Jedni se obávají přepisování historie a často nerozumí přehnanému snažení druhého tábora, který usiluje o integraci menšin do společnosti. Proč za to ale musí platit také dlouho nestranný herní průmysl, nejde mnohým na rozum. Na druhou stranu je třeba si přiznat, že korektnost hledáme/vidíme i tam, kde se ve skutečnosti nevyskytuje. Stačí i jen malinký náznak či impuls a konzervativněji uvažující jedinci poukazují na politicko-společenskou orientaci herních vývojářů. Zní to chaoticky, že?
Uveďme si tedy konkrétní příklad. The Last of Us: Chapter II na prosincových Game Awards 2020 zvítězilo v téměř všech disciplínách – od narativní (příběhové) složky, až po implementaci technologických inovací. Nehledě na herní zážitky jednotlivých hráčů, TLoU 2 se zkrátka povedlo. I přesto, že cesta za spoustou questů byla zdlouhavá, absolvovat tu cestu už jen kvůli posunu v příběhu se vyplatilo. Napětí mezi hlavními protagonistkami Ellie a Abby bylo bez jakékoliv nadsázky doslova hmatatelné a je potřeba vyzdvihnout hlavní myšlenku příběhu – cesta za pomstou se může zvrátit v chuť po pomstě někoho jiného. Jednoduše řečeno, zlá krev plodí zlou krev. Přesto se některým hráčům zdálo primárnější hodnotit Ellieinu sexuální orientaci a kritizovali Naughty Dog za snahu přiblížit se ideologii radikálních propagátorů politické korektnosti.
Dalším příkladem, tentokrát z opačného úhlu pohledu, je Kingdom Come: Deliverance. Už při jeho oznámení se zvedla obrovská vlna zájmu a vývojáři z Warhorsu si dali opravdu záležet na tom, aby se v jejich díle odrážela historická fakta. Jen pro připomenutí, děj se odehrává na začátku patnactého století v době, kdy byl český král Václav IV. v zajetí a moci nad českými zeměmi se pokusil chopit jeho bratr Zikmund. V zemích Koruny české docházelo ke střetům mezi česko-německými šlechtickými frakcemi, přesto nedlouho po vydání hry přišla ze zahraničí vlna kritiky kvůli tomu, že se ve hře nevyskytují žádní zástupci ostatních ras a etnik. A to i přes skutečnost, že v dostupných zdrojích není zaznamenáno, že by v tehdejších českých zemích žili afroameričané či asiaté.
Kritice se nevyhnul také Battlefield 1 odehrávající se v první světové válce, a následně Battlefield 5, z důvodu, že ve hře bojují ve francouzské a americké armádě vojáci afroamerického původu. V tomto případě narážíme na čirou historickou nevědomost. Během první světové i druhé světové války totiž armády zemí, jenž měli historii kolonií, verbovaly vojáky nejen na svých domovských územích, ale také ze zemí, jenž spadaly pod jejich vládu. V případě Francie se jednalo mimo jiné o Senegalce či Kamerunce, v americké armádě vznikla samostatná četa skládající se čistě z afroamerických vojáků, která se jmenovala Harlem Hellfighters. Ovšem také EA se dopustilo drobného faulu a to v závěru kampaně za Senegalce bojující v Provence. Ti i přes počáteční frustraci a následné úspěchy v bojích proti nacistům byli vyretušováni z fotografií. Ruku na srdce, pravděpodobně k těmto nešťastným událostem docházelo, nicméně díky internetizované společnosti můžeme dnes pohodlně dohledat fotografie, kde k retuši afroamerických vojáků nedošlo a jsou pečlivě archivovány.
Jak by pravil klasik: „Qui bono?“. Kdo z celé situace vytěží nejvíce? Kromě frustrace tento "trend" jiné plody nenese. Je opravdu potřeba, aby si vývojáři nebo hráči znepříjemňovali činnost, kterou tak milují? Řešit otázky rasismu, sexuální orientace či náboženství je v pořádku, ale nikoliv na radikální úrovni. Proč nám dnes vadí lesbička Ellie, nebo naopak, proč vadí nedostatek exotických kultur v historickém RPG, jehož děj se odehrává ve středních Čechách v období středověku? Zamysleme se - není to povrchní? Nevzpomínám si, zda byl v mém okolí někdo, komu v takové klasice, jakou je například GTA San Andreas, vadilo, že je Carl Johnson afroameričan. Nešlo tam spíš o poselství hry, které by se dalo stručně srhnout jako „důvěřuj, ale prověřuj“?
Hry jsou součástí kulturních a kreativních průmyslu a zážitkové ekonomiky. Právě onen zážitek z hraní je klíčový. Nenechme si ho tedy zkazit povrchním nahlížením na svět radikálních propagátorů či odpůrců politické korektnosti. Vždyť bychom pak neměli z hraní radost. Navíc tato povrchnost obou stran může pohřbít mnoho skvělých herních titulů. V kulturních a kreativních průmyslech s největší pravděpodobností tkví budoucnost světové ekonomiky. Buďme tedy opatrní.
