistili, projížděli jsme zrovna v místě bývalého hraničního přechodu, kde byla rychlost omezena na 10 kilometrů za hodinu. Jeden z policistů nazval bazyho „Schumacher“. Další mu řekl, že má příliš těžkou nohu (což víme všichni, takže žádné plus body pro vás pane příslušníku). Když jsem se ptal bazyho, jestli mu nepřišlo zvláštní, že jsme se řítili vedle kolony stojících aut, odpověděl mi: „Myslel jsem si, že mě pouští.“ HAHA