TaZ: "Prostě sem musel být lepší než LUq a Neo" část 1.

Když finští D-Sky prohráli proti týmu Pentagram na akci zvané InveX Euro Cyber Cup (2004), většina lidí zkonstatovala, že jen nebyli dostatečně připraveni. Málo z nich by si tiplo, že o pár let později se tento tým začne zapisovat do knih zlatým písmem, jako jedenz nejúspěšnějších týmů vůbec. Člen, který se v tomto týmu objevoval už od jeho počátků Wiktor „TaZ“ Wojtas hovoří v první části interview o jeho začátcích na poli progamingu, progresu Pentagramu z průměrného na elitní tým a jeho turnajových úspěších do konce roku 2008.

Začátek: LUq a zibi byli v klanu, který se jmenoval GryNet, já jsem byl u BOR a neo byl ve Specnaz. Výsledky vzájemných zápasů byly vždy různé. Je vtipné, že jsme se jednou rozhodli vytvořit „ultimátní“ tým, který by byl schopný vyhrát všechny akce konané v Polsku a možná někdy hrát dobře i za hranicemi. To bylo v době, kdy jsem se spojil s LUq-em a zibi-m (neo zůstal ve Specnaz). Během této doby jsme hráli proti Spencaz 4x a vždy jsme je dokázali porazit a díky tomu vyhrát všechny domácí akce.

Pak přišlo WCG 2002 a moje drama započalo. V týmu se objevily interní spory mezi mnou, LUq-em a zibi-m, takže sem se rozhodl opustit tým - týden před WCG kvalifikací. V té době jsem si myslel, že dokážu vyhrát WCG sám s týmem mých kamarádů. Ani nevím, proč vždy bylo moji prioritou porazit nea, bez ohledu na turnaj nebo na ceny, bylo v tom asi něco víc. Dokonce se nám podařilo porazit Specnaz po nervy drásajícím prodloužení, ale pak jsme tvrdě narazili na CGL.red v čele s LUq-em a zibi-m.

Po tomto jsem se rozhodl, že na WCG 2003 nebudu chybět, ale do cesty se mi postavil neo, který vytvořil další polský „superclan“, který pojmenoval Specster. Jeho součástí byli dobře hrající mirri a pitrek. Já se vrátil k LUq-ovi do CGL.red. Dohodli jsme se na bootcampu před WCG 2003 v internetové kavárně, ale během léta měl tento podnik problémy s připojením, takže jsme většinu času strávili na LANu s místními hráči. Stále jsme ale doufali, že můžeme vyhrát Polskou WCG kvalifikaci – a zde přichází můj druhý epic fail. Dokázali jsme si velmi jednoduše poradit se Specster v horním pavoukovi, ale následně nás totálně rozdrtili na dvou mapách ve finále. Tento okamžik ve mně vyvolal myšlenky ohledně týmu, který bych byl schopný složit s neo-em. Tým, který by byl schopný oponovat klanům z jiných zemí. V této době totiž byl problém něco takového udělat, protože naše CS scéna byla rozdělena na dvě poloviny: Arcy a SpecSter  polovinu, které se obě navzájem nesnášely bez jediného důvodu.

Je vtipné, že stejná myšlenka se pravděpodobně zrodila i Neo-vi v hlavě, protože on byl právě ten první, kdo se pustil do konverzací ohledně vytvoření mix-týmu, ale já se chytil této příležitosti a začal s ním mluvit o budoucnosti a tak jsme vytvořili Pentagram. Sestava byla následující: neo, pitrek, LUq, zibi a já. Hodně dlouho jsme mluvili o tom, jakou line-up vytvořit, ale později se tato ukázala jako ta nejlepší možná. Dost sem litoval, že pitrek a zibi ztratili svoji oddanost k této hře, protože jsem si o nich vždycky myslel, že jsou skvělí hráči s obrovským potencionálem. Mirri byl bohužel horší jak tito dva hráči, zároveň ale byl velmi dobrý kamarád s pitrek-em, takže bylo přirozené ho přibrat k nám, když se pitrek rozhodl přestat.

Když se nad tímto obdobím zamyslím jako hráč, tak musím říci, že sem v této době byl mnohem lepší. Vždy tu byla rivalita mezi mnou, LUq-em, neo-em nebo zibi-m. Prostě sem musel být lepší jak oni, nic jiného se mi hlavou nehonilo. A to nějak upadlo s vytvořením Pentagramu. Postupem času sem si začal myslet, že do mě klan nevkládá všechny své peníze, že jsem nemusel hrát svoji nejlepší hru atd. Neztratil jsem motivaci, ale spíše takový x-factor, který mne povyšoval o něco výš, než byli ostatní. V těchto dnech se opět snažím nalézt ;D.

Naše první vítězství na Invex Cupu nebo SEC byli obrovské. Ukázali nám, že můžeme bojovat se všemi skvělými týmy a že se nám všechna ta píle vyplatila. Nesměli jsme však usnout na vavřínech a trénovat dál a stávat se tak lepšími a lepšími.

No vlastně zibi ztratil chuť hrát cs. Chodíval pozdě na tréninky a někdy se na ně vy*ral úplně, ani nehrál zdaleka tak dobře jako hrával. My jsme potřebovali větší změnu, která by zahrnovala výměnu dvou hráčů, takže jsme se rozhodli vyměnit i rulon-a, který vždy často trénoval a hrával dobře, ale něco mu chybělo, aby mezi nás stoprocentně zapadl. Jestli si pamatuji dobře, tak jsem v této době prožíval takovou herní krizi, kdy jsem si uvědomoval, že mi hra zabrala spoustu času a nedala mi přesně, co jsem očekával. Takže proběhnuvší změny byly plně pod taktovkou Nea a Ryan-a. Měl jsem štěstí, že se mnou nadále chtěli hrát loord a motyw^^. Mělo to na mě veliký dopad – poprvé v mé kariéře někdo přemýšlel o vyměnění mě za jiného hráče. To mě rozpálilo natolik, že jsem se rozhodl ukázat týmu, jak velkou chybu by udělali, kdyby mě vyměnili za jiného.

Pak jsme měli velkou smůlu během ESVC. Doteď si pamatuji situaci na de_dust2 proti Lunatic-Hai: Byl jsem jediný counter-terorista proti třem teroristům, kteří měli položenou bombu. Úžasně jsem zabil všechny tři, jenže poté jsem začal běhat po plantu a hledal jsem defuse kit, až mi vybouchla bomba, přitom jsem měl dost času zneškodnit bombu i bez nůžek. Tento zápas skončil remízou, pak prohra proti MiBR a to byl pro nás konec. Po tomto dostal neo nějaké nabídky ze zahraničí a on se rozhodl jednu přijmout. Velmi nás to zasáhlo, ale rozhodli jsme se to akceptovat a najít jiného pátého hráče. V tu dobu přišel loord s kubenem, kterého jsme po pár zápasech přijali. Říkal jsem si něco jako „Sakra, todle vypadá dobře, to by mohlo konečně fungovat.“

 Řekl jsem Neo-vi pár nehezkých věcí, které sem říkat neměl, protože Ryan s ním byl stále v kontaktu a přesvědčil ho, aby zůstal. Na druhou stranu jsme měli už kuben-a, který k námzapadl tak dokonale, že jsme se ho nechtěli vzdát. Rozhodli jsme se tedy nenahradit za nea, ale za motyw. Atmosféra v týmu byla skvělá, i když jsem měl s Filipem před pár dny tu zmiňovanou menší slovní potyčku. Loord a kuben přinesli do týmu obrovské množství taktik a náš cíl byl jasný: vyhrát mezinárodní turnaj. Pořád jsme trénovali, abychom se dostali ke kýženému cíli. Legrační bylo, když jsme dostali nakládačku od 4Kings online a v zápětí jsme je roznesli na WSVG UK. V tu chvíli jsme si uvědomili, že toto je náš čas!

Nikdy jsme nemysleli na WCG, jen jsme hráli to nejlepší, co jsme mohli a čekali jsme, co se stane. Měli jsme obrovský respekt před ostatními týmy, protože jsme slyšeli, že jsou velmi dobré, ale nikdy jsme proti nim neměli možnost hrát, takže zde nebyla nějaká mentální bariéra, všichni na tom byli stejně – NiP, NoA, Hacker.PK.. věděli jsme, že hrají velmi dobře a to bylo vše co jsme potřebovali vědět :) Ve finále jsme si byli jistí, že jsme schopni to dokázat, cítili jsme, že tu není nic co by nás mohlo zastavit .. tedy nic, kromě de_nuke, který jsme vždy prohrávali proti Švédským týmům, takže jsme to brali více v pohodě, když sme prohráli, protože jsme věděli, že jsme lepší na ostatních mapách.  

Byli jsme stále mladý tým a získávali jsme zkušenosti každým turnajem. Vítězství na WSVG London a WCG přišlo moc rychle podle mě. A byla to příčina, proč jsme nehráli moc dobře na WSVG finals a CPL Winter. Nabyli jsme mentálních bariér, přes které jsme se nemohli dostat, takže jsme prostě začali trénovat opět od nuly a dokázali jsme se umístit na druhém místě na ShgOpen (s dostatkem top týmů). Hned na to nás čekala finále Extreme Masters a SEC těsně za sebou (v jeden herní den). Cítili jsme se velmi, velmi silní před těmito eventy a věděli jsme, že musíme jen hrát naši hru. Neměli jsme ani žádné problémy s organizací díky Filipovi „ryan“ Kasprowiczovi, který dělal skvělou práci pro nás i celou organizaci. Byl to nejlepší manažer na světě, znal Counter-Strike z taktického hlediska, byl mladý, talentovaný a skvělý kamarád. Nikdy sem neviděl lepšího manažera, než byl on. Měl unikátní schopnosti nás udržet pohromadě a i jemu vděčíme za naše obrovské úspěchy.

Museli jsme hrát dvě finále ten den: do obou finále jsme se dostali z lower braket. Vyhráli jsme první mapu, kdy nás hrozně podržel neo a jeho skvělá hra – myslím, že jsme vyhráli obrovským rozdílem. Na de_dust2 jsme se cítili super a vůbec to nevypadalo, že bychom měli prohrát :-O Ani po hře jsme se o to nestarali a rovnou šli hrát EM finals, které jsme vyhráli jasně 2:0 na mapy.

O celé této éře: byli jsme tolikrát zklamaní a tolikrát se tu objevovaly těžké momenty v našem týmu, ale dokázali jsme se jim postavit a vyhrát 3 největší turnaje na světě… slova jsou málo, abych popsal ten pocit.

Hmm, nevím, jestli byli druhý nejlepší tým na ESWC, ale cítím to tak, že proti fnatic to bylo rozhodně těžší. Na druhou stranu, my jsme byli v obrovské výhodě ve finále, kde jsme byli v naprosté pohodě, potom co jsme tak famózně přestříleli fnatic, takže je těžké posuzovat tyto dvě hry. Myslím, že tým NoA si zasloužil být ve finále. Hráli velmi dobře, to jim vzít nemůžeme. Tyto dva týmy vždy hráli na stejně vysoké úrovni a bylo by nefér cokoliv ubírat fnatic nebo NoA.

Dost jsme trénovali na tuto akci a měli jsme štěstí, že jsme se dostali do rytmu, který jsme započali ve čtvrt-finále. Na ESWC Masters se objevily různé rušivé elementy, které měly za následek zhoršenou hru, takže to jako zklamání neberu. Bylo velmi frustrující, když jsme se během našeho finálového zápasu proti eSTRO několik kol nemohli dostat k vítěznému bodu. Potřebovali jsme několik náhodných střel, abychom ubránili jejich útok a tento zápas vyhráli ;P. Také jsme neznali de_tuscan před touto hrou, takže sem se ptal ostatních hráčů jak bychom to měli hrát až těsně před zápasem :)

eSTRO/WeMadeFox je vždy silný oponent a to se potvrdilo i tentokrát, ale cítili jsme, že jsme dobře rozjetí a že toto musíme dotáhnout do vítězného konce.