.PhP & Bazy: Cesta na Lan79

Cesta na Lan79

Článek sepsaný Markem Kádkem a Adamem Kaplárem pro server www.reason-gaming.net

Opět se ve mně objevil pocit, že bych měl shrnout dojmy o turnaji, jehož místo konání jsme teprve nedávno opustili. Sedím v autě, před sebou máme zhruba 21 hodin cesty a chtěl bych sepsat pár věcí, které se několika lidem možná nebude líbit, ale jsou to prostě názory mě a vlastně celého mého týmu. Od toho také blogy jsou, nebo snad ne?

Středa. Bazy přijíždí vlakem ke mně domů okolo deváté hodiny. Vítám ho a představuji jej mým rodičům. Chtěli jsme původně jít ven, ovšem rozhodli jsme se, že radši budeme hrát s týmem. Díky tomu, že sedíme s bazym v jednom pokoji, takže se konečně můžeme flamovat v reálu. Proto si připravujeme počítače v mém bunkru (moje a mého otce). Poté, co se připojujeme na ventrilo (ne)jsme překvapení tím, že UN a pR hrají tu stupidní hru – Dotu, takže musíme jít hrát mix.

Volám ShadowMana a hlavně VH, abychom si zkontrolovali, jestli má opravdu cheaty :D. Hráli jsme proti nějakému českému týmu, takže nebylo ani třeba cheaty zapínat (jak ostatně VH přiznal po zápase). Potom konečně naši „dotaři“ dohráli, takže jsme mohli jít trénovat. Druhý den jsem šel do školy a bazy mezitím zůstal sám doma. Doslova vyžral celou ledničku a zruinoval tím celé naše potravinové hospodářství. Když jsem dorazil ze školy vzal jsem Adama do čínské restaurace. Úplným omylem jsme šli trošku delší cestou a ta nám zabrala asi 20 minut (potřebuje trošku pohybu!). Snědli jsme opravdu štědré porce jídla a odvalili se (doslova) zpět k nám.

Guardiana přivezli rodiče a hned poté jsme jeli do Bratislavy vyzvednout UNa a Petra. Zde začal náš výlet na Lan79, který byl extrémně dlouhý a nudný. Kromě jedné chvíle. Někde na hranicích mezi Německem a Francií jel bazy (který v té chvíli seděl za volantem) okolo 100 kilometrů v hodině, když najednou se objevili asi čtyři policisté, kteří na nás začali mávat a křičet ať okamžitě zastavíme. Jeden z nich už dokonce sahal po zbrani. Zastavili jsme a několik z nich se okamžitě jalo prohledávat naše auto (asi hledali bombu nebo co, ještěže defuse fragy se na lanu nepočítají).

Jak jsme posléze zjistili, projížděli jsme zrovna v místě bývalého hraničního přechodu, kde byla  rychlost omezena na 10 kilometrů za hodinu. Jeden z policistů nazval bazyho „Schumacher“. Další mu řekl, že má příliš těžkou nohu (což víme všichni, takže žádné plus body pro vás pane příslušníku). Když jsem se ptal bazyho, jestli mu nepřišlo zvláštní, že jsme se řítili vedle kolony stojících aut, odpověděl mi: „Myslel jsem si, že mě pouští.“ HAHA

Konečně jsme dojeli do Bressuire a po krátké diskusi s adminy jsme našli naše místa. Adam (ne bazy, ale manažer Reason Gaming) dorazil o chvíli později a přivezl nám počítače (akorát já jsem měl vlastní). Byli jsme tak unavení, že namísto jejich připojení a nastavení pro hru jsme se šli vyspat na hotel. Cestou jsme potkali Redline, kteří zrovna „drtili“ deathmatch a aim mapy. Potěšilo mne, že seděli hned vedle nás a přemítal jsem, zda-li budou tak upovídaní jako online. Mysleli jsme, že Redline vyhrají celý turnaj. Doslova z nich sálalo sebevědomí a jejich nedávné výsledky nás v tomto pocitu jen utvrzovaly. Pár dní před turnajem nás naprosto zničili při tréninku. Došlo to až do takové fáze, že poté, co zjistili jaký „movie-material“ jsme, odmítli pokračovat bez clantagů. Tehdy jsme opustili server.

Na cestě do hotelu jsme potkali ve sleeping area potkali eSubáky. To mi připomnělo minulou Lan79 (eSuba tehdy jako jeden z mála týmů nezaplatilia hráčům hotel a nechala je spát na zemi). Po krátkém spánku jsme se vzbudili v 7 ráno a za hodinu jsme byli připraveni hrát. Měl se hrát takzvaný „test match“, který měl prověřit, zda-li je vše v pořádku. Také se mělo konat setkání adminů a kapitánů týmů, kde jsme se měli dozvědět všechny podstatné informace. Šel jsem proto za adminem (Milkman) a zeptal se, kdy a kde se setkání koná. Podíval se na mě a se smutným výrazem ve tváři řeků „Vždycky když oznámím nějaký meeting, nikdo nepřijde.“.

Začali jsme naše boje ve skupinách. Bylo to hrozně nudné a dokonce jsem nechal odehrát Adama poslední zápas, protože jsem byl unaven. Radši jsem se šel natáhnout do hotelu. Když jsem se probudil, bolela mě hlava a škrábalo mě v krku. Přesto jsem se vrátil do haly na play-off. První zápas ani nestojí za zmínku, ale už ten druhý byl zajímavý. Hráli jsme proti Cyber Legend (kteří ve skupině málem porazili Dignitas). Trošku jsme se v zápase hledali a to způsobilo komplikace, ovšem nakonec jsme dokázali vyhrát.

Po zápase jsme zjistili, že naším dalším soupeřem budou Redline. Byl to jediný tým, na který jsem nechtěl narazit. Docela jsme se báli, že nás zničí stejně jako dříve na onlinu. Okolo osmé večer se objevilo na obrazovkách, že budeme hrát proti redline na pódiu a to v deset večer. Asi patnáct minut před zápasem jsme šli za adminem, abychom se ujistili, zda opravdu hrajeme před diváky v takovém menším kině. Potvrdil nám to. Zabalili jsme tedy naše počítače a připravili si vše u pódia, včetně CRT monitorů. Najednou k nám ovšem dorazil admin a prohlásil, že nehrajeme na stage, protože Redline si to nepřejí. Strhla se obrovská hádka. Byli jsme naštvaní, že nás se nikdo neptal, zda-li chceme na stage hrát, ale o Redline se zajímali. „Adam řekl: „budeme hrát na stage, a pokud Redline nepřijdou, tak jsme vyhráli kontumačně.“ Najednou se odevšad vyrojili francouzští admini. Naštěstí nakonec přišel crZ a souhlasil s tím, že budou hrát na pódiu. Tak jsme počkali až do půlnoci, než skončil CoD4 zápas. Alespoň jsme mohli všichni fandit našemu (Reason CoD4) týmu a morálně se připravovat na nadcházející zápas.

Hra začala. Byli jsme velmi motivovaní, hlavně kvůli našim tréninkům proti Redline, které rozhodně nevycházely tak, jak jsme si představovali. Všichni jsme si věřili. Nechtěli jsme prohrát, protože bychom byli nucení prokousávat se opravným pavoukem ještě ten den a byli bychom ještě více unavení. Podařilo se nám vyhrát (nepomatuji si z toho zápasu naprosto nic, asi proto, že bylo tak pozdě), tak jsme hned šli do hotelu nabrat alespoň trošku sil. V 9 ráno jsme museli být vzhůru a čekal nás Crack Clan. Věděli jsme, že je můžeme porazit a tak jsme se velmi těšili. Bylo mi dost zle, proto jsem si vzal prášky, abych si trošku srazil teplotu a přestal kašlat.

Příští ráno jsme vstali a šli si připravit naše počítače (museli jsme je přenést z pódia, kde jsme hráli o půlnoci náš zápas). Pár minut před devátou jsme byli připraveni k zápasu, ovšem Crack nikde. Za pár minut přišel nějaký admin a oznámil, že Crack Clan má zpoždění a proto bychom měli mít výhodu výběru mapy. Řekl jsem mu, že žádnou výhodu opravdu nechceme a hezky počkáme, až Crack dorazí. Nakonec se hrálo na tuscanu, naší asi nejsilnější mapě. Začali jsme opravdu výborně, po první straně jsme vedli 14-1. Nepomatuji si toho ze zápasu mnoho. Vím, že bazy vyhrál 1v4 a také si vzpomínám, že pR a UN velmi často otevírali kola svými fragy, přičemž já jsem umíral téměř každé kolo a hrál prostě špatně. Prohráli jsme druhé pistolky, čtvrté kolo a všechny eca mezi. Museli jsme se sebrat. Šesté kolo jsme vyhráli, sedmé taky a výsledek byl 16-6.

Po zápase jsme šli sledovat Dignitas vs. Verygames. Byl jsem překvapen, protože Dignitas měli chvíli zpoždění a proto dostali VeryGames výhodu volby mapy i strany (vybrali si nuke ct). Někdo mi říkal, že admini dokonce požadovali po Dignitas aby prohráli první kolo jako trest za pozdní příchod (ale oni důrazně odmítli). VeryGames přesto pohodlně vyhráli a stali se naším soupeřem pro další kolo.

Měli jsme se utkat na dust2, což není zrovna naše nejlepší mapa, ale pořád to ujde - aspoň myslím. Začali jsme opravdu špatně, prohrávali jsme už 0-5 za CT (naše silnější strana), ale dokázali jsme otočit na 8-7. Musím říct, čekal jsem že budou hrát mnohem lépe, když navíc mohli sledovat náš zápas proti Redline. Ale zpátky k zápasu. Po výměně stran jsme opět měli trošku problémy dávat body. Vzpomínám si na jeden obrovský fatal, který jsme předvedli proti jejich ecu. Položili jsme na A, ale nějak se nám podařilo to kolo prohrát, což nás pravděpodobně stálo zápas (vzpomínám si, jak zbytečně jsem to kolo umřel). Bylo to 15-13 pro VeryGames, museli jsme proměnit obě zbývající kola, což se nám podařilo. V prodloužení jsme prohráli 3v1 proti Krl, opět naším selháním. Snažili jsme se o jiné rozestavení za CT pro prodloužení, ale to nefungovalo a my prohráli zápas. Byli jsme smutní, protože jsme věděli, že jsme měli na to vyhrát.

Další zápas byl opět proti Redline, tentokrát v opravném pavouku. Ti si zrovna poradili s Crack 16-7. Měli jsme výbornou T stranu (musím říct, že tento zápas jsem byl tactic leader, protože jsem věděl, co přesně na ně platí). Za CT jsme začali špatně, ovšem poté se Guardian doslova zbláznil a ustřelil hlavu všemu, co se po mapě pohybovalo a dotáhl nás k vítězství. Opět jsme se měli střetnout s VeryGames. Tentokrát ve velkém finále, na pódiu.

Když jsme dorazili, oni už byli dávno připravení ke hře. Donesli jsme si naše vybavení, počítače a monitory. Všiml jsem si, že velký reproduktor vedle mě hraje opravdu hlasitě nějaké francouzské techno. Po půl hodině čekání dorazili hráči VeryGames. Šli jsme na WC (přičemž bazy si všiml, že na straně VeryGames nehraje žádná hudba). Vybírali jsme si první mapu a zvolili jsme tuscan. Oni si vybrali nuke. Bohužel, prohráli jsme snad všechna důležitá kola a ne a ne se dostat do tempa. Vím, že zde už bylo řečeno mnoho proti francouzským pořadatelům, ale myslím si, že není správné, aby zápas kde je francouzský tým byl komentován Francouzsky bez zpoždění.

Hned po zápase jsme se sbalili a jeli domů. Chtěl bych zdůraznit, že zde byl velký Qpad Aim turnaj, ovšem nikdo z adminů nám i přes sliby nedal vědět, kdy začíná registrace. Nakonec obsadili stupně vítězů (nečekaně) VeryGames.

Cesta domů byla skvělá, bazy musel zastavit na dálnici, aby umyl Guardianovy nohy šampónem a minerálkou, protože tak smrděly, že málem umřel.

Pedikůra pro Guardiana

1) nejdříve pořebujeme vodu

2) také velmi silný sprchový gel

3) a nějakého blázna, který si troufne to udělat

4) sector clear!